Strahlhorn
4190 m B-Kvůli skutečně nesmírným masám ledu se jeho skutečný tvar dá jen vytušit. A právě tyto dlouhé ledovce dělají ze Strahlhornu oblíbený cíl skialpinistů. Od východu patří k posledním výrazným horským vrcholům Penninských Alp. Enormní skalní trhliny ve východní stěně tvoří přechod do zcela odlišného předhoří, které charakterizují stále nižší a nižší hory a řady pahorků.
CHARAKTER:
- Strahlhorn je relativně snadná čtyřtisícovka, která se však nesmí podceňovat
- charakterizuje ji rozlehlý a dlouhý ledovec
- jen na východní straně se objevuje mohutná skalní stěna. Strahlhorn se zdolává především v zimě, protože výstup v létě bývá příliš dlouhý, monotónní a (z zermattské strany) kvůli trhlinám i nebezpečný
PARÁDNÍ SKIALPOVÁ TÚRA
Na jaře skialpinisté vyrážejí při hledání osamělých a opuštěných hor do stále ještě bílých velehorských
plání. Zatímco v údolí kvetou krokusy, petrklíče, tulipány a zlatý déšť, louky si oblékají zelený šat
a stromy pučí, zde nahoře, v arktické horské čtvrti, ještě stále vládne zima. Velikonoce se čtyřmi volnými
dny tvoří v kalendáři skialpinistů nesmírně důležitý termín. Pro většinu z nich jsou – pokud je optimální
předpověď počasí – synonymem čtyř dnů horských prázdnin, příležitostí vystoupit např. na Strahlhorn.
Siluetu Strahlhornu si každý musí nejprve zasloužit malou túrou. Hora leží ideálně na
jedné z nejznámějších a nejoblíbenějších velehorských tras, na Haute Route. Tento klasický
přechod Walliských Alp na lyžích zpravidla začíná v Saas Fee a končí
v Chamonix. Překračuje velké množství nejznámějších walliských ledovců a dotýká se řady
atraktivních výchozích bodů pro výstup na nejvýznamnější vrcholy ležící na trase. To byl i náš záměr,
i když jsme se neomezovali jen na úsek mezi Domem a Mont Blancem, a
cestou jsme chtěli vystoupit ještě na některé další krásné vrcholy, z nichž řada patří mezi čtyřtisícovky.
Už ve vesnici u ledovce foukal ledový vítr, který sice udržoval mračna v dáli, ale současně odháněl teplo
dubnových paprsků slunce. Minimálně začátek naší túry bude arktický. Jsme rádi, že několik prvních stovek
výškových metrů za nás překoná lanovka. Před stanicí Felskinn jsme si připnuli lyže.
Pořád fouká silný, ledový vítr, který přináší cáry mlhy. Chata Britannia se na šedém
pozadí jeví jako stín, stožár s vlajkou a celou fasádu pokrývá jinovatka. Následující den se chceme vypravit
na Fluchthorn, menšího souseda Strahlhornu. Ale ledový vítr s jemnými
krystalky ledu sekajícími do obličeje zavinil, že nám doslovně zmrzl úsměv na tváři. Túru jsme přerušili
a vrátili jsme sezpět do chaty. Sněžení bez konce. V sobotu první horolezci utekli do údolí. My zůstáváme.
V neděli se chata bezmála vyprázdnila. My zůstáváme. Na Velikonoční pondělí stále ještě sněžilo…
Při druhém pokusu o pár dnů později jsme se na chatě Britannia setkali s úplně odlišnými
podmínkami: sníh slehl, jinovatka se rozpustila a před chatou se slunili její návštěvníci. Strahlhorn,
který na nás trpělivě čekal, se zlatě třpytil. V jasných paprscích slunce jsme ujížděli k průsmyku
Adler a zapomněli jsme na nedávno prožitá protivenství, na Fluchthorn, který
nás zahnal na útěk. Smích nám znovu roztál. Vmístě, kde jsme zastrčili lyže do sněhu, abychom na mačkách
vystoupili po hřebeni, vládla takřka rozpustilá nálada. Nahoře na hřebeni jsme byli vděční za jemný závan
větru. Slunce už nabývalo na síle.
Panorama na vrcholu Strahlhornu bylo velkolepé. V bezprostřední blízkosti se na jihu
tyčil do výše komplikovaně strukturovaný Allalinhorn a skalnatý Rimpfischhorn, jehož
vrchol je takřka o devět metrů vyšší než vrchol Strahlhornu. Na jihozápadě jsme rozeznali mohutný masiv
Monte Rosa a mezi nimi spoustu neznámých, osamělých vrcholů hřebene Weissgrat.
Sjezd z průsmyku Adler, často velice choulostivá záležitost, se také ukázal ze své lepší stránky. Strahlhorn se
zvolna ztrácel v dáli. Ledovec Adler nám ukazoval cestu k dalšímu cíli.
PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED
|
15. 8. 1854 - Normálka
Edmund J. Grenville, Christopher Smyth, vůdce Franz-Josef Andenmatten, vůdce Ulrich Lauener |
