Pánové Rudi Mair a Patrick Nairz z Tirolské Lavinové prevence sestavili
v roce 2010 tzv. Typy lavinového nebezpečí. V knížce "lawine. Die 10 entscheidenden
Gefahrenmuster erkennen" popisují nejzákladnější lavinově nebezpečné situace v Alpách, které
jsou charakteristické pro určité období zimy, terén, nadmořskou výšku, přeměnu sněhu, ... K těmto deseti
základním situacím přiřadili navíc konkrétní lavinové nehody, které vznikly právě na základě daných situací
...
Ukázka z této knihy
LAVINA - Praktická příručka od Rudiho Maira a Patricka Nairze
TIP PRO VÁS: Pro čtení následujícího textu je dobré se nejprve trochu zorientovat v problematice
základních přeměn sněhu, v jednotlivých druzích sněhu, vlivu počasí, ... Pak vám
mohou velmi pomoci s rozhodováním o lavinové situaci. V Tirolsku se tyto typy lavinového nebezpečí staly
součástí lavinové předpovědi.
Je to výborná doplňující informace, která vás upozorní na celou řadu situací, které byste možná ani nepostřehli.
1. DRUHÉ SNĚŽENÍ
Po prvním
sněžení zimy mohou představovat problém především laviny klouzajícího sněhu, tedy laviny které sklouzávají
na strmých a hladkých svazích. Po druhém významném sněžení dochází potom ve zvýšeném rozsahu k sesuvu
deskových lavin. Deskové laviny jsou charakteristické především jako lyžařské laviny a minimálně v 95%
mohou za smrtelná lavinová neštěstí. Ve sněhovém profilu se může za určitých okolností vytvořit mezi sesednutím
prvního sněhu a druhým sněžením výrazně nestabilní vrstva, kterou je pak možné celkem snadno narušit.
A druhé sněžení hraje tuto důležitou roli především proto, že tento nový sníh částečně zamaskuje případně
hrozící nebezpečí a navíc v tomto momentu většinou nenapadne ještě tolik sněhu, aby se vytvořila dostatečně
nosná vrstva. Většinou se vyskytují problémy tohoto druhu ve vysokých (>2000 m) a vysokohorských (>3000
m) stinných příkrých svazích. Pozor, tento druh lavin se dá také velmi těžce zavčas rozpoznávat!
Sníh
sklouzává samozřejmě především na strmých svazích a hladkých skalách. Přitom se mohou tvořit trhliny v
rámci celého sněhového profilu. Jsou tedy dobře viditelné a místy mohou být i několik metrů hluboké. Na
rozdíl od starších a bohužel těžko vyvratitelných rad, které tyto trhliny popisovaly spíše jako stabilizující
(uvolnění napětí), je dnešní odborné mínění spíše opačného rázu, co se týká možného lavinového sesuvu.
Trhlina po celé sněhové pokrývce ukazuje především na určitou možnost sesuvu laviny klouzavého sněhu,
ale neříká nic o tom, jestli a kdy taková sněhová masa skutečně jako lavina klouzavého sněhu opravdu sjede.
Laviny klouzavého sněhu patří vzhledem k okamžiku sesuvu k nejhůře předvídatelným lavinám, protože tyto
mohou spadnout také při všeobecně stabilních sněhových poměrech v kteroukoliv denní a noční dobu, jak
v nejstudenějším, tak i nejteplejším dni zimy. Navíc se laviny klouzavého sněhu uvolňují především samovolně
a ne díky dodatečnému zatížení.
Déšť
patří ke klasickým a především výstražným znamením v rámci lavinové prevence. A to proto, že na jedné
straně přináší do sněhové pokrývky další dodatečné zatížení a na druhé straně vede především k rychlé
ztrátě pevnosti sněhového profilu. Lavinové nebezpečí je z tohoto důvodu zcela jednoznačně předurčeno!
Déšť se může objevit v každé části zimy. Obrovská přednost této situace tkví především v tom, že žádný
jiný typ lavinového nebezpečí se nedá snadněji rozpoznávat.
Příliš
dlouho se zastávalo v lavinové problematice v rámci výuky mínění, že se velký rozdíl teplot během
nasněžení (je to jedno zda chladno po teplu nebo obráceně) příznivě působí na lavinovou situaci. Tak tomu
je jen za určitých předpokladů. Většinou však působí takový teplotní rozdíl negativně, protože podporuje
výstavbovou přeměnu (narůstání krystalů) uvnitř sněhového profilu. Zpravidla se tím vytvoří tenká a naprosto
nestabilní vrstva. Tato zrádná vrstvička se dá také často dohledat i na svazích s jižní expozicí. Její
obrovská zákeřnost je ale především v tom, že tato nestabilní a tenká vrstva není bezprostředně po nasněžení
ještě ve sněhovém profilu k dispozici a začne se vytvářet teprve až v průběhu následujících dní.
5. SNĚŽENÍ (ALE I JEN VÍTR) PO DLOUHODOBÉ CHLADNÉ PERIODĚ
Klasika
mezi lavinovými událostmi. Po dlouhodobé chladné periodě začíná sněžit. Navíc fouká silný vítr, který
příslušným způsobem přemisťuje tento nový sníh. Ve velmi krátké době vzniká pro lyžaře velmi choulostivá
lavinová situace. To samé se může odehrát i tehdy, když po dlouhodobé chladné periodě fouká „jen" samotný
silný vítr, aniž by sněžilo. Zásadní problém, který v tuto chvíli nastává, je v tom, že na závětrných
svazích se ukládá čerstvý a především větrem převátý sníh, který leží na nestabilní pokrývce starého sněhového
profilu, který je v tento moment nejčastěji tvořen především velmi zákeřným tzv. plovoucím sněhem. Čerstvě
navátý sníh a takto nestabilní starý sníh se vzájemně velmi těžko propojí. Sněhová pokrývka potom čeká
na velmi snadné narušení již při nepatrném dodatečném zatížení.
„Vítr
je stavitel lavin", toto klasické rčení od Wilhelma Paulckeho z třicátých let minulého století platí
v nezměněné podobě také ještě dnes. Vítr ovlivňuje, jak padající, tak také již sesedlý sníh a je jedním
s podstatných faktorů tvořících laviny. Při kyprém, novém suchém sněhu vede vítr VŽDY k přemístění
a tím k nárůstu lavinového nebezpečí! Čím studenější je přemisťovaný sníh, tím citlivěji reaguje
na případné další dodatečné zatížení, protože narůstá jeho křehkost . Tento typ nebezpečí se odlišuje
od typu lavinového nebezpečí číslo 5 tím, že studený a kyprý sníh nevznikle během dlouhodobé chladné periody,
ale naopak velmi krátkodobě a náhle. Situace probíhá zhruba takto: sněží bez působení větru krátce před
chladnými teplotami a teprve později začíná foukat a vítr nabírá na síle. Jedná se o typ lavinového nebezpečí,
který se dá zpravidla opravdu dobře rozpoznat.
7. MÍSTA S MINIMEM SNĚHU BĚHEM ZIM BOHATÝCH NA SNÍH
V zimách
bohatých na sníh se za normálních okolností stane podstatně méně lavinových neštěstí než v zimách s nedostatkem
sněhu, protože stavba sněhové pokrývky je vhodnější. Přesto lze pozorovat také v zimách bohatých na sníh
pravidelně jev, že na základě existujících stavů počasí jsou větru silně vystavené svahy relativně chudé
na sníh. Podle toho se tam tvoří daleko nevhodnější skladba sněhového profilu, a o to pravděpodobnější
jsou laviny uvolněné zimními turisty právě tam.
Povrchová
jinovatka patří k nejkrásnějším druhům sněhu vůbec a neskrývá sama o sobě ještě žádné výrazné nebezpečí.
Ale v momentě, kdy na tuto velmi nestabilní povrchovou vrstvičku napadne sníh nový, situace se zásadně
mění. A to i přesto, že nové vrstvy sněhu ležící na těchto křehkých krystalech, jsou již navzájem provázány.
Jedná se o velmi zákeřnou situaci, především proto, že se vrstvička povrchové jinovatky ve sněhovém profilu
velmi špatně dohledává.
Nestabilní
vrstvy uvnitř sněhové pokrývky jsou při lavinových kurzech často srovnávány s kuličkovými ložisky. Skutečně
se ale tento obraz hodí asi jen pro krupky. Krupky jsou formou pevných srážek kulovitého tvaru, vyskytující
se při bouřkových přeháňkách především na jaře. Je snadné si představit, co se stane, když se na čerstvě
napadnutou vrstvu krupek začne ukládat převátý sníh. Pokud na ně ve sněhovém profilu narazíte, jsou pro
vás jednoznačným vodítkem ve vašem dalším rozhodování. Jenže krupky se většinou v terénu nevyskytují ve
větším množství. A vítr navíc přemisťuje krupky po svahu velmi nepravidelně a s tím souvisí další velký
problém, nemusíte totiž na ně, i při podrobném zkoumání sněhového profilu, vůbec narazit. Je to naprosto
zákeřná záležitost, která naštěstí jen krátkodobě vede k problémům.
Zvláštní
výzvou pro skialpinisty, lyžaře, turisty, ale také pro samotné lavinové prognostiky představuje jaro.
Zřídka totiž leží pojem „bezpečná" a „nebezpečná" situace časově tak blízko vedle sebe, jako právě na
jaře. Zřídka je také šířka pásma vydaných stupňů lavinového nebezpečí během jednoho jediného dne tak velká.
Na jedné straně je možné lavinové nebezpečí sotva někdy tak snadno posoudit, než právě při stabilních
jarních firnových poměrech. Na straně druhé jsou ale také sotva kdy během celé zimy zaznamenány tak velké
sesuvy lavin, jako právě během kritických jarních situací.
Přitom kromě složení sněhového profilu má rozhodující roli střídavý cyklus mrznutí a tání (střídavé prolínání).
Tento proces je závislý na průběhu teploty vzduchu, vlhkosti vzduchu, vlivu záření a samozřejmě také větru.
Pro zimní turisty mají časová kázeň při samotné túře a velmi včasná přizpůsobivost při plánování túr aktuálním
podmínkám cenu života.
