Nordend je skutečně severním koncem masivu Monte Rosa. A zároveň menším
bratříčkem sousední Dufourspitze.
Na západní straně Nordendu najdeme mohutné ledovce, zatímco východní stranu tvoří nejvyšší alpská stěna s
převýšením 2 400 m, což už zavání spíše Himalájemi než Alpami. Výstup na Nordend bývá
často spojován se slavnější Dofourspitze. Jeho závěrečná část vede krásným hřebenem.
Cesty vedou i východní stěnou, ale tam už se jedná o opravdové horolezectví.
CHARAKTER:
- Nordend je nejsevernější vrchol masivu Monte Rosa
- přes svou značnou výšku je poněkud ve stínu Dufourspitze
- na Nordend se vystupuje hlavně v zimě, protože výstup do Silbersattel je
navzdory velkolepé ledovcové krajině spíš monotónní a velmi dlouhý
- ze sedla se nabízejí mimořádné pohledy na východní stěnu Monte Rosy spadající do hloubky
dobrých
2500 metrů, do kuloáru Marinelli a na Macugnagu
„Je Nordend samostatná hora, nebo jen součást masivu?“
Touto otázkou jsme se zabývali, když jsme jednou na Velikonoční pondělí dorazili kolem poledního za nádherného
počasí, v mrazu a uprostřed spousty nového sněhu do Silbersattel (Stříbrného sedla). Nordend charakterizují
hned tři znaky: je to hora, vrchol a součást jiného horského masivu. Při pohledu z hřebene Gorner ještě
působí jako součást mohutného masivu Monte Rosa, ale ze Silbersattel je už vidět, že jde spíš o samostatnou
horu. Vypadá jako krásně tvarovaná bílá pyramida, která se takřka dramaticky zvedá z tmavého skalního
hřebene Dufourspitze. Také při pohledu na mapu má člověk takřka pocit, že masiv
Monte Rosa tvoří jen dvě části:
Nordend a zbytek. Ačkoli název Nordend – Severní konec – naznačuje, že se jedná o severní
konec něčeho jiného a možná důležitějšího (třeba masivu Monte Rosa), jde každopádně o hrdý vrchol s působivými,
enormně silnými ledovcovými vrstvami a úchvatným firnovým hřebenem. Nordend je vysoký,
velice vysoký, se svými 4 609 m je jednou z nejvyšších alpských čtyřtisícovek, vyšší než Dom a Weisshorn.
Kromě Normální cesty jsou známé výstupy ostruhou Morshead a velice obtížný
hřeben Catarina. Cresta di Santa Catarina patří mezi výstupy na čtyřtisícovky k tajným
tipům. Jde o nadprůměrně obtížné, ale velkolepé lezení, které začíná u bivaku Città di
Gallarate a vede přes sedlo Jägerjoch a severo východní hřeben na vrchol. Sestup
probíhá Normální cestou k Silbersattel.
V alpinismu bývá častou nezbytností patřičná porce flexibility. Skialpinisté mívají ve zvyku už alespoň
deset dnů předem poslouchat (nepříliš podrobné a většinou i značně nepřesné) dlouhodobé předpovědi počasí.
Analyzují satelitní záběry a porovnávají je s realitou. Navzdory dlouhodobým prognózám a satelitním snímkům
však byly vyhlídky na Velikonoce špatné, zůstaly špatné a dokonce se ještě zhoršily. Nejprve se zdálo,
že se plánovaná lyžařská túra neuskuteční. Na Velký pátek rosničky kuňkaly o něco příznivěji a na Bílou
sobotu se zdálo, že se počasí mění. Rozhodli jsme se, že se na Velikonoční pondělí alespoň pokusíme o
Nordend. Správce chaty náš telefonát překvapil. Prý sněží a je mlha, tak máme být opatrní. Bylo to oprávněné
varování, protože výstup k chatě Monte Rosa se skutečně nedá podceňovat. V důsledku průběžného
tání ledovce Gorner se cesta neustále mění.
Ze Zermattu jsme vyrazili nahoru na Rotenboden. Tam už nesněžilo, ale velkolepé panorama
tvrdošíjně skrývala mlha. Cesta k chatě byla kvůli čerstvě napadanému sněhu opravdu trochu riskantní.
Naši důvěru v podmínky a v sebe posílil až horský vůdce se třemi turisty, kteří zanechali stopy na ledovci.
Pak jsme najednou museli vytáhnout sluneční brýle, protože bylo stále jasněji. Mlha se začala trhat a
mezi jejími cáry jsme dokonce zahlédli i modrou oblohu. Počasí v horách se občas nečekaně rychle změní,
z dobrého na špatné, ale i naopak. Pak se vyplatí být na tom pravém místě, například na cestě k chatě
Monte Rosa. Široko daleko ani živáčka, všude kolem čerstvý sníh – obrázek jako z pohádky. To jsou podmínky,
o jakých skialpinista sní: nedotčená krajina a prašan pro sjezd. To vše navíc na často navštěvované Dufourspitze.
Rozhodli jsme se, že ze Silbersattel budeme ještě kousek pokračovat na lyžích. Jinak úzký firnový hřeben
k nám byl skutečně milosrdný. Natáhli jsme
stopu až ke skalám. Vpravo pod námi zel kuloár Marinelli a ještě mnohem dál, více než 3300 metrů pod námi,
se opalovali lidé v Macugnaga, neboli Z’Magguna, jak vesnici označují Wallisané. Na ten sjezd nikdy nezapomeneme,
sjížděli jsme zpět k chatě jako na stříbrných obláčcích. Vystoupit na horu jako Nordend za dokonalých
podmínek je jedna věc, ale podniknout takový výstup sami, bez jiných skupin horolezců, to je právě ta
příslovečná třešnička na dortu.
PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED
26. 8. 1861 - J hřeben, dnes Normálka T. F. Buxton, Edward N. Buxton, J. J. Cowell, Michel Payot |
13. 8. 1877 - Ostruha Morshead Fred Morshead, vůdce Melchior Anderegg |
červenec 1906 - SV hřeben, Cresta di Santa Catarina V.J.E. Ryan vůdci Franz a Joseph Lochmatter |