MAUROVÉ, SARACÉNI V SAASTALU 

Před více než tisícovkou let dorazili severoafričtí muslimové po moři přes Sardinii do jižní Francie, přesněji řečeno k masivu Massif des Maures mezi Toulonem a Fréjusem. Obyvatelé Iberie pocházející z arabských kmenů se nazývali Maurové (z latinského maurus, což znamená obyvatel severní Afriky). Saracéni, jak se jim také přezdívalo, táhli od tohoto masivu různými cestami dál na sever. Jejich nepříliš mírová tažení k nám přinesla různé výdobytky arabského světa, který byl tenkrát na vysoké úrovni, např. papír, velur, plst, nugát, příbory, kožené hadice, mezky, muly, pohanku (francouzsky sarrasin), dokonalé zavlažovací systémy, ale i znalosti o pohybu souhvězdí a cenné informace z oblasti lékařství. Hlubší důvod jejich expanze se nepodařilo zcela vysvětlit. Svou roli určitě sehrály i obchodní zájmy a klimatické změny, protože tehdy bylo v našich zeměpisných šířkách mnohem tepleji než dnes. Z toho vyplývá, že severní Afrika musela trpět mnohem větším žárem a docházelo k jejímu vysychání, které posléze vyústilo ve vznik Sahary. Několik saracénských tažení vedlo i do Wallisu přes průsmyky Mons Jovis (Grosser Sankt Bernhard), Mons Pratoborni (Theodul) a do údolí Saastal přes Monte Moro.

Ačkoli se saracénští obchodníci nikde neusazovali a žili převážně ve stanech, v údolí Saastalu kupodivu zanechali řadu jednoznačně arabských názvů, jako např. Almagell (z al-mahall – místo, sídlo), nejspíš i Mischabel (z jabal nebo djebel – hora). I název Allalinhornu pochází ze saracénské arabštiny, kde ala’iain znamená zdroj nebo pramen. Allalinhorn se tedy v podstatě jmenuje Pramenitý štít. Což je i logické, protože Feer Vispa zdánlivě pramení pod Allalinhornem, ačkoli vlastně sbírá vodu ze všech okolních ledovců.

Allalinhorn je zdrojem dodnes, i když v přeneseném smyslu slova. Na jeho rozlehlých ledovcových svazích se nachází většina horských drah a lyžařských vleků v Saas Fee, které jsou hnacím motorem celé turistické infrastruktury, hotelů, restaurací, obchodů a dalších jiných služeb. Díky tomuto zpřístupnění oblasti se dnes dá na Allalinhorn vystoupit za poměrně krátkou dobu. Ze stanice Mittel Allalin to trvá na vrchol necelé dvě hodiny. Proto není divu, že hora patří k nejsnazším a nejvíce navštěvovaným čtyřtisícovkám v Alpách. O tom se Saracénům před tisíci lety ani nesnilo, stejně jako o tom, že Allalinhorn, nasvícený lasery, bude v noci nad celým údolím
zářit jako nějaký přerostlý a poněkud pobledlý úplněk.

SAASTAL, TURISTIKA, LANOVKY, ...

Většina horolezců dává při výstupu na Allalinhorn přednost létu. Na skialpovou túru je totiž příliš krátký. Sjezd, který převážně vede po dobře upravovaných sjezdových tratích, není sice k zahození, ale vede po sjezdovkách, ne v hlubokém sněhu. Krásnou klasickou letní túrou na vrchol je hřeben Holaubgrat. Jako výchozí bod se nabízí chata Britannia. Sestup je díky již zmíněným lanovkám únosný. O Allalinhornu se mluví i v jiné souvislosti. Obyvatelé údolí totiž trpí určitým komplexem Matterhornu. Zjevně jim vadí, že z údolí Saastalu není vidět Matterhorn, ačkoli jejich vlastní věnec hor je podstatně blíž a je působivější a gigantičtější. Saas Fee má tu výhodu, že se z vesnice dá obdivovat mnoho atraktivních hor – mezi nimi celých osm čtyřtisícovek! – na rozdíl od Zermattu, odkud je vidět jen a jen Matterhorn. Nicméně jim nádherné panorama jejich údolí zjevně nestačí, chtějí vidět Matterhorn!

A tak vznikl nápad vyvrtat Allalinhornem tunel, aby se Matterhorn dal spatřit z druhé strany, nad sedlem Allalinu. Proražení hory si navíc vyžaduje i projekt propojení lyžařských oblastí Breuil, Zermatt a Saas Fee. Kvůli jeho realizaci by však bylo nutné zpřístupnit řadu dosud nedotčených ledovcových oblastí lanovkami, vleky a dalšími infrastrukturními stavbami, například horskými restauracemi, a tak je jen mizivá šance, že by se plány v dohledné době uskutečnily.
 

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED