Weissmies

Horská oblast

Weissmies

Horská skupina

Walliské Alpy

Země

Švýcarsko

Souřadnice

46°7′40″N 8°0′43″E

644312 / 108638

Prominence

1185 m
Mondelli Pass / Passo Mondell (2 832 m)

Izolace

11,2 km
Lenzspitze

Při pohledu ze severu si však Weissmies své jméno stále zaslouží. Ideálním důkazem je horská stezka z Grächenu do Saas Fee, které po chvíli dominuje hora s rozložitou třpytící se ledovcovou stěnou. Pro Weissmies je charakteristická ledovcová formace na samotném vrcholu. Ze Saas Fee neodbytně připomíná Moby Dicka, obrovskou velrybu ze stejnojmenného románu, která se vynořila, aby se rozhlédla po svých druzích. Weissmies je nejvýchodnější čtyřtisícovka ve Wallisu. Asi dvacet kilometrů východně od vrcholu se nachází Domodossola, ležící ve výšce 270m n.m. Za Weissmiesem se totiž pohoří dramaticky láme. Scenerii ovládají stále nižší hory a kopce. Na vrcholku Weissmiesu okouzlí nejen fenomenální výhled na protilehlý Mischabel a Nadelgrat, ale i neuvěřitelný rozhled na východ a na jih. Tvrdí se, že z Weissmiesu se dá zahlédnout i milánský Dóm.

NORMÁLKA A SEVERNÍ HŘEBEN

Pro výstup na vrchol se nabízejí dva výhodné výchozí body. Jak chata Weissmies, tak i Almageller hütte patří SAC. Na vrchol vede řada cest. Normální cesta přes ledovec Trift je považována za lehkou, a proto se Weissmies označuje za lehkou čtyřtisícovku, po Allalinhornu snad vůbec nejlehčí. Horolezci zpravidla nastupují brzy ráno do první lanovky, která je vyveze za pár minut do stanice Hohsaas ve výšce 3 101 m. Odtud se dá výstup klasifikovat jako méně obtížný. Ledovec Trift se však nesmí podceňovat. Jeho trhliny jsou pověstné a stejně hluboké a nebezpečné jako trhliny v jiných, známějších ledovcích. Na Weissmies vedou ještě dva další a velice hodnotné výstupy: dlouhý a klasický severní hřeben a přechod od chaty Almagellerhütte k chatě Weissmies.

Severní hřeben začíná v sedle Laggin oddělujícím Weissmies od Lagginhornu. Jedná se o náročnou kombinovanou skalní a ledovcovou túru. Přechod je snazší než severní hřeben, ale obtížnější než Normální cesta. Především krátký vrcholový hřebínek je úzký a exponovaný. Tato túra zpravidla začíná v chatě Almagellerhütte, protože Normální cesta je pro sestup mnohem snazší.

CO MÁ HIMÁLAJ SPOLEČNÉHO S WEISSMIESEM

Na první pohled nic. Ale stane se, že do údolí Saas zabloudí Šerpa, ať už soukromě, nebo služebně. Když dorazí horolezec z tak vzdálených končin, člověk se oprávněně ptá, co mu – kromě fondue – může nabídnout. Stejně jsme se ptali i my, když jednoho zářivého letního dne se stejně rozzářeným obličejem vystoupil z poštovního autobusu Ang Phurba. Ukázali jsme našemu šerpskému příteli horu Weissmies a zeptali se, jestli nemá chuť vylézt na „snadnou horu“. Ang Phurba přátelsky přikývl, i když čtyři tisíce metrů na něj samozřejmě neudělaly žádný zvláštní dojem, protože v této výšce žije po celý rok a pěstuje tam brambory a ječmen, zatímco jeho jakové spásají louky ležící mnohem výš.

Když jsme vyrazili a chtěli se vydat směrem k chatě blikající v šeru, Šerpa najednou odmítl jít. Touha oddávat se zahálce na zahrádce chaty byla větší než zjevná námaha, která ho čekala při nástupu na ledovec Trift. Později jsme pochopili, že Šerpové nikdy nikam nejedou nebo nejdou bez závažného důvodu. Vystoupit na vrchol hory jen kvůli tomu, že to je (údajně) krásné, a z vrcholu zase sestoupit na stejné místo, odkud se vyrazilo, to pro ně nemá smysl. Od té doby kdykoli se podívám, jak Weissmies za krásného počasí soupeří se sluncem, do hlavy se mi neodbytně dere myšlenka o smyslu horolezectví.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED