PRVOVÝSTUP
Dobývání této stěny začíná roku 1760. Ženevan Horace Bénédict de Saussure je jedním ze
střízlivě uvažujících přírodních vědců. Vzděláním je sice botanik, ale současně tíhne i ke glaciologii,
fyzice a přírodním vědám. Tuší, že Mont Blanc by už kvůli své výšce mohl být velkolepým
experimentálním působištěm. Tato hora ho uchvátila. Ve dvaceti letech nechává na dveře kostela v Chamonix přitlouct
oznámení s nabídkou tučné odměny tomu, komu se podaří horu zdolat. Několik obyvatel Chamonix se
o to pokusí, ale jejich nadšení rychle vyprchá. Nejprve je nutné všechno probádat: vybavení, oblečení,
trasu… Především se však musí změnit mentalita lidí. Všechny pokusy kvůli špatné přípravě ztroskotají.
Nakonec zájem o záměr ženevského vědce opadává. Uplyne deset let, dvacet a alpský gigant stále vzdoruje
několika vyzyvatelům, jejichž pokusy nemají příliš šancí na úspěch. Stále vládne pověra, že horu za tmy
ovládají nadpřirozená a nebezpečná stvoření, a tak se noc ve velké výšce nedá přežít. Jakmile se začne
stmívat, každý rychle sestupuje do údolí, bez ohledu na to, do jaké výšky se dostal. Výstup na Mont
Blanc však trvá dva dny, což předpokládá strávit noc v horách. K tomuto poslednímu kroku se nikdo
neodvažuje. K prvnímu vážnému pokusu dochází až 14. července 1775: Michel a François Paccardovi, Victor
Tissay a Nicolas Couteram bivakují na Montagne de la Côte,
následující den překračují ledovcovou zónu, tzv. La Jonction, vystupují podél skal sedla Grands
Mulets a pokračují směrem k Dôme du Goûter.
Dlouhou dobu zůstává otevřená otázka nástupu k hoře: přes Saint-Gervais a Dôme
du Goûter, nebo přímo z Chamonix? V roce 1784 dorazí dva průvodci k Dôme přes Aiguille
du Goûter. Tato trasa se později stane nejvyhledávanější. Ve stejné době Jacques Balmat,
svéhlavý a krajně neoblíbený hledač krystalů, došel při pokusu o výstup až na začátek hřebene
Bosses, kde ho jeho druhové nechali samotného v nadmořské výšce více než 4000 m. Musel bivakovat
a vzdorovat jak chladu, tak i zlým duchům. Bivak byl zledovatělý. Celou noc pohyboval rukama a nohama.
Následující ráno, 9. června 1786, byl promrzlý na kost, ale živý. Měl v rukách klíč k úspěchu, překonal
prastaré obavy a mohl podniknout pokus se šancí na úspěch. Navíc měl dostatek času na to, aby našel logickou
cestu k vrcholu. Nyní bylo nutné najít co nejnezištnějšího druha, aby se riziko výstupu rozdělilo na více
ramen. U lůžka své nemocné dcery se seznámil s lékařem Michelem Gabrielem Paccardem.
Ten slíbil, že vypsanou odměnu přenechá hledači krystalů, čímž bylo jejich partnerství zpečetěno. 7. srpna
1786 se v tichosti vydávají k Montagne de la Côte – žádné mačky, žádné lano, jen hůlky,
přikrývky a vědecké nástroje. Po bivaku na posledních skalách před Jonction 8. srpna
vyrážejí směrem k Rochers Rouge, do středu severní stěny. Vybrali si správně. Paccard
stoupá přímo, Balmat jde oklikou a musí si pospíšit, aby druha dohonil. V 18.28 hod. stojí na vrcholku
hory. Díky úplňku se mohou vrátit do bivaku. Balmat musí Paccarda odvést
do Chamonix, protože doktor ztratil klobouk a trpí sněžnou slepotou. Historie alpinismu
může začít a Balmat se stává prvním horským vůdcem. Je průkopníkem profese, která se
brzy na úpatí velehor rozšíří.
HORŠTÍ VŮDCI
Jenže historie severní stěny tím zdaleka nekončí, spíš teprve začíná. De Saussure se
nechává 3. srpna 1787 vyvést na vrchol. Je to třetí výstup. V roce 1803 horští vůdci donesou a dostrkají
na Mont Blanc jednu služebnou z Chamonix. Po několik desetiletí prostupují horští vůdci severní stěnou
přímo, místy, která později ponesou označení Ancien Passage. Neštěstí skupiny doktora
Hamela roku 1820, kdy se tři vůdci zřítí do ledovcové trhliny, znamená konec této strmé a nebezpečné
trasy. Pozdější lanová družstva využívají cestu tzv. koridorem, která stoupá z Grand Plateau k
sedlu Col de la Brenva. Tato dnes zapomenutá cesta je u vůdců v kurzu až do začátku padesátých
let 19. století. V té době je zdolání Mont Blancu stále mimořádným výkonem. V roce 1851 došlo k jednašedesáti
výstupům, všechny severní stěnou, buď původní trasou (přímo s variantami), nebo koridorem. Výstup na Mont
Blanc byl tehdy skutečnou expedicí. Příkladem je akce Alberta Smitha roku 1851, která
probíhala zcela ve stylu epochy: s sebou se neslo 107 lahví, z toho 7 s limonádou a malinovým sirupem,
zbytek s vysokým obsahem alkoholu, dále 20 bochníků chleba, 10 malých sýrů, 6 balení čokolády, 6 balení
cukru, 4 balení sušených švestek, 4 balení rozinek, 2 balení soli, 4 balení svíček, 6 balení citronů,
4 skopové kýty a 4 skopová ramínka, 6 kusů telecího a 1 kus hovězího masa, 11 velkých kusů drůbeže a 35
kuřat. Výstup na Mont Blanc znamená vždy kus namáhavé práce. Ale návrat byl triumfální. Albert
Smith referuje: „Seděli jsme na mezcích, vůdci kráčeli vpředu, hudba hrála; náš návrat znamenal
triumf, který se odehrával v Chamonix ve znamení květin (které jsme následující den museli zaplatit) a
dělových ran na uvítanou… Konečně jsme dorazili na nádvoří hotelu de Londres, kde nás přivítali ještě
vřeleji. Na pódiu vyzdobeném svíčkami a lahvemi se šampaňským jsme přijali hold hoteliéra. Když se
zajíkl, přiskočila mu na pomoc jeho manželka.“
I když to někomu může připadat zvláštní, že se sedmdesát let po prvovýstupu oslavuje zdolání Mont Blancu
jako zvláštní událost, která v neposlední řadě má také svou cenu, Smith byl prvním, kdo
to otevřeně přiznal: „Nejkrásnější sen mého života se dá shrnout v číslech.“ Jednalo se o prohibitivní
sumu, protože akce každého z turistů stála 584 franků, což kupní silou odpovídalo asi 5000–6000 €. Cena
zahrnovala vůdce, nosiče, jídlo, nápoje a ubytování v Chamonix. Malá kuriozita: výdaje na mléko činily
1,50 franku.
Mezi horolezci se stále více zpochybňovala privilegia vůdců z Chamonix, kteří měli na Mont Blanc kvazimonopol.
31. července roku 1855 prozkoumal J. Ramsey se třemi průvodci z Courmayeuru trasu ze sedla Col
du Midi, která později vejde do historie jako klasický přechod. Hodinu pod Mont Blanc
du Tacul se vydali nazpět. 8. srpna dosáhla tohoto vrcholu skupina Charlese Hudsona.
K rozhodujícímu obratu však dochází přechodem hřebene Bosses. Jako první hřeben prostoupila
roku 1859 skupina Angličanů s vůdci Melchiorem Andereggem a Françoisem Couttetem.
Tato trasa se brzy stala nejoblíbenější. A tak se nyní mohlo k nejvyššímu alpskému
vrcholku vyrazit z Chamonix nebo ze Saint--Gervais.
VÝSTUPY DNES
O sto let později mohou běžní horolezci severní stěnu Mont Blancu prostoupit třemi různými
a navzájem se doplňujícími variantami. Trasa přes Aiguille du Goûter, Dôme du
Goûter a hřeben Bosses se stává Normální cestou. Každé léto
jí den co den putují více než dvě stovky turistů, což staví chatu Goûter před značné
logistické problémy, protože je od června do září neustále přeplněná. Tato cesta sice není obtížná, ale
za špatného počasí může být krajně nebezpečná, především u sedla Dôme, kde na takřka
vodorovné plošině bloudí lanová družstva ve velké výšce neustále dokola.
Přechod z Aiguille du Midi přes Mont Blanc du Tacul, severní svahy Mont
Maudit, sedlo Brenva a Mur de la Côte je náročná akce. Vystoupit
na Mont Blanc znamená strávit v nadmořské výšce nad 4000 m 5–7 hodin, což předpokládá
dobrou aklimatizaci. Strmý (50°) úsek na severních svazích bývá často poset hladkými zledovatělými plotnami
a vyžaduje technické schopnosti. Třetí možnost představuje výstup přes Grands Mulets.
Je dlouhý (1800 výškových metrů) a nebezpečný, protože trasa po Grand Plateau vede ve
spádnici nestabilních ledovcových zlomů (mnoho smrtelných úrazů). Tato cesta se doporučuje spíš jako sestupová
trasa pro toho, kdo potřebuje rychle ztratit výšku. Bez ohledu na to, jakou cestu zvolí, Mont
Blanc zůstane milníkem v životě každého horolezce.
PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED
8. 8. 1786 - Cesta prvovýstupců
Jean-Jacques Balmat, Dr. Michel-Gabriel Paccard |
1. 8. 1890 - Italská normálka, Papežská cesta - sestup
Giovanni Bonin, Luigi Graselli, Achille Ratti (budoucí papež Pius XI), vůdci Joseph Gadin, Alexis Proment |
7. 8. 1919 - Italská normálka, Papežská cesta - výstup
Robert Lock Graham Irving |
13. - 14. 8. 1888 - J hřeben přes Aiguille de Bionnassay
G. Gruber, K. Maurer, vůdce A. Jaun |
15. 7. 1865 - Stěna Brenva
Horace Walker, G.S. Mathews, A.W. Moore, vůdci Jacob Anderegg, Melchior Anderegg |
UKÁZKY Z NAŠICH AKCÍ
