(ITÁLIE, ŠVÝCARSKO 23. - 28. 8. 2007)

Původní plány byly někde v jižní stěně Mont Blancu, ale předchozí vývoj počasí za nimi udělal prozatím tečku. Proto jsme přehodnotili naše plány a cíle. 

Aklimatizační výstup jsme si zvolili v horské skupině Allalin. Vyráželi jsme lanovkou z městečka Saas Fee na mezistanici Felskinn (2 989 m). Nechali jsme si tady věci a vyrazili na „aklimatizační“ pivko na Britannia hütte (3 030 m). Po dlouhodobějším sněžení byla patrná stopa jen na Strahlhorn (4 190 m) a na Allalinhorn (4 027 m). Jestli bude i na náš cíl Rimpfischhorn (4 199 m) poznáme až ráno ...

Vstávali jsme v 1.00 a 2.05 jsme opouštěli naše vyhřáté obydlí. Na křižovatce cest, kde jsme měli odbočovat k našemu původními vrcholu ale žádná cesta neodbočovala. Vidina úděsného prošlapávání stopy nás tedy donutila změnit původní plán. Stoupali jsme tedy na Strahlhorn (4 190 m).

Na vrcholu jsme byli v 7.45 a výhledy do zasněžené Monte Rosy braly dech. Po sestupu k autům a „kontrole“ počasí na netu přehodnocujeme další plány. Vyhlídka pouze dvou dalších krásných dní nám určilo další program: traverz Matterhornu.

Přejíždíme autem do Cervinie a vyjíždíme lanovkou na Plan Maison (2 548 m). Odtud už po svých na Rifugio Carrel (3 829 m). V traverzu do sedla Col Tête du Lion se potkáváme s českou trojkou, která sestupuje dolů. K mému překvapení ji vede docela fajn kočka. Na vrcholu ale nebyli... Na chatě se potkáváme s další českou čtveřicí. Nahoře také nebyli, ale dosáhli alespoň konce řetězu na hlavním hřebenu. Všichni tady byli s jednou cestovkou a všichni taky doplatili na to, že se neaklimatizovali. Je ale také pravda, že lezení právě od konce řetězů bylo za daných podmínek docela dost obtížné ...

Ráno jsme vyráželi okolo 4.40. Bylo zataženo. Vrchol byl kompletně zahalen do nepropustného mraku. Přesto jsme vyrazili. Na Lvím hřebenu bylo celkem dost sněhu a skály a fixní lana byly slušně namrzlý. Na mačkách jsme šli právě už od konce řetězů. Na vrcholu Matterhornu (4 478 m) jsme stáli v 9.15 a opar mraků vytvářel nádhernou a neopakovatelnou vrcholovou kulisu. Dolů jsme zpočátku spěchali, ale nakonec padlo rozhodnutí, že do Itálie se nikomu dnes už nebude chtít a že zůstaneme na Hörnli hütte (3 260 m) a tak se náš postup celkem příjemně zpomalil.

Jenže při příchodu na chatu jsme si všimli dvou italských dvojic klientů s gajdama, kteří právě začali traverzovat východní stěnu do sedla Furggjoch (3 271 m). Traverz pod narušenými séraky vypadal úděsně, ale vidina celkem rychle dosaženého auta mne dostala. Kluky jsem proto poslal do Zermattu a já se vydal za Italama. I přes stažený půlky jsem kritické místo celkem rychle a hlavně úspěšně proběhl a v 16.30 jsem byl u auta v Cervinii, ufff. (cca před třemi týdny se tenhle sérak zřítil těsně před Pepínem a Ivou) Okolo 21.00 jsme už zapíjeli úspěch v kempu v Randě společně.

Tak zase někdy ...