(ŠVÝCARSKO, Zermatt 7. - 14. 5. 2011)

Lehčí varianta slavného a pověstmi opředeného skialpového přechodu z Chamonix do Zermattu. Parádní sněhové podmínky i teď na závěr této zimní sezóny.

A to i přes zaručené a o to více neskutečné bláboly některých našich ekšpertů, že nás čeká lyžovaní na odkrytých ledovcích a chození v dolinách s lyžemi na zádech :-))) Stačí totiž jen znát zdejší terény a mít alespoň základní zkušenosti se zdejšími podmínkami :-)))

Počasí nám také nemělo přát stále, ale nakonec bylo téměř každý den parádně a tak jsme si celou tuto velkolepou túru mohli skvěle užívat :-) Museli jsme sice trochu pozměnit trasu, jenže ne z důvodu nedostatku sněhu, ale proto, že některé chaty byly právě zavírány ... Z těchto důvodů jsme zvolili samotný závěr tohoto slavného přechodu. Tedy přechod z Zermattu do Saas Fee. Naší základnou se stala chata Monte Rosa hutte (2 883 m) a odtud jsme měli v plánu další a další velkolepé výstupy.

Pojeďte s námi příště i vy a třeba i vám se podaří zažít také něco tak perfektního, jako se to podařilo letos nám všem Haute route Easy (Verbier – Zermatt)

8. 5. 2011 neděle
Na úvod se vydáváme podle plánu na aklimatizační túru. Tentokrát jsme zvolili výstup na Allalinhorn (4 027 m). Lanovkou se dostáváme na stanici Felskinn (3 030 m). Odtud vyrážíme ledovcem vzhůru po šlapané stopě. Na prudším úseku trénujeme otočky a vstupujeme mimi sjezdovky do ledovce. Kousek pod sedlem se noříme do mlhy. Postup se zpomaluje až nakonec cca 50 m pod sedlem končíme a otáčíme se dolů. Nejede se dobře, špatná viditelnost brání našemu lyžařskému rozmachu :-)))

Bohužel ale po chvíli padá Jana a poraní si kolenní vazy. Po stažení obinadlem ještě kousek pokračuje, ale pak to už nejde dál. Voláme vrtulník. Situace se komplikuje s klesající mlhou a tak dostávám informaci, že ji musíme dostat o cca 300 m níž. Už předtím jsme začali připravovat nouzový svozný prostředek. Už jste ho někdy dělali na širokých lyžích bez děr? Když už jsme Janu přikurtovali k našim sáňkám a naskakovali do lyží, mlha se zvedla a připravený vrtulník vzlétá směrem k nám :-))) Takže zase vše rychle rozvazujeme a za pár minut vrtulník dosedá tak metr od nás. Jana je během chvilky uvnitř v kabině a my ostatní pomalu a o to víc opatrně sjíždíme až dolů do Saas Fee. Jana na nás čeká v nemocnici ve Vispu a po všech potřebných vyšetřeních ji vyzvedáváme i s krásnými berličkami s odrazkami a mohutnou ortézou.

9. 5. 2011 pondělí
Další den jsme vyrazili do Zermattu a lanovkou na Klein Matterhorn (3 840 m) a z něj jsme vyrazili přímo na Breithorn (4 164 m). Odtud sjíždíme do sedla pod Pollux (4 092 m) do sedla Schwarztor. Průjezd ledovcem Schwarzgletscher byl celkem zajímavý :-))) Opatrně jsme se dostali až na dno dalšího ledovce Grenzgletscher. Naše chata je nadohled a tak pomalu vyrážíme. Už zdálky je vidět teráska a lyžaři s pivkem :-))) Slušná motivace!!! Cca za 2 hoďky dorážíme na tuto terásku konečně i my ...

10. 5. 2011 úterý
Na chatě je budíček ve 4.00 a tak se dopotácíme na snídani ještě ve spánku :-))) Dáme si bitvu o zbytky salámu a vyrážíme do tmy. Dnes nás čeká výstup do čtřtisícových poloh. Postupně se rozdělíme do dvou týmů. Háček, Mirek a Honza a pak my s Dušanem, Marcelem, Petrem a Radimem. Tým vrchařů se dostává až na Zumsteinspitze (4 563 m) a my na „Ludvíka“ Ludwigshohe (4 341 m).

Při výstupu máme možnost fotografovat parádní lavinu z Liskammu a sjezd zpátky k chatě opatrně zvládáme. Večer na terase i na chatě vládne pohoda a taťka s mamkou se k sobě zase vesele tulí :-)))

11. 5. 2011 středa
Ráno míříme na Dufourspitzi (4 634 m). Jenže hned v úvodu se nám nějak rozjely puchýřky na nohou a bolesti bříška :-))) a tak nás zůstává zase jen část. Šlapeme vzhůru a brzy jsme na sluníčku a vše je najednou parádní. Žádná zima na ruce, ale parádní výhledy okolo nás. Ve výšce okolo 4 300 m dochází k dalšímu dělení týmu. Taťka s mamkou a Hanka s Michalem sjíždějí dolů. My s Mirkem a Hozou šlapeme dál a za chvíli stojíme v sedle pod nejvyššími vrcholy.

Honza nám dává jasně najevo, že tady pro něj cesta končí. Jenže já mám jiný úmysly. Jasně cesta na Dufour vypadá ďábelsky (i když vůbec o nic nejde) a tak mu nenápadně ponoukám cestu na Nordend (4 609 m) :-))) No ona zpočátku vypadá jako naprostý choďák, jen někteří vědí, že v závěru je to krapet horší. Honza se s tím ale srdnatě vyrovnal a za moment si podáváme ruce na 4. nejvyším kopci Evropy. Po návratu do sedla to vypadá s dalším výstupem opět bledě, Honza se ale kousne a za další půlhoďku stojíme na Dufourspitzi (4 634 m) u kříže. Samozřejmě si jsem plně vědom, co si Honza užil, ale až opadne adrenalin bude vše tak, jak má být. Vloni mne moc mrzelo, že jsme nedošli všichni Haute route a tak jsme si to letos „trochu“ vynahradili :-)))

12. 5. 2011 čtvrtek
Závěrečný den :-))) Přechod přes sedla Stockhornpass (3 387 m) a Adlerpass (3 789 m) je parádní a nabízí vše, co k velkým přechodům patří: skalní partie, traverzy přes trhliny, překonávání lavinových svahů a v neposlední řadě i výstup na mačkách :-))) Trochu nám kartami zamíchala mlha, ale bez ní by to také nebylo ono :-))) Sjezd a následný výstup k Britannie hutte (3 030 m) je další pokračováním dnešní etapy.

Zastavujeme se na chatě na polívce a také proto, abychom dopsali básně k našemu přechodu, jedná se o takový malý epos: 
“Rote suppe, gelbe schlicht,
das ist skialp mit mensch gesicht,
da zu marschtee trinken wir,
Marcel macht ein suvenir.
Bříško bolí, puchýř drásá,
skialp s Víťou, to je krása.
Marcelova hnědá značka, vede gajda – vole Háčka.
Marcel místo o své mačky, stará se jen o ty sračky.
Hnědou stále trasuje, před trhlinou varuje,
Zloděj meda copak asi, hovno z pásů utírá si.
Guide u mne klesl, bo mi batoh neodnesl ...“ 

Uvnitř v hospodě na chatě visí na zdi obraz. Jedná se o fotku gajda se svým psem, lavinovým psem. Je jasné, že je to fotka z téhle chaty. Při pohledu na ni si musím vzpomenout na hlasování 13 českých gajdů na základě smyšleného udání jednoho slovenskýho gajda, že moji lavinoví psi na hory nepatří. Ti dva, kteří byli hlavními ohnivými zastánci a jsou zároveň autory této nehorázné myšlenky, by tady asi pivo vypít jentak nemohli ... no, kdopak ví ...

13. 5. 2011 pátek – odpočinkový den!!!
Dnes jsme se museli vyspat. Vstávání ve 4.00 a následný boj o kus laciného salámu na nejmodernější chatě ve Švýcarsku nás trochu utavil :-))) Jen Háček s Radimem vyráželi nad ránem. Nejprve si ale museli doladit výfuk :-)))

Po pohodové snídani na travičce před penzionem následovaly ukázky a nácviky potřebných dovedností při pohybu na ledovci. Jana byla konečně s námi a tak nás i s bolavou nohou moc ráda následovala i do skal do Saas Fee :-)))

14. 5. 2011 sobota
Dnes odjíždíme domů. Bereme to ale přes Chamonix. Pár nákupů a pohled k Mont Blancu dává tušit příští cíle :-)