EXPEDICE EKVÁDOR 2017 – DOTKNOUT SE SLUNCE! - 2. část

(EKVÁDOR - Expedice 2017 - 8. - 26. 1. 2017)
KONEČNĚ VELKÉ HORY
Ráno nás v hotýlku vyzvedávají místní guidíci. V Ekvádoru na větší kopce musíte mít Guida (1 guide na 2 klienty). Proto jsem vše dopředu dojednal, zaplatil a netrpělivě s příchutí nejistoty očekával výsledek :-))) Nakonec se ale ukazuje, že jsme vsadili na velmi slušnou kartu a vše funguje, jak má.

Dnes máme namířeno pod Illiniza Norte (5 126 m). Nejprve dojet do vesnice pod kopcem, přesednout na 4x4 vozítka a spolu s dalším guidíkem a chatařem vyrazit na poslední možné parkoviště (cca 3 800 m). Odtud začínáme stoupat pomalu po svých. Nejzkušenější místní guidík Jirka udává opravdu luxusní tempo a tak vše klape, jak na drátkách. Náš vrcholek se stydlivě balí do mraků, ale přeci jenom se čas od času ukáže. Na chatu Refugio Nuevos Horizontes (4 700 m) dorážíme v mraku a v blížící se bouřce. V momentě deště, sněžení a blesků sedíme již bezpečně na chatě popíjíme čaj z koky :-)

Chatička je to jednoduchá, a tak s určitou dávkou nejistoty očekáváme blížící se večeři. A večeře stále ne a né na stůl :-) Co pak ale přišlo, vyrazilo všem dech. Každý po vydatné a výborné polévce vyfasoval nádherného Truchos s brambůrkem, jako dezert se podával ananas v horké zálivce :-) Po této neskutečné večeři bylo jasné, že dnešní a možná i body z dalších dní sbírá jednoznačně místní chatař a kuchař v jedné osobě :-)

Brzy ráno vstáváme a část z nás spolu s guidy Jirkou (Chorchém) a Albertem začínáme stoupat směrem do sedla a pak po hřebínku dál k plánovanému vrcholku. Parádní výstup s množstvím krásných výhledů střídá řada „napínavých“ míst, kde hlavní roli hraje sníh :-) Závěrečné metry nabízejí lezení v pevné skále a opět neskutečné výhledy. Přibývající oblačnost později podtrhuje dramatičnost těchto momentů a my si vše parádně užíváme. Vrcholové pocity jsou skvělé.

Sestup je až na pár úvodních metrů rychlá záležitost a v závěru sestupu se potkáváme s holkama, pro které skalnaté úseky a nebo nadmořská výška nebylo to pravé ořechové. Společně sestoupíme na parkoviště a za chvíli už jsme na naší Haciéndě a připíjíme si prvními pivy :-)

Ráno vydatná snídaně a už jsou tady guidící a vyrážíme směr Cayambe (5 790 m). Podle informací nám 4x4 auto vyveze baťohy až na chatu Refugio Cayambe (4 600 m) a my dojdeme asi 1 – 1,5 pešom. Po cestě se máme ještě zastavit na lehkém obídku. Co ale zatím netušíme, že jen co dojíme poslední sousta zmiňovaného oběda začne pršet, pak lejt a pak přívaly vody a my se budeme vydávat mikrobusem do horské silničky a mnohokrát vysedat a popocházet :-) Je fakt, že guidící, když viděli co se děje, tak nás pak všechny naváželi postupně 4x4 až na chatu. Ale i jízda terénním autem byla silný zážitek, hlavně ve strmých serpentýnách :-)

Po příjezdu nás už čekala jen večeře a krátké ulehnutí. Ve 22.30 vstáváme, balíme a cca za hodinu vyrážíme do hluboké noci. Jirka vede naší skupinu s naprostou jistotou, i když se mu někteří snaží ťukáním hůlky na stupy krapet napovídat :-) Pak nasazujeme mačky a lana a už se zakusujeme do prvních metrů místního ledovce. Když se dostaneme pod samotné vrcholové partie, tak se výstup začíná dramatizovat. V naprosté tmě a mlze je cítit síra a kousek od nás se ozývají sesuvy lavin a séraků ... V takovém závětrném závěrečném kotlíku už morálka padá téměř na nulu, ale nakonec se cca za 1,5 hodiny setkáváme úplně všichni na vrcholku. Trochu větru, fůra fotek, dojetí, vyčerpání ale hlavně neskutečná radost. Pro Báru a Ivetu to znamená překročení do naprosto jiné dimenze. Musím na tomto místě všem strašně moc pogratulovat!!! A mám také velkou radost z toho, že se Terce už na chatě dělá dobře a bude tak moc příště stoupat s námi.

Sestup je dlouhý a po krátké zastávce na chatě na snídaní a na sbalení se, vyrážíme dál dolů k mikrobusu.
Vše naštěstí stíháme za sucha a tak si i řidič, který na nás v mikrobusu chudák čeká, oddychne a spokojeně sjíždí horskou silničkou za slušných podmínek. Některé úseky jsou ale i tak neuvěřitelné :-) Po nájezdu na normální silnici se za chvíli dostáváme na místo, které označuje překročení rovníku, my jsme ho ale dnes již jednou překročili, a to kousek pod vrcholem Cayembe :-) Dlouhá zpáteční cesta je opět korunována „vrcholovým“ pivkem na travičce naší Hacíendy :-)

Parádní výstupy, perfektní nasazení všech, včetně guidíků … Zítra nás čeká odpočinkový den s nádhernými výhledy na Cotopaxi a Antisanu, náš další cíl:-)

S pozdravem
Tým Alpy4000.cz