(FRANCIE, La Grave 19. - 27. 4. 2008)

Výletem do tohoto pohoří jsme si splnili slib a sen z předchozích let, kdy jsme tady stoupali na Dôme de Neige. Toto pohoří nabízí fantastické možnosti pro skialpy. Strmé svahy, ostré štíty, úžasné přechody sedel a ještě úžasnější ledovce.

Celou naši akcičku jsme zahájili v Chamonix. Klasický úvodní výlet přes Col de Bérard s úžasným sjezdem přes Combe de Bérard až do Le Buet. Pak bohužel následovali dva dny špatného počasí s velkým sněžením. Když jsme dorazili do La Grave, měli jsme velké štěstí a potkali supr místního gajda. Nad mapou mi poradil celou řadu možností odpovídajícím dnešním podmínkám. Ukázal mi, že takovýhle přístup je mnohem přitažlivější a profesionálnější ... 

Náš pětidenní přechod jedněmi z nejúžasnějších hor Evropy jsme započali z Pont d´Arsine, kde jsme také zanechali auto. Odtud jsme se vydali neuvěřitelnými kaňonem na chatu Refuge de l´Alpe de Villar-d´Arêne (2 077 m). Ještě ten jsme se vydali za hukotu lavin na Chamoissiere (3 207 m). Vrátili jsme se ale ze závěru žlabu raději zpět, slunce již bylo vysoko a laviny výrazně přibývaly.

Další den jsme se vydali přes Pic de Neige Cordier a Col Émile Pic na chatu Refuge des Écrins (3 175 m). Byla to jedna z nejúžasnějších skialpových túr, kterou jsem doposud šel. „Otvírat“ cestu po vydatném sněžení bývá většinou zásadní výsadou gajdou. Modrobílá placka na hrudi a většina ostatních vás pak následuje a důvěřuje vám ... Já tady měl trochu kliku, že mi stopu pomáhali prošlapávat tři kluci z Francie. Ale i tak, rozhodnutí o tom, jestli je to ještě bezpečné nebo ne leželo právě na mne. Slanění ze sedla z mohutné převěje jsem zorganizoval z ledovcových vývrtek a raději nejprve spustil všechny zúčastněné a to včetně další německé dvojičky ... Laviny stále ještě padaly a túry byly velmi závislé na postupu sluníčka. Správné načasování a velmi správná a opatrná volba trasy byly základem bezpečného postupu. Nocleh na chatě Refuge des Écrins tentokrát proběhl úplně v pohodě. Chatař na nás tentokrát úplně bez problémů mluvil anglicky a ani památky po loňském francouzském nacionalismu ...

Další výstup nás zavedl na vrchol Roche Faurio (3 730m). Na samotný vrchol jsme ale nedorazili. Příliš mnoho nového sněhu na ostrém skalním hřebínku by nám sebral fůru tolik potřebného času. Sjezd nestál v silné krustě za nic. Za moment jsme již stáli v sedle Col des Écrins (3 367 m). Sestup dolů byl krapet divoký. Nutné slanění a pak sestup po strmých svazích rozbrázděných čerstvými lavinami a končících vysokým skalním prahem. Teprve až v samotné závěru jsme nacvakli lyže a vyrazili do nádherného a téměř lidmi neposkvrněného údolí s ledovcem Glacier de Bonne Pierre. Na závěr jsme si nechali lyže a další těžší matroš kousek nad další naší chatou nebo spíš klubovou ubytovnou La Bérarde (1 710 m). Sprcha na pokoji nás celkem potěšila :-)))

Ráno opět ve 4.00 na snídani a pak nás čekala další velkolepá túra. Přes chatu Refuge du Châtélleret (2 232 m), Refuge du Promontoire (3 082 m) až do sedla Brèche de la Meije (3 357 m). Tady nás čekalo důležité rozhodnutí, vrátit se zpět na poslední chatu nebo pokračovat dál. Další postup byl ale v tak nádherném prostředí, že jsme neváhali a šli dál. Následoval supr sjezd v prašanu a později další průstup přes ledovce Glacier de la Meije a du Tabuchet. Výstup závěrečným žlabem se sklonem až okolo 40º byl poslední i když nádhernou kapkou dnešního průstupu. Skromná chata Refuge de l´Aigle (3 450 m) tak ukončila dnešní přes 2 400 m převýšení. I přesto, že chatař zde měl velmi, velmi skromné podmínky na přípravu jídla, najedli jsme se tady nejlépe za celý přechod. Spali jsme sice na matracích na zemi či na stole, ale sjezd, který následoval další den, za to opravdu stál. Průjezd ledovcem Glacier de Homme byl fantastickou závěrečnou tečkou ...