Sněhem se na jedné straně označuje nejčastější forma pevných atmosférických srážek, ale na druhé straně
se tím také rozumí jeho jednotlivé navrstvení na zemi, tzv. sněhový profil. A právě tento druhý moment
by nás měl především zajímat při posuzování lavinového rizika a případného nebezpečí. Postupně si tedy
nejprve popíšeme jednotlivé detaily a postupně se začneme dívat a posuzovat celkovou situaci ze širšího
a širšího úhlu pohledu. Takže nejprve sněhové krystaly a jejich přeměna.
Schéma vzniku sněhových krystalů v oblacích (SnowCrystals.com)
Abychom pochopili, proč a kdy se lavinové riziko zvyšuje či snižuje, je pro nás zcela zásadní porozumět změnám, které se odehrávají ve sněhovém profilu. Tyto změny úzce souvisejí především s aktuálními ale i celkovými změnami počasí. Sněhový profil je jakýmsi zrcadlem těchto změn a pokud se naučíte v tomto zrcadle dobře číst, bude se vám v zasněženém terénu mnohem lépe a bezpečněji pohybovat ...
ROZLIŠUJEME TŘI ZÁKLADNÍ PŘEMĚNY SNĚHU:
V rámci těchto změn rozeznáváme ve volném terénu tyto základní druhy sněhu a jejich přeměny:
1. BOTÍCÍ PŘEMĚNA (rozklad původního krystalu)
Nový sníh
Zlomkový sníh
Okrouhlozrnitý
sníh
2. VÝSTAVBOVÁ PŘEMĚNA (vznik úplně nových krystalů)
Hranatozrnitý
sníh
Pohárkové krystaly
3. TAVÍCÍ PŘEMĚNA (teplo/mráz cykly)
Přetavený sníh (firn)
ZVLÁŠTNÍ DRUHY SNĚHU
Povrchová jinovatka
Kompaktní led
Povrchové vrstvy a krusty
Poznámka:
Uměle vytvořený sníh se ve volném terénu nevyskytuje i když se již počítá do celkového přehledu základních
druhů sněhu.
(ROZKLAD PŮVODNÍCH KRYSTALŮ)
Doba trvání tohoto děje je závislá především na teplotě a působení větru. Při chladu trvá déle, při mírných
teplotách se sněhová pokrývka stabilizuje rychleji. Tento proces začíná ihned po navrstvení nového sněhu.
Krystaly ztrácí tepelnými (termickými) a mechanickými vlivy své hroty a tvoří se zakulacená zrna. Přitom
se také zmenšuje objem pórů a celkový objem ubývá tzn. sněhová pokrývka si sedá a dochází k postupnému
zpevnění. Také povrch krystalů se markantně zmenšuje. Může nastat i krátkodobá ztráta pevnosti při přechodu
od nového sněhu ke zlomkovému. Odbourávání rozvětvení krystalů snižuje soudržnost. Nové můstky, které
by mohly kompenzovat ztrátu pevnosti však ještě nejsou vytvořeny. V praxi to znamená zvýšené lavinové
riziko během prvního nebo dvou dnů po sněžení. Větrem rozložený sníh se ve svém chování odlišuje od sněhu
rozloženého sedáním, ačkoliv tvar zrna může být stejný.
Za působení mírného oteplení dochází k postupnému odtávání i těch posledních rozvětvených částeček krystalu. Zůstává jakési jadérko – okrouhlozrnitý sníh. Tvarem jsou to již téměř kuličky, nemá téměř žádnou strukturu, nemá lesk, je matně bílý. Jedná se o závěrečnou fázi bortící přeměny. Pro svoji schopnost pojit se, přispívá k vetší stabilitě sněhového profilu.
(VZNIK ÚPLNĚ NOVÝCH KRYSTALŮ)
Výstavbová přeměna způsobuje tvoření nových krystalů uvnitř sněhové pokrývky. Konečným stadiem této přeměny
jsou vytvářející se pohárkové krystaly, které se spolu s hranatozrnitým sněhem označují jako tekoucí (plovoucí)
sníh. Díky velkým zrnům (do 5 mm a více) s málo vzájemnými kontaktními body dochází k odstranění povrchového
zpevnění sněhu. Tvoření těchto pohárových krystalů se děje sublimací. Předpokladem je proto vysoký teplotní
gradient (teplotní spád) ve sněhové pokrývce.
V průběhu zimy se sníh poblíž půdy zahřeje na 0 °C. Sněhová pokrývka Izoluje velmi dobře a rozsáhle ochrání půdu před zimním chladem. Teplejší vzduch v ;pórech u země obsahuje více vodní páry než chladnější vrstvy nad ním, což vede k tomu, že vodní pára stoupá ve směru studenějších vrstev a ukládá se na spodní straně chladnějších krystalů (přechod vodní pára-led). Nový krystal narůstá podél teplotního gradientu směrem dolů a dostává tak charakteristickou vypuklou nebo pohárkovou formu plovoucího sněhu. Pohárkové krystaly se mohou rovněž tvořit ve výše položených mezivrstvách. Rozhodující je vždy velký teplotní rozdíl na krátkých vzdálenostech.
V rámci zim, kdy je v počátku relativně nízká sněhová pokrývka a zároveň působí dlouhodobě mrazy, nemá sněhový profil šanci, aby vytvořil dobrý a stabilní základ pro další období. Lavinová situace proto může být velmi špatná a zákeřná velkou část zimy. Malé množství sněhu navíc také vyvolává falešný pocit bezpečí, ale například první nájezd nebo první další větší sněžení může způsobit sesuv mnoha lavin. Situace je o to zákeřnější, že díky tomu, že je celkově málo sněhu, bývá vyhlášen „pouhý“ 2. lavinový stupeň.
|
|
|
Nestabilní vrstva uvnitř sněhového profilu |
Málo sněhu a nízké teploty |
Ochlazení po teplejší periodě |
(TEPLO/MRÁZ CYKLY)
Slunce, teplý vzduch a déšť mohou ohřát sněhovou pokrývku na 0 °C, což může vést k odtavení rohů
a hran krystalů. Dostanou tak oblý tvar, přesunou se blíže k sobě a potáhnou se tekutým „povlakem“. Dutiny
se vyplní vodou vyplňující póry, tím se ztrácí soudržnost (přilnavost), avšak rostou kapilární síly. Při
dalším zvlhčení odtéká volná voda, pevnost rychle klesá. V průběhu přeměny tání vznikají velké, oblé
krystaly, které jako u jiných druhů přeměny rostou na úkor těch malých. Přeměna tání je nezávislá na ročním
období, je ale obzvláště charakteristická pro jaro jako převládající proces ve sněhové pokrývce.
The International Classification for Seasonal Snow on the Ground (2009)
FIERZ, C., et al., UNESCO, Paris, 2009 - Aktualizovaná verze moderní klasifikace sněhu
Překlad části týkající se přímo dělení podle tvaru krystalů a zrn
|
Opakované oteplování a ochlazování
|
|
Prudké ochlazení
|
|
Výrazné oteplení
|
|
Trvalé teplé počasí
|
|
Dlouhodobý mráz
- 5ºC - 10ºC, sníh křehne a vznikají nestabilní vrstvy plovoucího sněhu |
Dvě téměř identické sněhové vločky, Foto Nancy Knight
Tato fotografie ilustruje dva sněhové krystaly, které, pokud nejsou identické, jsou určitě podobné.
Krystaly byly naneseny na skleněné sklíčko potaženém olejem, vystaveny po dobu 11 sekund na konci tyče
vycházející z letadla King Air (vlastněné Národní vědeckou nadací a provozované Národní vědeckou nadací).
King Air létal mezi dvěma vrstvami cirrusového mraku nad Wausau, Wisconsin, jako součást experimentu.
Spárované krystaly (spodní střed) jsou výjimečně silné duté sloupce. Obě mají vnitřní struktury, které
jsou výrazně asymetrické. Rozdíl v koncích dutých sloupů naznačuje, že padaly podélně, a mírně větší růst
levých polovin naznačuje, že šlo o spodní konce. Pravděpodobně spolu rostli. Sloupce jsou dlouhé zhruba
0,025 centimetrů a široké 0,017 centimetrů.