(ŠVÝCARSKO, ITÁLIE 30. 6. - 7. 7. 2007)
Průběh počasí nám hned od počátku trochu pozměnil plány. Hned v sobotu jsme vyrazili na Rothornhütte (3 198 m). Chata byla ještě zavřená, ale v bivaku byly místa ještě akorát pro nás.
Výstup na Zinalrothorn (4 221 m) potřebuje své podmínky. Nyní tam bylo ještě
pořád dost sněhu. Pro výstup to nevadilo, naopak sníh ho velmi urychlil a zbezpečnil, ale sestup se s
přibývajícím působením sluníčka se v těchto místech výrazně zhoršil. Při sestupu z chaty do Zermattu nás
zastihla průtrž z mračen a s vědomím další špatné předpovědi a tak jsem vytočil číslo mého známého penziónku
a okolo 22.00 jsem se už sprchovali v Saas Grundu. Dva další dny jsme tady museli počkat na další dobrodružství.
Láďovo oblibené slůvko v předpovědi počasí CLEAR na nás teprve čekalo.
Ve středu jsme vyrazili přes Velkýho Bernarda do Itálie, jediný místečko s hezkým počasím mělo být na Gran
Paradisu (4 061 m). Při příjezdu do Pontu nás vyděsilo opravdu Vánoční počasí. Obrovské sněhové
vločky nás zahnali do místní restaurace. Stačilo ale jedno kafe nebo čaj a už se nám začala ukazovat modrá
obloha. Chata Rifugio Vittorio Emanuelle II. byla samozřejmě plně obsazená a tak jsme vyrazili přes chatu Rifugio
Chabod (2 710 m). Místní úplně nově opravený winterraum je opravdu nádherný, doporučuji :-) Druhý
den ráno jsme vyrazili stejně jako všichni ostatní směrem k vrcholu. Zhruba od 3 400 m jsme se vnořili
do mraku. Takové fotky z Paradisa asi nikdo nemá :-))) Taky fronta na Madonku byla nebyla žádná ...
V pátek jsme se vydali na chatu Cabane de Valsorey (3 030 m), naším cílem byl Gran
Combin (4 314 m). A to i přesto, že nám místní chatař neustále líčil aktuální podmínky jako absolutně
šílený a nebezpečný. Naše informace z netu ale i instinkt nám ale napovídaly opak... Po cestě na chatu
jsme potkali nějaké místní horaly a ti nás také přesvědčovali, že podmínky jsou špatné. Málem jsme už
podlehli... Na chatě jsme tak byli jediní ubytovaní a ráno ve 3.40 jsme vyrazili na parádní výstup. Podmínky
byly nakonec ideální, pouze na pár místech jsme se setkali s trochou nového sněhu... Čas jsme měli fantastický
a tak jsme si navíc mohli dovolit fantastickou parádičku ve formě kompletního přechodu všech vrcholků
této výrazné hory. Pouze traverz pod vysutými séraky v severní stěně nám opět a znovu připomněl naši nicotnost...
Chatař se po našem návratu okolo 13.00 tvářil tak nějak rozpačitě ... A dokola se nás přeptával na náš
výstup :-)))
Nakonec jsme zjistili, že jsme jen při tomto supr přechodu stáli na 5-ti čtyřtisícových vrcholech...