Bernina - Malé Velké pohoří, divoké ledovce, ostré skalní a sněhové hřebeny, neskutečné
výhledy, ... Pohoří na hranici Švýcarska a Itálie. Ve Švýcarsku náleží
do kantonu Graubünden a v Itálii do provincie Sondrio. Je součástí Rétských
Alp (italsky Alpi Retiche, německy Rätische Alpen). Nejvyšším vrcholem je Piz Bernina (4
049 m) a je nejbližším čtyřtisícovým vrcholem z České republiky
CHARAKTER
- super výstupy v super a naprosto exponovaném terénu s neskutečnými výhledy!
- nádherný a bájemi opředený vrchol
- vystoupit na Piz Bernina je nejspíš přáním každého horolezce
- jeho mýtus, jeho poloha jako nejvýchodnější alpské čtyřtisícovky a jedinečnost hřebene Biancograt lákají
- za dobrých podmínek Normální cesta nepředstavuje žádné velké problémy, ale túra je každopádně dlouhá
a leží v meteorologickém rozhraní, kde dochází k obávaným rychlým změnám počasí
- navíc jsou výstupové trasy ze švýcarské strany vystaveny náročné změně klimatických podmínek (tání ledovce)
„Odporovat nemohu, přisvědčit nechci.“ Tahle myšlenka neustále krouží hlavou Paulu Güssfeldtovi.
Je 12. srpna 1878 a nejprominentnější pruský horolezec stojí se dvěma engadinskými vůdci Hansem
Grassem a Johannem Grossem na Piz Bianco. Za sebou mají šestapůlhodinový
výstup z údolí Roseg přes hřeben Biancograt, před sebou zející hlubinu
zdánlivě nepřekonatelné štěrbiny Berninascharte a za sebou strmý zub sahající až do nebe:
vrchol Piz Bernina. Pro oba místní vůdce je návrat zcela jasnou záležitostí, protože
štěrbina „není určená pro lidi“. Ale Güssfeldt tento problém šikovně vyřeší: mlčí, čeká,
a tak probouzí ctižádostivost v obou vůdcích. Pokusí se o zdánlivě nemožné a uspějí. Po výstupu se Güssfeldt lehce
přezíravě vyjádří, že další přelez jeho cesty se „možná nikdy“ neuskuteční. Ale to se spletl, a důkladně!
Název Biancograt se stal zaklínadlem vysokohorských turistů. Tisíce jich podlehly volání
bílého hřebene, který je dnes považován za jednu z nejkrásnějších hřebenových alpských túr.
Výše popsaný „hrdinný příběh“ však zatlačil do pozadí prvovýstup na nejvyšší vrchol kantonu
Graubünden: ten se podařil již roku 1850 pozdějšímu vrchnímu lesnímu inspektorovi Johannu
Coazovi společně s Jonem a Lorenzem Ragutem Tscharnerem. Kvůli
takřka mytickému zvuku hřebene Biancograt by se však nemělo zapomenout na jiné výstupy
na nejvyšší horu Graubündenu, na Normální cestu např. z chaty Boval nebo Diavolezza
přes Fortezzu, terasu Bellavista, kolem chaty Marco e Rosa a
přes hřeben Spalla. Mezi znalci se tento výstup sice považuje za poněkud namáhavý pochod
sněhem, ale vede přímo do srdce masivu Bernina. Touto cestou je hora přístupná i méně ambiciózním horolezcům.
Navíc umožňuje výstup na Piz Bernina i v zimě. Dříve běžně využívaná cesta ledovcovým
zlomem na východním úpatí hory, tzv. Buuch, dolů na plochou část ledovce Morteratsch může být podle podmínek
obtížná, nebezpečná nebo nemožná. Cesta „Labyrintem“ vyšla z módy – je příliš rozeklaná, rozpraskaná a
riskantní. Dlouhý výstup a sestup Normální cestou usnadňuje chata Marco e Rosa Demarchi,
jak se oficiálně jmenuje ubytovna italského Alpského klubu na úpatí hřebene Spalla, přesněji
řečeno na hranici mezi Švýcarskem a Itálií. Chata, kompletně přestavěná v roce 2002, nabízí spásné útočiště,
když se náhle zhorší počasí.
Co se týká názvu Bernina, dovolím si malé ohlédnutí: ačkoli průsmykem Bernina procházeli už Římané, tento
název se poprvé objevil roku 1429 ve formě „Beranya“. Literáti a alpinisté se později přeli o tom, zda
hora se má označovat mužským nebo ženským rodem. „Musí se říkat TEN Bernina, protože Římané horu označovali
jako Il Bernina,“ napsal Marcel Kurz v průvodci SAC pro oblast Bernina v roce 1932. „Ženský rod zavedl
J. C. Heer v románu König der Bernina. Walter Flaig je toho názoru, že zvlášť v horolezeckých kruzích
je nešťastné užívání ženského rodu způsobeno tím, že výrazem Bernina se myslí horská skupina Bernina.
Při označení pouhého vrcholu Piz Bernina se skutečně v němčině používá mužský člen.“
PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED
13. 9. 1850 - první výstup na tento vrchol cestou přes dlouhý ledovec Morteratsch, přes
labyrint trhlin a nahoru V hřebenem Johann Coaz, Jon a Lorenz Ragut Tscharner |
1866 - J hřeben přes předvrchol La Spedla (4 020 m) Francis Fox Tuckett, F. A. Y. Brown, vůdci Christian Almer, F. Andermatten |
12. 8. 1876 - věhlasný hřeben Biancograt vedoucí na vrchol, ale svůj výstup ukončili
u spojovacího skalního hřebínku na konci sněhových pasáží
Henri Cordier a Thomas Míddlemore a jejich vůdci Johann Jaun a Kaspar Maurer |
12. 8. 1876 - kompletní průstup Biancogratem Paul Güssfeldt, vůdci Hans Grass a Johann Gross |