(FRANCIE, Chamonix 6. - 8. 9. 2009)

Takhle dokonale připravený výlet jsem ještě nezažil. Když mi kluci vyprávěli o jejich výstupu na Kilimandžáro, zůstal jsem sedět s otevřenou pusou.

Na jeho vrchol totiž vystoupili plánovaně na hodinu přesně jako jejich první čeští předchůdci páni Zikmund a Hanzelka 60 let před nimi, s tím, že i vše ostatní klapalo jako na drátku.

Naše výstupy na nejvyšší horu Evropy jsme si kvůli možnému rozdílnému tempu domluvili dva. Počasí a především podmínky nám přály a tak jsme hned v pondělí zaútočili poprvé. Kluci se drželi, ale přesto jsme si zažili několik kritických momentů, kdy jsme se málem otočili dolů. Vzájemná podpora a zklidnění tempa nakonec dospěla až k rozvinutí naší vlajky (další Lubošova lahůdka) na vrcholu Mont Blanku (4 810 m). Po sedmihodinovém boji se rozhlížíme z nejvyššího bodu Evropy. Je úplně jasno, tak je na co se dívat. Sestup už byl velmi vyčerpávající, ale přesto jsme dorazili ještě odpoledne na lanovku Aiguille du Midi (3 842 m) a kluci tak mohli sjet až dolů do Chamonix.

Když jsem se vrátil na chatu Refuge des Cosmiques, tak jsme s Lubošem u večeře plánovali náš další společný ranní výstup. Bohužel pod dojmem vysoké únavy kluků, která byla patrná i na dálku :-) Ale také hlavně kvůli tomu, že Luboš by rád sjel lanovkou ještě ten samý den po výstupu dolů do Chamonix, aby pak mohli všichni odjet rychle domů, jsme zvolili výstup sice také na Mont Blanc, ale tentokrát na Mont Blanc du Tacul (4 248 m). Vstávali jsme tedy o něco déle a pak na vrchol v pohodě vystoupali. Náš čas nebyl zase o tolik pomalejší, než když jsme šlapali s klukama den před tím. A tak snad někdy příště :-)))