(ŠVÝCARSKO, FRANCIE 6. - 10. 8. 2006)
Náš plán byl jasný. Zúčastnit se části projektu Alpy 4000, což pro nás znamenalo zdolat
za 7 dní 24 ze všech 82 alpských čtyřtisícových velikánů. Představovalo to 12 4tisícovek v Bernských Alpách
a 12 na Monte Rose.
"Byli jsme na to čtyři. Víťa a jeho zkušenosti nás vedly a Martin, Štěpán a já, naše odhodlání a touhy. Zatímco v Krkonoších brala velká voda břehy Labe, nám bralo špatné počasí naděje. Vše se rozplynulo v mracích nad celými Alpami. Už z Prahy jsme kvůli tomu vyjeli o den později. Po poradě a noclehu v kempu v Randě jsme odjeli do Saas Grundu (1 559 m), lanovkou na
Hohsaas (3
098 m) a nalehko na
Lagginhorn (4 010 m). Rychlý výstup ze Saas Grundu na Lagginhorn
nám neudělal příliš dobře, takže jsme se z výšky asi 3 600 m vrátili zpět na Hohsaas. Počasí zatím bylo
dobré a i druhý den to mělo vydržet. Po noclehu u bývalé stanice lanovky jsme v 6:30 hod vyrazili na
Weissmies (4
027 m). Mrzlo, na hřebeni byl vítr, ale na vrchol jsme dorazili za bezvětří a se sluníčkem v 10 hodin.
Po nezbytném vrcholovém fotu jsme se vrátili k lanovce a báglům ve 12:10. Druhý den mělo být v této oblasti
ještě dopoledne hezky, tak jsme naplánovali túru přes Jegihorn na přestupní stanici
Kreuzboden (2
397 m). Na poslední chvíli jsme si to však rozmysleli a téměř poslední lanovkou odjíždíme do Saas Grundu
a jedeme kempovat do Trientu k francouzkým hranicím. Cestou jsme se vykoupali v krásném jezeře poblíž
Martigny. Ráno odjíždíme do francouzkých Alp do
Les Contamines Montjoies. V 10:35 opouštíme
parkoviště a příjemnou cestou stoupáme lesem k chatě Trè la Tète do výšky 1 970 m. Po odpočinku jsme se
dostali pohodlnou stezkou na kamenitý ledovec a přes něj až ke skalní stěně se žebříky. Po zdolání žebříků
jsme vystoupali v 15:30 na chatu Constricts. Ubytovali jsme se a dobrou náladu jsme si zvedli výbornou
vaječnou amoletou plněnou bramborem, a k tomu pivo. Zítra má být dle předpovědi jasno, takže náš cíl na
příští 2 dny je
Bionnassay (4 052 m) a chata
Durier (3 358 m) a dál
pak i případně
Mont Blanc (4 810 m). Moc jsme toho nenaspali, protože vstáváme ze všech
horolezců jako první – o půlnoci. Po lehkém jídle v 0,50 hod opouštíme chatu a po ledovci stoupáme na
hřeben Trè la Tète. Navzdory dobré předpovědi nám mraky zakryly měsíc a pak i vycházející slunce. Měníme
plán. Vracíme se zpět na
chatu Constricts, ze sedla Col des Dômes ve výšce
3 564 m po hřebeni
Dômes de Miage přes
Aig Bérangére.
Pohled do údolí je převážně zakryt oblačností, ze které vykukují vrcholky okolních kopečků. To už se zcela
rozednilo a my potkáváme první skupiny, mířící na hřeben, do sedla a dál …? Nezávidíme jim. Cesta po hřebeni
nebyla nejlehčí, ale v opačném směru jistě náročnější. Po snídani a odpočinku na chatě Constricts se vracíme
k žebříkům na ledovec, chatu Trè la Tète a na parkoviště k autům. Naše vyhlídky na další účinkování v
Alpách nejsou nejrůžovější. Víťa stále sleduje předpověď počasí, která není příliš optimistická. Opouštíme
Francii a jedeme do kempu v Trientu strávit poslední noc pod stanem. Ráno se definitivně rozhodujeme.
Má pršet, tak odjíždíme do Täsche a po prohlídce Zermatu se vracíme domů. Škoda, že se nám naše plány
a sny nevyplnily, ale tak už to v horách chodí. Jak říkala moje babička: „Není vždycky posvícení“. Takže
pokud bude nálada, finance, zdraví, počasí a hory nám budou přát, můžeme se příští rok znovu pokusit o
účast na tomto jedinečném projektu, který nemá v historii obdoby.
Zdar všem, kteří hory obdivují a vzhlížejí k nim s úctou a pokorou."
(toť Jirkovo svědectví...)
S pozdravem
Tým Alpy4000.cz