Alpy 4000

Schreckhorn

4078 m C+
Horská oblast
Schreckhorn
Horská skupina
Bernské Alpy
Země
Švýcarsko
Souřadnice
46°35′23.9″N 8°07′05.3″E
652106 / 159989
Prominence
746 m
Strahleggpass 3 332 m
Izolace
5,95 km
Finsteraarhorn
Prvovýstup
16.08.1861
vůdce Ulrich Kaufmann, vůdce Christian Michel, vůdce Peter Michel, Leslie Stephen
ÚVOD

Schreckhorn neodvozuje své jméno od německého schreck (hrozný, děsivý). Název totiž pochází s největší pravděpodobností od slova schrick, což je v místním dialektu strmý. A to skutečně Schreckhorn je. A zároveň krásný, panoramata ze severu společně s Finsteraarhornem patří do alpské best of pokladnice. Patří mu i jeden primát - je nejsevernější alpskou a zároveň i evropskou čtyřtisícovkou.
Spolu se svým sousedem Lauteraarhornem tvoří Schreckhorn samostatný masiv. Je horou odlehlou a špatně přístupnou z civilizačních center. Normálka na něj je zároveň považována za nejtěžší v Bernských Alpách a za jednu z nejtěžších v Alpách vůbec.

CHARAKTER:
- dvě mohutné skalnaté hory s náročnými, dlouhými výstupy v pevné skále
Schreckhorn je nejobtížnější čtyřtisícovkou v Bernských Alpách a jednou z nejobtížnějších ve Švýcarských Alpách

SCHRECKHORN - LAUTERAARHORN, TRAVERZ

Píše se rok 1902, je 24. července. Dvě ženy stojí tváří v tvář: Angličanka Gertrude Bell a Němka Helene Kuntze, nejlepší alpinistky té doby. Jejich setkání je nečekané. Neodehrálo se v útulné ubytovně, kde by si obě ženy mohly vyprávět o spoustě zážitků z hor. Narazily na sebe na spíš nehostinném místě: na divoce rozeklaném spojovacím hřebeni mezi Schreckhornem a Lauteraarhornem. Gertrude Bell přicházela od Lauteraarhornu, Helene Kuntze od Schreckhornu. Obě plánovaly prvovýstup této náročné túry. Jak si jistě dovedete představit, setkání bylo spíš mrazivé. Přechod se zdařil oběma ženám, takže žádná z nich si nemohla přisvojit slávu prvovýstupce. Proč je v průvodcích jako prvovýstupce většinou uváděna pouze Helene Kuntze, to není jasné. Přesto jí to dopřejme, protože Gertrude Bell si své místo v historii alpinismu zajistila už několikrát, např. na Finsteraarhornu, kde podnikla první pokus o výstup nebezpečnou východní stěnou. Stála i na Wetterhornu
a přešla jako první nebezpečný hřeben mezi Grosser Wellhornem a Kleiner Wellhornem východně od Wetterhornu. Na její počest a v neposlední řadě na její přání, které si sama sobě vyčítala, byl po ní pojmenován jeden z Engelhornů: Gertrudespitze. Vedle něj stojí Ulrichsspitze, pokřtěný po jejím oblíbeném vůdci Ulrichu Fuhrerovi. Historie výstupů na Lauteraarhorn a Schreckhorn začíná už šedesát let před setkáním těchto dvou žen na spojovacím hřebeni. Lauteraarhorn byl poprvé zdolán už roku 1842. V té době ještě neměl název. Celý hřeben od Schreckhornu až k Lauteraarhornu se nazýval prostě Schreckhörner.

SCHRECKHORN, PRVOVÝSTUP 

Pánové Escher von der Linth, Desor a Girard, přírodní vědci, chtěli se svými vůdci překonat nejvyšší z vrcholů Schreckhörner. Kvůli chybě při zaměřování a špatné orientaci zvolili špatnou horu. Až později zjistili, že o něco dál na sever se zvedá hora, která je vyšší – dnešní Schreckhorn, nejvyšší vrchol, který stojí celý v kantonu Bern. O jeho přelezu se toho příliš neví. Prvovýstupcem byl sir Leslie Stephen, kterého proslavila jeho kniha „The Alps – the Playground of Europe“, která kromě jiného obsahuje zprávu o výstupu na Schreckhorn. Je pochopitelné, že před touto akcí byl poněkud netrpělivý a nervózní. O časném ránu dne 14. srpna 1861 po bivaku u Strahlegg napsal: „Rychle jsem zhltl kousek chleba a prohlásil jsem, že jsem připraven naprosto na vše.“ Jeho vůdce tak naspěch neměl. „Dobrou půlhodinu seděl ve čtyři hodiny ráno proti mně na kousku zmrzlé trávy a zvolna žvýkal chléb s máslem, sýr a maso (Peter Michel). Dělal to s naprostou samozřejmostí, jako by neexistoval žádný Schreckhorn a netrpěliví turisté.“ Po trase, která se kvůli odlednění už nepoužívá, vystoupali sedlem Schreck mírně na sever na jihovýchodní hřeben Schreckhornu. Nepočítali s tím, že hřeben bude tak exponovaný. „Bezprostřední okolí a pohled do hlubin uchvacuje a pro člověka se slabšími nervy by mohl být nebezpečný. Dali jsme si panáka a pustili se do práce.“ Stephen tento zvyk kritizoval. Tušil nebezpečnost alkoholu v horách. Na dalším úseku jim dal zabrat uvolněný čerstvý sníh a několikrát „sjela část sněhové pokrývky s odporným syčením do údolí“. Bez nějakých incidentů se jim podařilo dosáhnout vrcholu, který naštěstí nedělal čest svému strašidelnému názvu (Hrozný vrchol). „Bylo teplo a naprosté bezvětří. Našel jsem si pohodlné místečko, posadil jsem se, vychutnával jsem dýmku a kochal se rozhledem“, pro jehož velkolepost nedokázal najít slova. „Mohu jen skromnými slovy vylíčit, že cítím cosi takřka nadpozemského při pohledu na rozlehlé hory a nížiny, které vypadají tak neskutečně, jako prchavá mlha, a rozplývají se na nekonečně vzdáleném horizontu. Jsem okouzlen dokonalým a věčným tichem.“ Při sestupu by si Stephen možná přál moderní horolezecký úvazek, protože ho zařezávající se lano začalo bolet. Měl pocit, „jako by se mi na těle vytvořil žlábek nebo zářez, který by v budoucnu mohl být nesmírně užitečný a mohl by posloužit k navázání lana“. Sestup proběhl bez dalších potíží.

NÁZEV HORY

Název hory s hrůzou nebo úlekem (Schreck) příliš nesouvisí. Do 18. století se vedle označení Schreckhorn objevuje i Schrickhorn, což je nejspíš starší název. „Schrick“ je v dialektu výraz pro „steil“ – strmý. Což odpovídá. Se strmostí hory je konfrontován každý z alpinistů i na dnešní Normální cestě přes jihozápadní hřeben.

DALŠÍ TIPY NA TÚRY

Strmý je i její soused, Lauteraarhorn. Jeho Normální cesta je sice technicky snadnější, ale za nepříznivých podmínek může být důkladně nebezpečná. Výstup 900 metrů vysokým kuloárem v jižní stěně je při tání riskantní. Za vyšších teplot navíc hrozí padající kamení a za čerstvě napadaného sněhu laviny. Přes všechny hřbety obou štítů vedou velkolepé vysokohorské túry a těm nejlepším horolezcům nabízí nádherný výstup jižní pilíř Schreckhornu. Samé obtížné cesty, ale v mimořádně kvalitní skále, pokud se člověk drží hřebenů a žeber a vyhýbá se lámavým stěnám a kuloárům. Schreckhorn a Lauteraarhorn stojí ve výběžku úzké desky ze solidní ruly pojmenované erstfeldská rula dle místa svého hlavního výskytu východně od Erstfeldu v údolí Reuss. Touto velehorskou krajinou se dá udělat hodnotná túra i bez výstupu na čtyřtisícovky. Při přechodu průsmykem Strahlegg mezi chatou Schreckhorn a bivakem Arr se dá z bezprostřední blízkosti poznávat možná nejpůvodnější kout Bernských Alp. I na této trase se vystupuje na jeden vrchol. Nepříliš obtížný Strahlegghorn nabízí překrásný výhled na obry ležící na hřebeni Schreckhornu a Finsteraarhornu.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED

16. 8. 1861 - Přes sedlo Schreck (mezi Schreckhornem a Lauteraarhornem) a dále JV hřebenem
Leslie Stephen, Christian Michel, Peter Michel, Ulrich Kaufmann
7. 8. 1883 - SZ hřeben (Andersongrat)
John Stafford Anderson, George Percival Baker, Ulrich Almer, Aloys Pollinger
24. 7. 1902 - Lauteraargrat
Helene Kuntze, Peter a Rudolf Bernet. Gertrude Bell, Heinrich a Ulrich Führer
Dva souběžné výstupy ve stejný den, ale v protisměru. První výprava ze Schreckhornu, druhá z Lauteraarhornu
26. 7. 1902 - JZ hřeben, dnes Normálka
John Wicks, Edward Branby, Claude Wilson

MAPA
Členství v:
Spolupráce s:
Partneři