Alpy 4000

Dôme de Rochefort

4015 m C
Horská oblast
Grandes Jorasses
Horská skupina
Masiv Mont Blank
Země
Francie, Itálie
Souřadnice
45°51′51″N 06°58′03″E
563463 / 79340
Prominence
190 m
Col des Grandes Jorasses (3 825 m)
Izolace
,9 km
Grandes Jorasses - Punta Margherita (Pointe Marguerite)
Prvovýstup
12.08.1881
J. Eccles, vůdce Alphonse Payot, vůdce Michel-Clément Payot
ÚVOD

Přechod hřebene Rochefort patří už dlouho k nejoblíbenějším alpským túrám. Firnový hřeben se táhne východozápadním směrem a od svého prvního prozkoumání okouzlil každého příchozího. Sleduje markantní hraniční linii, která probíhá od Tour Ronde až ke Grandes Jorasses a na severní straně ční nad proláklinu Périades a ledovec Mer de Glace, zatímco na straně jižní nabízí grandiózní pohled do hlubin na italské údolí Val Ferret. Kilometr dlouhý hřeben je mimořádný, aniž by byl extrémně náročný. Co se týká estetického dojmu, v alpském oblouku se najde jen málo rovnocenných soupeřů. Často se srovnává s hřebenem Biancograt na Piz Bernina, který je technicky obtížnější. Rochefortův hřeben vyžaduje od horolezce méně, a tak má více obdivovatelů.

CHARAKTER:
- d
louhý velehorský firnový hřeben s dvěma nepříliš náročnými čtyřtisícovkami
- probíhá po hraniční linii mezi Tour Ronde a Grandes Jorasses a je jednou z nejkrásnějších a právem nejslavnějších alpských túr


JEDEN Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH SNĚHOVÝCH HŘEBENŮ V ALPÁCH

Všichni alpinisté od začátečníků až po zkušené vůdce, se shodují, že tento hřeben skutečně stojí za to. Navíc nabízí možnost přidat do seznamu výstupů další dvě čtyřtisícovky. Většina družstev na Rochefortově hřebeni se spokojí s výstupem na Aiguille de Rochefort (4 001 m), odkud se vrací. Nejvyšší bod této skupiny, Dôme de Rochefort (4 015 m), se totiž nachází ještě o něco východněji a leze se jen zřídka. Většinou na něj vystupují družstva, která si předsevzala přechod celého hřebene až k bivaku Canzio. První, takřka vodorovný úsek z místa zvaného Snídaně (Frühstückplatz) je technicky nenáročný. Poněkud více pozornosti si možná vyžádá nástup k Aiguille de Rochefort (místy III).

Zato celkový přechod, při němž se horolezci trvale pohybují v nadmořské výšce nad 4 000 metrů, vyžaduje jak pozornost, tak i soustředění a aklimatizaci. Už přechod samotný je krásná túra a vyplatí se i tomu, kdo nepokračuje dál přes Grandes Jorasses. Akci završuje túra k bivaku a noc v útulné „popelnici“ na úpatí Pointe Jones je zvláštním zážitkem. Navíc je dobrým výchozím bodem pro ranní sestup před ledovec Mont Mallet, který je považován za jeden z nejrozpraskanějších v celém masivu Mont Blanc. Doporučuje se ho přecházet co nejdříve, dokud jsou sněhové mosty ještě pevné.


TROCHA HISTORIE

Právě z tohoto místa podnikala výstup i první lanová družstva. Aiguille de Rochefort je elegantní a vzdušný vrchol. Jako topografický uzel tvoří začátek hřebene Périades oddělujícího ledovec Périades od ledovce Mont Mallet. Je také začátkem hřebene Mont Rochefort dělícího ledovec Rochefort od ledovce Plampicieux. Prvovýstup provedl 14. srpna 1873 James Eccles s Michel-Clémentem a Alphonsem Payotovými. Toto trio tvoří jedno z nejslavnějších lanových družstev západních Alp a vděčíme mu – kromě jiných výstupů – za prvovýstup na Mont Blanc přes Brouillardův a Frêneyský ledovec a první nápad na přechod hřebene Peuterey. Přátelství mezi těmito třemi horolezci (především mezi Ecclesem a Michelem Payotem) se neomezovalo jen na hory, zcestovali společně i jiné končiny světa. Eccles vzal Michela Payotas sebou na průzkum Rocky Mountains, a to v době indiánských povstání. Jejich přátelství trvalo více než čtyřicet let. Horský vůdce z Chamonix navštívil vznešeného zákazníka i ve Skotsku, kde se společně vydali na lov tetřevů. Osm let po prvovýstupu, 12. srpna 1881, oba znovu vyrazili probádat Dôme de Rochefort. Ale vrátili se, aniž se jim podařilo propojit body, které se později stanou součástí jednoho z nejkrásnějších horských přechodů. Traverz z východu na západ se podařil při sestupu až o dvacet let později, 18. července 1900, Ettoru Allegrovi s Laurentem CrouxemPierrem Dayné a Alexisem Brocherelem. Od nástupu (jak je to dnes obvyklé) a dál k Dent de Rochefort překonali Aiguille de Rochefort jako první 9. srpna 1903 Karl Blodig a M. Horten. Celkový přechod hřebene se poprvé zdařil 13. srpna 1909 M. C. Santimu a V. Sigismondimu


DALŠÍ TÚRY A VÝSTUPY

Následně byly uskutečněny další cesty, především kombinované túry v severní stěně. S výškou přes 700 metrů a zajímavými úseky v ledu (cesta P. Chevaliera a M. Sauvage z roku 1928) by si zasloužily být známější, ale svět dával přednost již klasickému přechodu hřebene. Zvěčnili ho nejen spisovatelé. I všichni velcí fotografové hor přispěli snímky obrovské kremrole přečnívající z ledovce Périades ke glorifikování této túry, např. Vittorio Sella a slavná dynastie fotografů Tairraz z Chamonix. Po postavení chaty v sedle Géant je hřeben Rochefort snáz přístupný, a tak se na něm v létě potkávají stovky lanových družstev. Přístup je snadný. Začíná traverzem přes ledovec Géant na úpatí ostruhy Marbrées. Pak vzhůru malou trhlinou a systémem polic pod Dent du Géant. Poté doprava a po obejití posledního velkého skalního bloku na velkou sněhovou terasu na úpatí žulové věže Dent du Géant, která se dá přelézt jako další výstup. Najednou nás obklopí velkolepé prostředí velehor. Po několika minutách člověk cítí, že mu hory patří, alespoň na chvíli. Tato jednoduchá, bílá linie lemovaná převějemi nabízí jeden z nejkrásnějších pohledů do údolí, jaký se člověku v Alpách naskytne.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED

12. 8. 1881 – Přes ledovec Mont Mallet
J. Eccles, vůdce Alphonse Payot, vůdce Michel-Clément Payot
9. 8. 1903 – Traverz hřebene od JZ
Karl Blodig, Max Horten
4. 8. 1937 - Traverz hřebene od SV
Jean-Reymond Leininger, Pierre Madeuf

MAPA
Členství v:
Spolupráce s:
Partneři