Weisshorn
4506 m
C
Horská skupina
Walliské Alpy
Souřadnice
46°06′06″N 7°42′58″E
621456 / 105580
1235 m
Furggjoch (3 271 m)
Prvovýstup
19.08.1861
vůdce Johann Joseph Brennen, John Tyndall, vůdce Ulrich Wenger
ÚVOD
WEISSHORN - DIAMANT WALLISU!
Weisshorn je pátou nejvyšší horou Švýcarských Alp, a bývá označován za jednu
z nejkrásnějších hor Alp vůbec - v tomto ohledu je srovnáván i s Matterhornem, i když
není tak známý. Kromě tvaru horolezci na Weisshornu oceňují také relativně dobrou
kvalitu skály na klasických výstupových cestách, které vedou hřebeny. Stojí izolovaně a je vidět odevšad,
i z velké dálky. Navíc je ze všech stran atraktivní a povznášející, je synonymem nádherné hory.
Weisshorn je manifestací dynamiky!
CHARAKTER
- tvarově nejspíš nejkrásnější a současně jedna z nejvyšších alpských čtyřtisícovek!
- ze všech stran se prezentuje jako nesmírně dynamická pyramida
- její rozměry zvýrazní i to, že poblíž nestojí žádná hora, která by se jí mohla výškou alespoň přiblížit
- všechny výstupy jsou obtížné, velmi dlouhé a nelze je podceňovat.
Weisshorn je vysoká hora, která se elegantně a nesmírně vzletně zdvihá z pohoří spíš
střední velikosti. Jeho bezprostřední sousedé
Bishorn,
Bunegghorn a
Schalihorn jsou
zhruba o pět set metrů nižší. Při pohledu z výšky nebo na mapu tvoří Weiss horn a jeho tři prominentní
hřebeny dokonalou hvězdu. Severní hřeben se vyznačuje strmým firnem, enormní délkou a skalními věžemi,
které ho přerušují. Kdo si zvolí tuto nezaměnitelnou klasickou cestu, musí je přelézt. Tři stěny mají
zcela rozdílný charakter. Zatímco jihovýchodní stěnu a celou západní stěn u tvoří hlavně tmavá skála přerušovaná
několika malými zbytky ledovce a zaledněnými kuloáry, severovýchodní stěnu charakterizuje mohutný ledovec,
který dal
Weisshornu jeho jméno (Bílý štít). Weisshorn je manifestací dynamiky. Stojí
izolovaně a je vidět odevšad, i z velké dálky. Navíc je ze všech stran atraktivní a povznášející – je
synonymem krásné hory.
Leo Summermatter, postarší, dlouhatánský vůdce z Randy, jednou vyprávěl, že na
Weisshorn,
který je jeho domovskou horou, vystoupil ve svém dlouhém životě už více než 170krát. Zmínil se přitom
o jedné moudrosti, která platí i pro jiné hory. Horská túra se nikdy nedá zopakovat, je vždy jedinečná.
Každý z jeho 170 výstupů byl natolik jiný, že bezmála věřil, že zdolal 170 různých vrcholů. Počasí, účastníci,
poměry, teplota, průběh túry a aktuální vlastní kondice jsou vždycky odlišné. Nikdy nemohou být a také
nejsou stejné. Hora je jako mrak, vždy jedinečná, nová, jako by tu nikdy předtím nebyla. Při pohledu z
údolí Randa na každého zapůsobí nezvykle obrovské dimenze horských masivů a hrozivé masy ledovce, které
vypadají, že jsou na nich přilepené. Z obou stran vesnice se dá bez problémů vystoupat 3100 výškových
metrů, východně od údolí na Dom, západně na Weisshorn. Cesta k chatě Weisshorn je pohodová díky příjemnému
stoupání a mimořádné kráse krajiny. Ve stínu starého modřínového lesa zvolna stoupá do Rötibodenu, kde
alma a pramen s báječně chladnou vodou zvou k odpočinku. Je naším zvláštním privilegiem, že v Alpách máme
ještě tolik vynikající vody. Často je její kvalita natolik dobrá, že postačí menší lahev na vodu, protože
u cest čeká na poutníky spousta studní a pramenů. Nad hranicí lesa narazíme v přiměřené vzdálenosti na
horskou pastvinu Jatz, kde se to hemží zvědavými ovcemi s černými nosy. Dál pokračujeme po cestě klikatící
se k chatě pozvolným svahem zalitým sluncem.
Rozhodli jsme se, že zkusíme Normální cestu přes východní hřeben. Severní hřeben si chceme nechat na později.
Prozatím pohrdneme i hřebenem Schali, protože tam je náročný už samotný výstup do exponovaného bivaku.
Za špatného počasí se navíc může sestup ze sedla Schali do údolí Randa proměnit ve velice choulostivou
a obtížnou túru. Velkolepý, klasický hřeben Schali je plný potíží; z toho důvodu a také vzhledem ke značné
výšce, v níž se leze, by se měl prostupovat jen za optimálních podmínek. Vydáváme se proto na východní
hřeben, na cestu, kterou bychom měli zvládnout bez větších problémů. Časně ráno jsme už na cestě. Dobře
naladění svižně kráčíme vzhůru. Připadá nám, že jsme v optimální formě, jak fyzicky, tak i psychicky naladění
na výstup. Skály jsou zasněžené a částečně dokonce zledovatělé. Na hřebeni nás očekává hluboký sníh. Stoupáme
vzhůru jako po nádherném nebeském žebříku. A pak stojíme na nejkrásnějším alpském vrcholu, na Weisshornu,
na hoře připomínající oblak.
TROCHA GEOLOGIE
Před zhruba sto miliony let začala „katastrofa“ gigantických rozměrů. Africká litosférická deska se na
severu podsunuje pod euroasijskou desku. Vrstvy zemské kůry se trhají, narážejí do sebe, vrásní se a nasouvají
jedna na druhou, zvedají se do výše nebo jsou zatlačovány do nitra země. Vrstva hornin, které tenkrát
ležely skryty na dně oceánu mezi oběma litosférickými deskami – zhruba tam, kde leží dnešní Afrika – se
také nasunula na jiné vrstvy a vystoupila do výše v podobě mohutných hor. Vrstva, o níž mluvíme, se označuje
jako východoalpská deska. Zbyteček této desky, útes na vrstvách úplně jiné horniny, zůstal ležet v srdci Walliských
Alp. Jmenuje se deska Dent Blanche a vytvořil několik nejkrásnějších walliských
vrcholů, např. Dent Blanche, který jí dal jméno, Matterhorn, Dent
d’Hérens, Ober Gabelhorn, Weisshorn a Zinalrothorn.
Milovníci hor tak dostali darem prvotřídní kousek Afriky 😊
Deska Dent Blanche se kromě jiných nerostů skládá z jistého druhu ruly, která vytváří
nádhernou, pevnou lezeckou skálu. A tak jsme získali řadu krásných stěnových i hřebenových výstupů. Zinalrothorn
alpinisty v tomto ohledu přímo hýčká, a proto se stal jednou z nejoblíbenějších hor horolezců
v regionu. Jihozápadní hřeben, přezdívaný Rothorngrat, je sice ze tří hřebenů tím nejobtížnějším,
ale podle klubového průvodce SAS nabízí „nejkrásnější hřebenové lezení v oblasti“.
PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED
1860 - pokus J stěnou (otočily je laviny)
C. E. Mathews s vůdci Melchiorem Andereggem a Johannem Kronigem |
19. 8. 1861 - V hřeben, dnešní Normálka (výstup jim trval 20 hodin)
vůdce Johann Joseph Brennen, John Tyndall, vůdce Ulrich Wenger |
1871 - SV stěna pod Grand Gendarmem
J. H. Kitson s vůdci Christian Almer a jeho syn
|
1877 - JV stěnou a později J hřeben (Schaligrat)
W. E. Davidson, J. W. Hartley a H. S. Hoare s vůdci P. Rubi, J. Juan a A. Pollinger |
1895 - kompletní J hřeben (Schaligrat)
J. M. Biner, A. Imboden a E. Broome
|
21. 9. 1898 - kompletní traverz přes Bishorn, S hranou a V hranolů sestup
H. Biehly a H. Burgener
|
1909 - SV stěna středem
G. W. Young a J. Knubel
|
PÁD VRTULNÍKU
31. 7. 1983 - se na ledovci
Schalihletscher při nočním letu zřítil při
záchranné akci vrtulním
Air Zermatt Alouette III, když se poukoušel
ve výšce 3 160 m přistát. Zemřel asistnet pilota, pilot a horský vůdce s mnoha zraněními přežili. Oba
dva pohřešovaní horolezci byli později nalezeni mrtví.