Mönch

Horská oblast

Jungfrau

Horská skupina

Bernské Alpy

Země

Švýcarsko

Souřadnice

46°33′30″N 7°59′50″E

642839 / 156508

Prominence

578 m
Unders Mönchsjoch 3 529 m

Izolace

3,65 km
Jungfrau

PRVOVÝSTUP 

„Když se Eiger brání, vystoupíme na Mönch!“ Čtyři horolezci se obrátili srdnatě k Mönchu poté, co po bivaku na ledovci Eismeer vzdali svůj původní cíl - Eiger. Prvovýstup na Mönch coby náhražka! O Mönch se vlastně nikdo nezajímal. Z Grindelwaldu skutečně není vůbec vidět. Zdá se, že hned vedle Eigeru trůní Jungfrau. Údajně nedobytná hora dráždila hrdost horolezců nejvíce. Na jejím vrcholu stanul člověk už v roce 1811. Zato na Mönch vystoupil až v roce 1857. Strůjcem výstupu byl Vídeňák Sigismund Porges. Doprovázeli ho grindelwaldští vůdci Ulrich Kaufmann, Christian Kaufmann a slavný Christian Almer. Nejprve měli v plánu vystoupit na Eiger. K jižní straně Eigeru se přiblížili přes dolní část ledovce Grindelwald a přes ledovec Fiescher. Bivakovali na skalním výstupku na ledovci Eismeer, nejspíš poblíž místa, kde dnes stojí chata Bergli. Následující ráno jim bylo jasné, že z této strany je Eiger nepřístupný.

Najednou jim připadal docela zajímavý dosud nepovšimnutý soused Eigeru: Mönch. Sněhový vrchol, jehož hřebeny vypadaly schůdně. Ihned se dohodli a vyrazili k novému cíli. K Mönchu dorazili přes severovýchodní rameno východního hřebene. Po trojkovém lezení následovalo sekání stupů v ledu. Ve tři hodiny odpoledne oslavili na vrcholu své vítězství. Pro sestup si vybrali jižní rameno východního hřebene, dnešní Normální cestu, a v devět hodin večer se vrátili zpět do bivaku. Kvalitní útěcha za neúspěch na Eigeru. Už o rok později se jim na něj podařilo vystoupit, tentokrát západní stěnou. A znovu pod vedením Christiana Almera (1826–1898). Mnoho jeho anglických „pánů“ ho označovalo za nejlepšího vůdce všech dob. Vedl ještě řadu dalších družstev na nepokořené vrcholy, např. na Wetterhorn, Nesthorn, na Droites a Grandes Jorasses v masivu Mont Blanc.

TOP OF EUROPE

Masiv Jungfrau proslavila i horská železnice, vedoucí z údolí až na sedlo Jungfraujoch ve výšce 3454 m. Zdejší stanice je nejvýše položeným evropským "nádražím"'. Uvozovky jsou na místě, protože dnes už se jedná spíše o rozsáhlý turistický komplex s názvem Top of Europe s restauracemi, ledovým palácem, ... Výtahem se dostaneme ještě o 117 m výše na vyhlídkovou terasu vědecké observatoře Sphinx do nadmořské výšky 3 571 m.
Železnice se začala budovat již v roce 1896 a jednalo se o výkon na hranici tehdejších technických možností. Masivem Eigeru a Mönchu bylo třeba prorazit tunel o délce 7100 m. Celý projekt byl dokončen po průtazích až v roce 1912. Původní záměr byl železnici vést až na vrchol Jungfrau, z čehož však naštěstí sešlo.

MÖNCH, OPATRNĚ 

Časy se mění. Zatímco dřívější vůdci stoupali celé hodiny po rozeklaných ledovcích a sekali stovky stupů do stěn k sedlu Jungfrau nebo k jižnímu sedlu Eigeru, dnes se pohodlně posadíme do lanovky a necháme se vyložit takřka na začátku hřebene na ledovci. Také proto patří Mönch k často navštěvovaným vrcholům. Navíc je považován za jednu z nejsnazších čtyřtisícovek. Ale to je omyl! Statistika úrazů mluví za vše: Mönch obsadil druhé místo v počtu úrazů ve Švýcarských Alpách, hned za Matterhornem. I údajně snadná skála vyžaduje um a zkušenosti, natož v takové výšce. Jako cvičná skála se Mönch opravdu nehodí. A už vůbec ne, když ho někdo chce rychle zdolat jako jednodenní túru z údolí. Z Interlakenu do sedla Jungfrau musí překonat za krátkou dobu tři tisíce výškových metrů. To je velká zátěž i pro dobře trénované tělo. Horolezec se pak vydává na vlastní túru unavený a ta se mění v utrpení a zbytečné riziko. Je škoda, když si člověk na vrcholu sáhne na dno. A ještě k tomu vrcholu: dle aktuální mapy měří Mönch 4 107 m. Předchozí mapa však udávala pouhých 4 099 m. Zdálo by se tedy, že se Alpy znovu daly mocně do pohybu. Mönch skutečně roste, ale z jiných, neméně dramatických důvodů. Kvůli oteplování klimatu už sníh v těchto výškách nepadá v podobě jemného prášku, ale bývá stále častěji mokrý a těžký, a tak ho vítr neodfoukne. Zůstává ležet na vrcholku Mönchu jako sněhová čepice, a tak vrchol zvolna roste.

TÚRY AŽ ODSPODU 

Kdo se nechce s tucty dalších horolezců tlačit na Normální cestě, ten zvolí jen o něco obtížnější variantu na jihozápadním hřebeni. Stěny nabízejí cesty nejrůznějšího typu: od firnové túry severovýchodní stěnou přes hřeben Nollen, extrémní klasickou cestu okořeněnou špetkou kolmého ledu, až po Lauper Route, nádherné kombinované lezení pro nejlepší horolezce. Centrální severní stěna je členěná řadou žeber a žlabů, kterými a přes které vede mnoho krajně obtížných cest. Zatímco někteří hazardéři „spytlíkují“ své výtvory po několikadenním pachtění, prvotřídní světoví horolezci Stephan Siegrist a Ueli Steck vykouzlili ve stěně superdiretissimu (kolmí ledoví hadi a lezení 6+) za pouhých sedm hodin. Své dílo z léta 2001 nazvali „Mönchexpress“.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED