Jedna z dalších parádních vícedenních túr v Alpách!!! Jen pár kilometrů jihozápadně od Innsbrucku se rozkládají Stubaiské Alpy, další parádní skialpová aréna. Stubai je známý svým pohodovým lyžováním a často je zde více sněhu a lepší podmínky než v jiných částech Tyrolska. I přes blízkost Innsbrucku, má Stubai velmi divokou atmosféru odlehlých hor.
Kompletní přechod přes chaty a neskutečné čisté panenské pláně, dokonalé počasí a především super parta
na supr lyžích
Navíc nám přeje i lavinová předpověď, která tady v Tyrolsku byla nahoře a dopoledne za 1. Za podobných
podmínek jsme zvyklí z Krkonoš díky expertům ze Špindlerova mlýna spíše na lavinovou 3. a možná někdy
i 4. 😊a úděsné bláboly o hukotu lavin pro novináře a šermováním sněhovou pilou při řezání speciálního
špindlerovského Torte testu 😊 a to s naprostým souhlasem vedení!!!
ČTVRTEK
Sraz na parkovišti přímo u lanovky ve středisku Stubaier gletscher - Mutterberg. Rychle
doplníme chybějící vybavení a hurá na lanovku. Počasí je fantastické a rozhledy berou dech. Najíždíme
do prvního žlabu a naše cesta tak opravdu začíná. Nejprve narážíme na sníh výrazně poznamenaný silným
větrem z předchozích dní. Na druhou stranu jsem si ze znalosti posledního průběhu počasí naprosto jistý,
že prašan najdeme a né málo 😊
Hned další metry mi dávají za pravdu a celý dlouhý sjezd ledovcem Sulztalferner směrem na chatu Amberger
hutte (2 135 m) si užíváme neskutečnou jízdu. Nocleh na této osamocené chatě potěší každého skialpinistu,
prostě pohoda a klídek 😊
PÁTEK
Ráno vyrážíme směrem k vrcholu Kuhscheibe (3 187 m). Cesta je tentokrát výrazně
bezpečnější, ale i tak jsme svědky menší vrtulníkové záchranné akce, kdy si jedna německá skialpinistka
při výstupu poranila kolenní vazy. Když se dostáváme do vrcholových partií, utkví mi v oku parádní svahy
kousek vedle 😊 a já už tak mám další plán. Po výstupu až k vrcholovému kříži se můžeme rozhlédnout všude
kolem, včetně sjezdovek v Söldenu. Po krásném počátečním sjezdu najíždím pod panenské svahy, které jsem
si předtím již vyhlédl. Tak a hurá do svahu, šlapat stopu v prudkém a panenském svahu je sice krapet namáhavé,
ale na druhou stranu to v sobě nese neskutečný náboj 😊 Linkujete stopou do svahu cikcaky, abyste pak
sjížděli ideálně vedle v čistém sněhu a vykreslili tak křivku novou, tentokrát ladnou a samozřejmě naprosto
úžasnou 😊 Cesta k chatě nám přichystá ještě další a další možnosti takovýchto malovánek …
SOBOTA
Den D, dnes míříme na další skvělou chatu – Franz Seen hutte (2 147 m). Cestu
si ale opepříme výstupem na Schrankogel (3 496 m), 2. nejvyšší vrchol Stubaiských Alp.
Tento výstup má v sobě velkého ducha. Stoupáte na opravdu velmi mohutný vrchol a kříž je neustále strašně
daleko … Výstup nám dá tedy značně zabrat a tak se chatě dostáváme přes sedlo Wildgratscharte (3 168 m)
za svitu čelovek a hned se vrháme k baru a k večeři 😊 Ještě si neodpustím malou poznámku k sestupu ze
zmiňovaného sedla, když učíte slaňovat nebo spouštět lidi na laně, zkuste to občas i s lyžema 😊
NEDĚLE
Dnes tak trochu odpočinkový den, ale stejně ... stejně mířím silným tahem na bránu do naprostého
prašanu a tento průjezd je naprostou perličkou. Neuvěřitelná dlouhá jízda nemá prostě konce. Po krátké
pauze na chatě sjíždíme dolů k taxíku, ale tam nás čeká nemilá zpráva, Stubaiky si nás chtějí ještě chvíli
užít, cesta k autům je kvůli lavinám uzavřena a tak se dlouuuze, velmi dlouuuze můžeme naobědvat v jedné
ze zdejších restaurací. Úderem páté se cesta otevírá a my se tak můžeme navzájem rozloučit a vydat se
za svými dalšími cíli.
Parádní prodloužený víkend s naprosto fajn lidmi v naprosto úžasných horách. Poděkování patří i Pánubohu prašanu, že byl k nám tak štědrý 😊