Gross a Hinter Fiescherhorny patří ke čtyřtisícovkám dodnes pokrytým
silnou vrstvou ledovce, které určují jejich charakter. Jejich okolí vypadá takřka arkticky, jen tu a tam
se objeví kousek skály. Na severu však sahá k ledovci Fiescher velkolepá stěna Fiescherwand,
která patří k největším alpským stěnám, jíž dominují mohutná skalní žebra, strmé ledové kuloáry a ledovce.
Na jihu Fiescherhornů to vypadá méně dramaticky. Ledovce tam zvolna stékají k ledovcům Ewigschneefäld a Walliser
Fiescherfirn, které zase vyživují ledovce Aletsch a Walliser Fieschergletscher.
CHARAKTER:
- oba Fiescherhorny tvoří s Ochsem neboli Kleiner Fiescherhornem trojlístek,
který ze strany Grindelwaldu nabízí enormně velkou stěnu
- z jihu je všechny obklopují mohutné ledovce
Čtyři doby ledové během čtvrtohor rozhodujícím způsobem ovlivnily Alpy: gunzská, mindelská, risská a würmská.
Nejvýraznější stopy v Alpách zanechaly doby risská a würmská. Během risské ledové doby došlo k zatím největšímu
zalednění Alp. Arktické ledovce sahaly až do Anglie, Holandska, severního Německa, Polska a na Ukrajinu.
Celý alpský oblouk byl takřka zcela pokryt ledem a z několika kilometrové vrstvy vyčnívalo jen pár holých
štítů. Ledovce vyhloubily dna údolí a vytvořily všechna jezera v předhůří Alp a na Švýcarské plošině.
Ledovce Rhone a Rhein se spojily v dnešním Aargau a společně vyrazily až do oblasti Rheinfeldenu. Z würmské
ledové doby nám zůstala většina stop zachována, protože ledovce už nezničily boční a koncové morény vytvořené
v této době. Proto se na Švýcarské plošině nachází velké množství morénové sutě, kterou dnes překrývá
zeleň luk, horských lučin a lesů. Při cestě vlakem z Bernu do Curychu se mezi Burghofem a Herzogenbuchsee
projíždí oblastí pahorků a údolím bez jakéhokoli potoka, které se zřetelně ukazuje vlevo od trati. Jde
o část koncové (čelní) morény ledovce Rhone právě z této doby ledové. Údolí vzniklo odtokem enormního
množství vody při jeho tání. Známé jsou i četné nálezy bludných kamenů, které ledovec odnesl z Alp až
na Švýcarskou plošinu. Před asi 16 000 lety se obrovské ledovce začaly zvolna rozpouštět. Většina alpských
údolí je asi 7000 let bez ledu, zatímco ve vyšších polohách zalednění trvalo o něco déle.
Mezi velkými dobami ledovými se objevovala řada malých dob ledových. Poslední proběhla mezi 14. a 19.
stoletím a vedla k dalšímu silnému sestupu ledovců do údolí. Svého maxima dosáhly kolem roku 1850. Většina
dnes ještě viditelných velkých morénových bariér v Alpách pochází právě z tohoto posledního období chladu.
S každou dobou ledovou se alpská flóra a fauna stáhly na Švýcarskou plošinu a s postupným táním ledovců
se znovu vracely do Alp. Jen málo míst v Alpách nebylo nikdy zaledněno. Mezi ně patří např. Dent
de Morcles, Vanil Noir, Stockhorn, Brienzer Rothorn, Pilatur a Churfirsten.
Tam se mohly některé druhy rostlin udržet navzdory době ledové, která vládla všude kolem, a pak se znovu
rozšířit do okolí, jakmile ledovce roztály. Kdo si chce dnes udělat výlet do doby ledové, nemusí jet na
Špicberky, do Grónska nebo do Antarktidy – stačí vyrazit do Bernských Alp. Nasedáme do
prvního vlaku jedoucího do sedla Jungfraujoch a obdivujeme svět ledovců. U tunelu Sphinxstollen vyrážíme
k sedlu Mönchsjoch. Na lyžích sjíždíme přes ledovec Ewigschneefäld. Je
mohutný, a i když nemá příliš velký sklon, ujíždíme překvapivě rychle. Následuje výstup do sedla
Fiescher. Lyže neseme posledních pár strmých a nepříjemných metrů do sedla na batozích. Odtud
zvolna stoupáme ke Grosser Fie scherhornu. Výhled z vrcholu je jedinečný, všude kolem led, bílý, čirý
led. A už jsme znovu zpět v sedle. Krátký výstup na Hinter Fiescherhorn zvládáme bez potíží. Je chladno.
Jak chladno tu asi bylo v době ledové?
Oblast Aletsch skutečně do jisté míry připomíná dobu ledovou. Při výstupu na Fiescherhorny si
to každý uvědomí, i v létě. Navzdory místy dramatickému ústupu ledovců je oblast Alp ještě stále
rozsáhle zaledněná. Na plató Konkordia má led sílu dobrých 800 metrů. Setkávají se zde tři velké a jeden
malý ledovec a vytvářejí ledovec Grosser Aletschgletscher. Jedním z přítoků ledovce Aletsch
je Ewigschneefäld, který tvoří přirozený přístup k oběma Fiescherhornům, kolosální ledový
veletok. I samotné Fiescherhorny jsou pokryty ledovým pancířem, z nějž vyčnívají pouze
tři hlavní štíty. Tento ledový pancíř je místem, odkud vytéká ledovec Walliser Fiescherfirn,
a tím i Fieschergletscher, který má také působivou velikost a délku.
Během velkých dob ledových vyplňoval ledovec Ewigschneefäld takřka úplně kotlinu mezi Fiescherhorny a Trugbergem,
byl tedy o dobrých 500 metrů silnější než dnes. Když jsme vystupovali na Fiescherhorny a
obdivovali jejich ráz doby ledové, uvědomovali jsme si, že ledovce se jednou začnou znovu zvětšovat. Klimatologové
předpovídají, že další doba ledová určitě přijde, ale netuší kdy. Současné globální oteplování může její
příchod zpomalit, ale nezabrání mu. Z vrcholu Hinter Fiescherhornu jsme sjížděli dolů
přes Walliser Fieschergletscher – podmínky jsou jedinečné, jízda v prašanu, kloužeme
jak na obláčku. Ale už je tu chata.
PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED
23. 7. 1862 - JZ hřeben, dnes Normálka
H. B. George, Christian Almer, Ulrich Kaufmann, Adolphus Warburton Moore |
13. 8. 1926 - S hřeben, severní hrana Fiescherwandu W. Amstutz, P. von Schumacher |
5. 9. 1930 - S stěna, Fiescherwand
W. Welzenbach, H. Tillmann |