Klasifikace sněhu - starší verze
Je samozřejmě důležité, pokud se chcete jakýmkoliv problémem zabývat, sledovat i jeho vývoj v rámci historie. Je to stejné jako u sledování vývoje sněhové pokrývky 😊 Myslím si, že se pak dá mnoha věcem mnohem lépe porozumět...
Pár vzpomínek na dobu, kdy u nás vznikala lavinová prevence ...
Nedá se na tomto místě nezmínit pár řádků o této alespoň u nás lavinově historicky velmi zajímavé době.
Nejlépe si ji asi dokážete představit díky nezapomenutelnému vyprávění jednoho z tehdejších hlavních aktérů
- Miloše Vrby. Uvádím zde kratičký úryvek z jeho krásné knížky „V lavinách a ve vánicích“, který vám nejlépe
přiblíží tehdejší pionýrskou dobu...
MILOŠ VRBA: úryvek z povídky První akce
Pamatuji se docela přesně na ten sychravý den na samém začátku ledna 1954. Od časného rána jsme s Bedřichem
stáli a čekali před zavřenými dveřmi "ševcárny", jak se obecně nazývala podle svého dřívějšího určení
tehdejší služebna, nebo - podle dnešní terminologie - dům Horské služby v Peci pod Sněžkou.
Ve svých chatrných větrovkách jsme se třásli zimou i strachem, jak pochodíme před tváří vysokých funkcionářů
a zkušených praktiků. Konečně se s velebností a vážností starozákonních proroků dostavili: Otakar Štětka,
náčelník HS oblasti Krkonoše a horský vůdce Jaroslav Kácovský. S Bedřichem jsme oba koktali překotnou
snahou, co nejrychleji a co nejstručněji vysvětlit, proč nás z pražského ústředí poslali na celou zimu
do Krkonoš a co tam zamýšlíme dělat.
Podařilo se nám s ulehčením zformulovat definici, že "budeme zkoumat a měřit skladbu, fyzikální a
mechanické vlastnosti sněhové pokrývky za účelem stanovení metodiky pro předpovídání sesunu sněhových
lavin".
ing. Miloš Vrba
To bylo v kostce tak krásně řečeno, nicméně se nám zdálo, že tato ryzí věta nenalezla
vhodné ucho. Teprve s odstupem času si člověk uvědomí, jak to muselo znít komicky a neužitečně.
Náčelník Štětka se tvářil upjatě. Po letech přiznal, že nás tehdy považoval za "pražské pásky". Předpokládal,
že si chceme celou zimu zadarmo pobýt v Krkonoších, a proto se snažíme zpitomět ho žvaněním nějakých nesmyslů.
Odměřený Kácovský toho moc nenamluvil. Dokonce si myslím, že neřekl vůbec nic.
Tenkrát nikdo z nás netušil, že ten sychravý lednový den vejde do historie Horské služby jako počátek
systematického průzkumu sněhu a lavin v Krkonoších, že se Kácovský stane prvním nadšencem a propagátorem
této myšlenky, že Štětka bude hledat a srovnávat ve starých archivech zprávy o dávných lavinách v Krkonoších,
a že primitivní měřící přístroje a nástroje, které jsme si sami udělali a přivezli s sebou, se po letech
objeví jako exponáty v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí.
Na Hnědém vrchu v zotavovně Obzor nám bylo určeno zřídit si pracovnu, která byla současně i naším obydlím.
Na nedaleké louce jsme vymezili a ohraničili stálou pozorovací stanici s meteorologickými registračními
přístroji. Tam jsme po celou zimu ob den kopali jámy do sněhu až k terénnímu podkladu a měřili, propočítávali
a vyhodnocovali všechny pro nás v té době dostupné údaje o sněhové pokrývce, o sněhových krystalech, o
počasí a jejich vzájemném působení. Mezitím jsme zajížděli do lavinových terénů Modrého, Obřího a Dlouhého
dolu, na Kozí hřbety a do Bílého Labe, kde jsme prováděli měření srovnávací. Zima byla ten rok pro takovou
činnost přímo ideální svou pestrostí. Práce se nám od samého počátku dařila. Řídili jsme se přesným a
přísným plánem a pracovním harmonogramem, který jsme naprosto pravidelně zpracovávali a vyvěšovali každou
neděli navečer v našem pokojíku na Obzoru.
Otokar Štětka - náčleník HS Krkonoše
Byli jsme totiž současně šéfy i svými podřízenými. Jinak nás vůbec nikdo nekontroloval,
nikomu jsme neměli povinnost odvádět svou práci a zpovídat se. Snad právě proto jsme byli sami na sebe
tak přísní, zachovávali jsme tuhou pracovní disciplínu a ukázněně jsme plnili úkoly, které jsme si sami
stanovili, a to za každého počasí. Po večerech jsme chodili ještě na besedy o horách a o Horské službě
do blízkých i vzdálenějších zotavoven. Tam nás posílal Kácovský.
Není pochyby o tom, že hnací silou našeho pracovního úsilí bylo nadšení pro věc. Čas pro nás nic neznamenal.
Dokázali jsme diskutovat a hádat se dlouho do noci, dokud jsme nepřišli věci na kloub a nenalezli přijatelné,
obecně platné řešení. Objevovali jsme do té doby netušené souvislosti, přicházeli jsme na zvláštnosti
dané klimatickými a zeměpisnými podmínkami našich středohor. Hledali jsme v češtině výrazy pro jevy do
té doby neznámé a proto nepojmenované.
S odstupem dlouhého času se ještě nyní obdivuji, jaký výkon je schopen podat člověk, pracuje-li s chutí
a vzniká-li mu pod rukama něco nového. Myslím si, že v tom je skryto skutečné lidské štěstí. Škoda, že
v životě nebývá takových příležitostí mnoho, ale spíše velmi málo, jestli vůbec kdy. To by člověk zanechal
po sobě dílo!
Jaroslav Kácovský - člen HS Pec pod Sněžkou a horský vůdce
1956 - ÚPLNĚ PRVNÍ KLASIFIKACE (Houdek, Vrba)
ZIMNÍ NEBEZPEČÍ V HORÁCH
Igor Houdek, Miloš Vrba (1956)
NOVÝ SNÍH
STARÝ SNÍH
JEMNOZRNNÝ FIRN
STŘEDNĚ ZRNITÝ FIRN
HRUBOZRNNÝ FIRN
ZVLÁŠTNÍ DRUHY SNĚHU
JINOVATKY
POHYBLIVÝ SNÍH
KRUSTY, KŮRY, ...
1965 - SNĚHOVÝ RASTR (Vrba, Koza)
Sněhový rastr - Vrba, Koza (1965)
1986 - HORSKÁ SLUŽBA – UČEBNÍ TEXTY, LAVINY (ing. Jaromír Charvát)
Horská služba - učební texty, laviny (1986)
1988 - NEBEZPEČENSTVO LAVÍN (Ladislav Milan, Štefan Šramka)
Nebezpečenstvo lavín (1988)
1990 - METODICKÁ PŘÍRUČKA, pro doškolení cvičitelů Horské služby (ing. Jano Peťo)
METODICKÁ PŘÍRUČKA, pro doškolení cvičitelů Horské služby (1990)
Názvosloví sněhu neexistuje, je zde podrobně rozepsána přeměna krystalů.
1996 - UČEBNICE, pro záchranné zdravotnické služby v ČR (Miroslav Bíca)
UČEBNICE, pro záchranné zdravotnické služby v ČR (1996)
-
1988 - 2002 - BAYERISCHER LAWINENWARNDIENST 1988, „Schneeprofil - tiskopis“
BAYERISCHER LAWINENWARNDIENST 1988, „Schneeprofil - tiskopis“
-
Bohužel před rokem 2002 se začala projevovat komunistická izolace i v tomto oboru.
Používal se starší Německý model (tedy alespoň pouze podle Sněhového rastru, fotografií a tiskopisů vydaných
do roku 1990, Bayerischer Lawinenwarndienst 1988) a dával se dohromady s klasifikacemi popsaných výše.
Logika se z toho ale jaksi vytrácela...
PŘÍKLAD:
Geniálním paradoxem byl například kejkl s dnešním Zlomkovým sněhem (Plstnatý sníh) Zlomkový sníh. Za ten
jsme považovali podobný druh sněhu Úlomkový Úlomkový sníh, ale Plstnatý sníh Plstnatý sníh jsme přiřazovali
k dnešnímu Okrouhlozrnitému Okrouhlozrnitý sníh. A to i přesto, že Německý systém už před rokem 1990 (až
na označení) odpovídal dnešní klasifikaci...
A to raději nebudu zmiňovat změť ohledně tzv. Duté jinovatky 😊
KDE SE STALA CHYBA?
Špatná nebo spíš nulová komunikace s lavinovým a především Alpským světem, byli jsme ve vleku historie
a tradice ... Nelogičnost a nepochopitelný systém, který po kombinaci s německými informacemi, dopěly
až do situace, kdy se sníh raději nepopisoval pomocí názvů ale spíš jen pomocí symbolů na Sněhových rastrech...
Za další a asi rozhodují chybu vidím, vyštípání odborníků jen a jen kvůli vlastní neschopnosti. Totální
neúcta k expertům ve jménu: "My to víme taky, my to víme líp" 😊