NA LOVU PRAŠANU ANEB NÁVRAT KE KOŘENŮM LYŽOVÁNÍ
SKIALPY, FREERIDY
Za těmito pojmy se neskrývají žádné nové disciplíny pro pár poblázněných nadšenců. Jedná se naopak o aktivity,
které lidé provozovali více méně již v dobách, když lyžování vznikalo. A náznaky o existenci něčeho, co
bychom mohli označit za počátky lyžování, existují na kresbách starých zhruba 4000-4500 let.
A dnes je patrný výrazný nástup zájmu o lyžování a pohyb volném terénu. Vše se vrací ke kořenům. S trochou
nadsázky se dá tvrdit, že sjezdování, běžky či skoky jsou vlastně jen určitou odbočkou ve vývoji lyžování.
Lidé dnes ale nejsou jako kdysi motivováni lovem divoké zvěře či bojem s jiným kmenem.
Když se nad tím trochu zamyslím, tak se možná motivace zase tolik nezměnila -) Místo lovu zvěře si představme
pocit, když se podaří „ulovit“ první lajnu v nějakém parádním svahu plného krásného prašanu. A co ostatní
freerideři? Je to vlastně znovu boj - boj o prvenství, tentokrát ale spíš o zážitky než o život. Nebo
by to tak alespoň mělo být 😊
O SVOBODĚ
Existuje řada lyžařských disciplín. I freeride či skialpinismus se dělí na další kategorie a je na svobodné
volbě jednotlivce, jakým se vydá směrem. Někoho lákají výstupy na odlehlé vrcholy, jiného zase sjezdy
v extrémních žlabech, další miluje vícedenní horské přechody a někdo rád závodí při výstupech do kopce.
Každý freerider nebo skialpinista tělem a duší je v první řadě člověk s velkým srdcem a svobodnou duší.
A právě svoboda, je to nejúžasnější, co se dá na horách ještě v dnešní době hledat. „Každý se může rozhodnout,
zda budete stoupat tímto sedlem, nebo se vydá přes jiné, či kudy sjede. Vyzdvihuji pojem svobody, ale
ruku v ruce s ní jde odpovědnost za vás samotné, za vaší rodinu někde doma a v mém případě především za
mé klienty, nebo kamarády a parťáky přímo v terénu. Tím se dostáváme k bezpečnosti a rizikům, které
může příroda přichystat.
RIZIKO LAVIN A LAVINOVÉ PARADOXY
Největším a všudypřítomným problémem jsou laviny. Jejich problematika je velice komplikovaná, a proto
nedává šanci a na jednoduché rady. A i pro velmi zkušené tento fenomén často znamená obrovský problém.
Vždy bude existovat určité ale. Existují ovšem základní pravidla, jejichž dodržování dává maximální šanci.
K nim patří lavinové vybavení (lavinový přístroj, sonda a lopata případně i airbag), nácvik záchranné
akce a souhra celé skupiny, zvážení velikosti skupiny a správné volby trasy, dodržení pravidel pohybu
v lavinovém terénu (pro výstup i sjezd), taktiky jízdy, bezpečnostních rozestupů, rozpoznání kritických
míst, změn počasí a samozřejmě porozumění proměnám sněhu.
Současně s těmito pravidly dochází i k lavinovým paradoxům. „Tím prvním je to, že poměrně drahé lavinové
vybavení si lidé kupují i přesto, že věří, že ho nikdy naostro nepoužijí. Druhý paradox spočívá v tom,
že i když člověk investuje spoustu peněz do lavinové výbavy, tak jeho vyšší třída může pomoci jen parťákovi
a nikoliv jemu samotnému. K vlastní záchraně je nejlepší co nejlépe vyzbrojený a vycvičený kamarád, a
to by mělo být po ostatních členech túry důrazně vyžadováno. Zasypanému by totiž pak mohl stačit k záchraně
pouze slušný lavinový vysílač, otázkou ale zůstává, kdo bude ten zasypaný a kdo bude zachraňovat 😊
NA POHODU
Při výstupu horským terénem se většinou těším na nějaký úžasný sjezd. Zastávám názor, že každý vyšlápnutý
výškový metr si zaslouží co nejlepší zážitky při sjezdu. Často se přistihnu, že samotný vrchol mě přestává
bavit a už se zajímám o parádní varianty sjezdu. S tím souvisí i vybavení.
Na horské přechody či kratší túry si musím vystačit s malinko lehčími lyžemi (pozor i tuhost je důležitá),
tak okolo 1300 - 1500 g se šířkou pod patou okolo 100 mm. Užší lyže prostě nebrat. Vázání jsem vyzkoušel
to nejlehčí závodní a samozřejmě velmi rychlé závodní pásy přes celou šířku lyže. U bot jsem si zvyknul
opět na nízkou váhu, ale zajímá mě i tuhost při sjezdech.
POHRÁVAT SI S LYŽEMA
Jedna věc je jízda po sjezdovce. Ta odpustí spoustu chyb. A pokud lyžař nevjede do volného terénu, tak
na ně možná ani nikdy nepřijde. Naopak volný terén vyžaduje trochu něco jiného. Kdo v něm chce jezdit,
musí se z jízdy na sjezdovkách přeorientovat. Držet spíš užší stopu a mnohem méně tlačit na hrany. Je
potřeba provádět všechno jemně, plynule a lehce, prostě žádné zbrklé pohyby. Jednoduše si jen tak s lyžemi
na sněhu pohrávat až chytíte správný rytmus a zjistíte, že to je mnohdy snazší než na sjezdovce. A zdaleka
ne tak tvrdé. Odměna bude sladká 😊
Samozřejmě některé typy povrchů vám to „nedají“ jen tak. Vymazlené bývají především ostré krusty, které
když už jezdce chytí, tak nepustí… Ale o to víc je pak třeba si vážit, když se v takovémto terénu rozjezdíte,
anebo naleznete neporušené prašanové svahy bez jediného náznaku krustičky. Obdobné pocity se dostavují
i v momentech, když i přesto, že jsou svahy široko daleko rozježděné, najdete skvělé a panenské úseky.
Nakonec zjistíte, že se z vás stávají nekompromisní lovci přesně takových sjezdů a rychle pochopíte, jak
se asi kdysi lidé cítili na prastarých lyžích, když se jim podařilo ulovit třeba mamuta 😊
UKÁZKY Z NAŠICH AKCÍ