Přechod hřebene Rochefort patří už dlouho k nejoblíbenějším alpským túrám. Firnový hřeben
se táhne východozápadním směrem a od svého prvního prozkoumání okouzlil každého příchozího. Sleduje markantní
hraniční linii, která probíhá od Tour Ronde až ke Grandes Jorasses a
na severní straně ční nad proláklinu Périades a ledovec Mer de Glace,
zatímco na straně jižní nabízí grandiózní pohled do hlubin na italské údolí Val Ferret. Kilometr dlouhý
hřeben je mimořádný, aniž by byl extrémně náročný. Co se týká estetického dojmu, v alpském oblouku se
najde jen málo rovnocenných soupeřů. Často se srovnává s hřebenem Biancograt na Piz
Bernina, který je technicky obtížnější. Rochefortův hřeben vyžaduje od horolezce
méně, a tak má více obdivovatelů.
CHARAKTER:
- dlouhý velehorský firnový hřeben s dvěma nepříliš náročnými čtyřtisícovkami - probíhá po hraniční linii
mezi Tour Ronde a Grandes Jorasses a je jednou z nejkrásnějších a právem nejslavnějších alpských túr
Právě z tohoto místa podnikala výstup i první lanová družstva. Aiguille de Rochefort je
elegantní a vzdušný vrchol. Jako topografický uzel tvoří začátek hřebene Périades oddělujícího
ledovec Périades od ledovce Mont Mallet. Je také začátkem hřebene Mont Rochefort dělícího
ledovec Rochefort od ledovce Plampicieux. Prvovýstup provedl 14. srpna
1873 James Eccles s Michel-Clémentem a Alphonsem Payotovými.
Toto trio tvoří jedno z nejslavnějších lanových družstev západních Alp a vděčíme mu – kromě jiných výstupů
– za prvovýstup na Mont Blanc přes Brouillardův a Frêneyský
ledovec a první nápad na přechod hřebene Peuterey. Přátelství mezi
těmito třemi horolezci (především mezi Ecclesem a Michelem Payotem) se neomezovalo jen na hory, zcestovali
společně i jiné končiny světa. Eccles vzal Michela Payota s sebou na
průzkum Rocky Mountains, a to v době indiánských povstání. Jejich přátelství trvalo více
než čtyřicet let. Horský vůdce z Chamonix navštívil vznešeného zákazníka i ve Skotsku, kde se společně
vydali na lov tetřevů. Osm let po prvovýstupu, 12. srpna 1881, oba znovu vyrazili probádat Dôme
de Rochefort. Ale vrátili se, aniž se jim podařilo propojit body, které se později stanou součástí
jednoho z nejkrásnějších horských přechodů. Traverz z východu na západ se podařil při sestupu až o dvacet
let později, 18. července 1900, Ettoru Allegrovi s Laurentem Crouxem, Pierrem
Dayné a Alexisem Brocherelem. Od nástupu (jak je to dnes obvyklé) a dál k Dent
de Rochefort překonali Aiguille de Rochefort jako první 9. srpna 1903 Karl
Blodig a M. Horten. Celkový přechod hřebene se poprvé zdařil 13. srpna 1909 M.
C. Santimu a V. Sigismondimu.
Následně byly uskutečněny další cesty, především kombinované túry v severní stěně. S výškou přes 700 metrů
a zajímavými úseky v ledu (cesta P. Chevaliera a M. Sauvage z roku 1928)
by si zasloužily být známější, ale svět dával přednost již klasickému přechodu hřebene. Zvěčnili ho nejen
spisovatelé. I všichni velcí fotografové hor přispěli snímky obrovské kremrole přečnívající z ledovce
Périades ke glorifikování této túry, např. Vittorio Sella a slavná dynastie fotografů Tairraz z
Chamonix. Po postavení chaty v sedle Géant je hřeben Rochefort snáz přístupný, a tak se na něm v létě
potkávají stovky lanových družstev. Přístup je snadný. Začíná traverzem přes ledovec Géant na
úpatí ostruhy Marbrées. Pak vzhůru malou trhlinou a systémem polic pod Dent du
Géant. Poté doprava a po obejití posledního velkého skalního bloku na velkou sněhovou terasu
na úpatí žulové věže Dent du Géant, která se dá přelézt jako další výstup. Najednou nás
obklopí velkolepé prostředí velehor. Po několika minutách člověk cítí, že mu hory patří, alespoň na chvíli.
Tato jednoduchá, bílá linie lemovaná převějemi nabízí jeden z nejkrásnějších pohledů do údolí, jaký se
člověku v Alpách naskytne.
PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED
14. 8. 1873 - Aiguille de Rochefort James Eccles, vůdci Alphonse Payot, Michel Payot |
13. 8. 1909 - kompletní traverz Arêtes de Rochefort M. C. Santi, V. Sigismondi |