Alpy 4000

Jungfrau

4158 m B
Horská oblast
Jungfrau
Horská skupina
Bernské Alpy
Země
Švýcarsko
Souřadnice
46°32′12.5″N 7°57′45.5″E
640278 / 154213
Prominence
687 m
Jungfraujoch 3 471 m
Izolace
8,2 km
Aletschhorn
Prvovýstup
03.08.1811
Johann Rudolf Meyer, Hieronymus Meyer, vůdce Alois Volker, vůdce Joseph Bortis
ÚVOD

Jungfrau není hora – je to masiv! Velkolepá krajina skal a ledu smohutnými ledovci, dlouhými hřebeny, strmými skalními stěnami amasami ledu, s kotlinami plnými trhlin, klouzajícími firnovými plotnami a zónami ohlušivě praskajících skal a ledu. Není divu, že se Jungfrau stala symbolem a logem celé oblasti. Už z Bernu je pohled na výrazný trojlístek Eiger, Mönch a Jungfrau nesmírně působivý.

A když fouká fén, který vysušuje vzduch a umožňuje dokonalou viditelnost, člověk má pocit, že hory leží bezprostředně za švýcarskou metropolí. Nejpozději v Interlakenu se Jungfrau stává absolutně nejdo minantnějším pohořím. Interlaken, turistické středisko s atraktivní polohou mezi Thunerským a Brienzerským jezerem, do značné míry žije z velkolepé kulisy Jungfrau. Když na jaře a na podzim nakreslí zapadající rudé slunce stín kříže na stěnu Jungfrau, necítí teplo u srdce jen Švýcaři.

CHARAKTER 
- horský masiv působivé krásy, symbol celé oblasti
- díky blízké chatě Mönchsjoch není Normální cesta příliš dlouhá, ale přesto jde o náročný podnik s velice strmými firnovými partiemi a nebezpečnou skálou
- při změně počasí a při sestupu není snadné najít cestu
 

POPIS TÚRY 

Do stanice Jungfraujoch s námi jel celý zástup turistů. V davu jsme na Kleine Scheidegg přestoupili. Když vlak projel pod Eigerem a Mönchem, cílevědomě jsme zamířili k tunelu Sphinxstollen. Výstup z tmavého tunelu do zářícího sněhu byl pro naše oči utrpením. Rychle si nasazujeme sluneční brýle. Konečně si můžeme vychutnat pohled na pohádkový ledovcový svět. Po pravici nám trůní Jungfrau. My se však obracíme doleva k chatě v sedle Mönch, která je nejvýše položenou chatou se správcem ve Švýcarsku. Ještě za svitu hvězd vyrážíme. Je slyšet jen sníh, který nám vrže pod nohama. Po krátkém sestupu pokračujeme po hřebeni skalnaté ostruhy Rottalsporn. Když začne být strmější, traverzujeme trochu doprava a pak musíme přímo vzhůru. Terén je důkladně strmý, ale firn je ještě tvrdý. Po našich předchůdcích tu ještě zůstalo pár stop. Přesto používáme přední hroty maček. Traverz pod jihovýchodním firnovým hřebenem k západním skalkám je riskantní záležitost. Ale jsou tu jisticí tyče a skoby. Pokračujeme dál podél skal, částečně firnem. Konečně vrchol!


TOP OF EUROPE

Masiv Jungfrau proslavila i horská železnice, vedoucí z údolí až na sedlo Jungfraujoch ve výšce 3454 m. Zdejší stanice je nejvýše položeným evropským "nádražím"'. Uvozovky jsou na místě, protože dnes už se jedná spíše o rozsáhlý turistický komplex s názvem Top of Europe s restauracemi, ledovým palácem, ... Výtahem se dostaneme ještě o 117 m výše na vyhlídkovou terasu vědecké observatoře Sphinx do nadmořské výšky 3 571 m.
Železnice se začala budovat již v roce 1896 a jednalo se o výkon na hranici tehdejších technických možností. Masivem Eigeru a Mönchu bylo třeba prorazit tunel o délce 7100 m. Celý projekt byl dokončen po průtazích až v roce 1912. Původní záměr byl železnici vést až na vrchol Jungfrau, z čehož však naštěstí sešlo.

JUNGFRAU - FLECHTE

Na jihu vidíme švýcarské vrcholky a Mont Blanc. Na severu pohled klouže po předhůří Alp přes Švýcarskou plošinu až k vrcholkům Jury a dokonce až za hranice k Vogézám a Černému lesu. Na západě nás připraví o dech pohled do údolí Lauterbrunnen, ležícího tři tisíce metrů pod námi, v jehož zadní části se nachází původní kotlina s divokými potoky, modřínovými a limbovými lesy a tyrkysově se třpytícím plesem Oberhornseelein. Méně známý je vzácný, nenápadný šedohnědý lišejník, který se jmenuje „Jungfrau - Flechte“ (Umbilicaria virginis), protože byl poprvé nalezen na vrcholu Jungfrau. Je to malý zázrak. Tato rostlina miluje extrémní podmínky ve velkých výškách. Přežila poslední dobu ledovou díky tomu, že dokázala přečkat na nejvyšších vrcholcích, které během obrovského zalednění čněly z ledu. Zda tento lišejník ještě dnes na Jungfrau roste, to se neví. Ale doufejme, že ta spousta horských bot s mačkami ještě nedokázala všechen zničit.


TROCHA GEOLOGIE

S menším množstvím firnu než na Normální cestě se setkáme na hřebeni Rottal, který tvoří převážně skála. Ze Stechelbergu, poslední vesnice v údolí Lauterbrunnen, je k chatě Rottal nutné překonat 1800 výškových metrů. Od chaty na vrchol zbývá ještě dalších 1 400 m. Zajímavé je střídání hornin, které se dá po cestě sledovat. Mohutný severní zlom Bernských Alp vznikl tím, že se vrstva krystalických hornin z jihu nasunula na vápencové sedimenty usazené na krystalickém podkladu. Přesně v této vrcholové linii se posun zastavil. Zbyla jen vyvržená vápencová vrstva, která se klínovitě táhne severními stěnami těchto vrcholů. Na Eigeru je nejmohutnější. Eiger totiž tvoří jen vápenec. Zato vrchol Mönchu se skládá z ruly nasunuté krystalické plotny. Vápencová police se směrem na západ zužuje, ale prochází všemi severními stěnami zadní části údolí Lauterbrunnen, od Gletscherhornu až k vrcholku Lauterbrunner Breithorn. Výstup k chatě Rottal vede podél kontaktních zón rozmanitých hornin. Chata stojí na krystalické hornině. Na vedlejším hřebeni Rottal se už leze po mohutných vápencových vrstvách a ve vrcholových partiích se znovu narazí na krystalické horniny.

TROCHA HISTORIE

Na Jungfrau dnes vedou ze všech stran velkolepé cesty, ale dlouho byla považována za nedobytnou. Možná právě proto horu pojmenovali Jungfrau – panna. Jiné vysvětlení mají augustiniáni z kláštera Interlaken Weiden na Wengernalpu na úpatí Jungfrau. Okolní louky se prý jmenovaly „Jungfrauberg“ a tento místní název se posléze přenesl na celý horský masiv. Ať je to jak chce, přitažlivost Jungfrau byla odjakživa enormní, možná právě proto, že byla považována za nelezitelnou. Jenže to bratry Johanna Rudolfa a Hieronyma Meyera z Aarau neodradilo. V roce 1811 chtěli prozkoumat ledovec na jižní straně Jungfrau, ale spekulovali i s výstupem na vrchol. Jejich dlouhá cesta vedla nejprve průsmykem Grimsel, údolím Rhôny a z Fiesche vzhůru k ledovci Aletschgletscher. Netušili, že výstup přes ledovec Aletsch by byl nejlepším řešením, a proto se vydali po ledovci Oberaletsch, přešli ze sedla Beich – i tohle byl prvovýstup – do údolí Lötschen a přes Lötschenlücke se dostali do oblasti ledovce Aletschgletscher. Na úpatí Kranzbergu bivakovali. Výstup na Jungfrau se jim podařil zhruba po dnešní Normální cestě, jenže než se dostali na začátek ostruhy Rottal, byli na cestě již šest namáhavých dnů, zatímco dnes se od chaty Mönchsjoch na toto místo dorazí za hodinu. Překonání strmého firnového pole bez cepínu a maček byl vynikající výkon. Po Mont Blancu v roce 1786 byla překonána druhá alpská čtyřtisícovka. Štěstí bratrů Meyerových z dobytí vrcholu však netrvalo dlouho. Jejich úspěch nebyl uznán, protože černá vrcholová vlajka nebyla z údolí vidět. Proto se následující rok rozhodli vystoupit na vrchol znovu. Výstup se jim znovu podařil a tentokrát vlajku z údolí spatřili. Rodinná čest byla zachráněna.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED

3. 8. 1811 - J hřeben, dnes součást Normálky
J. Meyer, H. Meyer, A. Volken, J. Bortis
1865 - Z strana z Lauterbrunnenu kolem Schneehornu a Silberhornu, dřívější Normálka
Geoffrey Winthrop Young, H. Brooke George, Christian Almer
21. 9. 1885 - Přes hřeben Rottal, Z strana
Fritz a Heinrich von Allmen, Ulrich Brunner, Fritz Graf, Karl Schlunegger, Johann Stäger
30. 8. 1911 - SV hřeben ze sedla Jungfraujoch
Albert Weber, Hans Schlunegger
1927 - J stěna
Ernest Gertsch, Fritz Fuchs

MAPA
Členství v:
Spolupráce s:
Partneři