A je tu další týden a s ním další kurz skialpinismu, tentokrát částečně propojený s kurzem čistě lavinovým. Konečně hory ukázaly i vlídnější tvář co se oblačnosti týče. Slunce nám alespoň vizuálně vylepšovalo tepelný komfort, který nám klasicky nabourával vítr od západu.

Výstup od aut proběhl bez problémů a po večeři začala Viktorova přednáška po které mnozí odmítali vylézt bez pípáku z boudy. Druhý den jsme na téma lavin a kamarádské pomoci poměrně dost pocvičili, tak se všem opět vrátil morál a chuť vstoupit do volného terénu. V neděli jsme se tudíž vydali podívat na záludnosti Kerkonošských roklí a u jedné si také vykopali sněhový profil.

Večer pak proběhla příprava na druhý den v jehož průběhu jsme chtěli vystoupat na Sněžku za pomoci maček. Holt trénink na Alpy. Ráno ještě probíráme plánování túry a s tím spojené úkony jako : počasí, nebezpečná místa na trase, kde se najíst, zkrátka vše důležité pro šťastný návrat. Výstup, během kterého se několikrát změnilo počasí, byl opět korunován úspěchem a navíc romantickým západem slunce za Studniční horou. Zpáteční cesta domů za svitu hvězd bez světelného smogu byla opravdu nádherná. Za tmy pak dojíždíme na Dvorskou boudu, ostatně jako bývá mým zvykem.

Poslední den si užíváme lanových technik pěkně venku, počasí je skoro dubnové, tak proč se trápit v místnosti. Závěrečné balení, sjezd na parkoviště a hurá? domů.

Za krásného počasí se přeci jen odjíždí těžko, ale doma nás také čekají.
Mám radost z dalších skiáků, kteří ochutnali malou porci z mísy skialpinismu.

Tak třeba někdy v kopcích na viděnou !

SKOL!
Bydža