(ŠVÝCARSKO, Grindelwald 29. - 30. 8. 2011)

Naše nabídka ohledně ALPSKÉ TRILOGIE již zaujala nejednoho z vás. S Ivošem jsme se domluvili již vloni na našem Setkání na Luční boudě. Původně jsme se domluvili pouze na dvou výstupech z této trilogie, ale rozhodlo za nás nakonec počasí :-)))

Náš plán zněl jasně a jednoduše: vylézt na Eiger (3 970 m) – kompletní traverz, výstup hřebenem Mittellegi, sestup J hřebenem a pak hned na to další traverz: Matterhorn (4 477 m) – kompletní traverz, výstup Lvím hřebenem, sestup hřebenem Hörnli :-)))

Z výše uvedeného vyplývá, že jsme měli před sebou pěkně nabitý program :-) Jenže počasí se rozhodlo, že s ním trochu zamává. Sobotní buřina se sněhopádem nás na několik dní zastavila a my museli počkat, až sníh povolí. Hned jakmile to vypadalo lépe, jsme se do toho dali ...

Počkali jsme si na tutovou předpověď a volba výstupu padla na prvního jmenovaného, tedy na Eiger. Krátký telefon na chatu, rezervace a ujištění se, že podmínky se výrazně lepší a ... a hlavně hovor s vysmátou chatařkou nám vlil do žil optimismus.

Trocha historie:
Celý tento výstup je úzce spjatý s ohromnou historií kolem této vyhlašené hory. Grindelwald, pohled do severní stěny, výjezd vláčkem, z tohoto všeho na vás dýchá nezměrné úsilí lidí, kteří se zde pokoušeli o nemožné ...

Pokus o prvovýstup tímto hřebenem se datuje již z 6. července 1874 – J.W. a F.C. Hartley a švýcarští vůdci Peter Rubi a Peter Kaufmann. Další pokus uskutečnili slavný horský vůdce z údolí Saastalu Alexander Burgener a jeho klient Moritz von Kuffner v roce 1885. Dostali se až k místu zvanému Grossen Turm.

Další pokus uskutečnili 8. srpna 1894 Claude A. MacDonald a Christian Jossi a Peter Bernet z Grindelwaldu. Tehdy dosáhli výšky 3 500 m a sestuopili odtud cestou Lauper-Route!!!

Tady naleznete spoustu velmi zajímavých informací ohledně prvního úspěšného výstupu hřebenem Mittellegi. Japonský horolezec Yuko Maki a horští vůdci Fritz Amatter, Samuel Brawand a Fritz Steuri ho uskutečnili již 10. září 1921!!! A právě Yuko Maki stojí za chatou postavenou na „nejširším“ místě hřebene, přímo u nástupu tohoto famózního hřebene. Tehdy věnoval 10 000CHF vůdcům z Grindelwaldu na vybudování chaty a ta byla v roce 1924 také postavena. K tomuto prvovýstupu mohu dodat, že vylézt ho po tomto velmi uzkém vápencovém hřebenu s poměrně velmi obtížnými skalními pasážemi, bez možnosti výraznějšího jištění a hlavně BEZ FIXNÍCH LAN, byl na svoji dobu obrovský počin!!! Použití 6ti metrové hole s hákem tento zážitek určitě umocnil :-)))

Potom se odehrálo spousta dramat přímo pod touto úzkou hranou, přímo v severní stěně. Spoustu informací naleznete například tady. Já se poprvé setkal s informacemi o této stěně ve velkolepé knížce pana Radana Kuchaře Deset velkých stěn.

Náš výstup:
Z Grindelwaldu jsme vyrazili vláčkem. A již výstup ze stanice Eismeer je zážitek. Vytesaný tunel, který se uvnitř skály stáčí směrem dolu k ledovci a na jeho koci vystupujeme po skalní rampě na ledovec. Nádherný kout Bernských Alp plný obrovských trhlin, výhledů a my :-). Po ledovci mezi trhlinami míříme ke skalám. Jsou tady pak dvě možnosti, jak se dostat k chatě. Chatařka nám ale radí použití té horní. První délka trochu delikátního lezení nás na moment zastavuje, ale pak si zvykáme na lezení v pohorách po vápenci a dál už stoupáme velmi rychle a bez obtíží. Dlouhý traverz po „rampě“ téměř až k chatě a už se rozlížíme z terasy chaty kolem sebe. Jsme přesně nad mraky, nad námi se tyčí POUZE náš zítřejší cíl a my si připadáme jako v nebi :-))) Na chatě později listujeme spoustou knížek a časopisů samozřejmě věnovaných Eigeru. Před večeří si dáváme pivo a na plechovce je stylově vyobrazen opět náš Eiger :-) Atmosféra je díky tomuto vyhlášenému vrcholu a také především díky perfektní chatařce fantastická!!!

Ráno vyrážíme ještě za tmy. Chatařka tady geniálně organizovala starty jednotlivých skupin :-) Nejprve v 5.00 vstávali tři skupinky místních guidů, v 5.15 my spolu s anglickými guidy, v 5.30 další a další horolezci ... Nevznikaly tak žádné tlačenice a my tak postupovali svým tempem bez stresu a na POHODU!!!

Hned za chatou jsme se sice potkali s odpadky našich spoluobčanů, ale pak už to byla NÁDHERA!!! Noc se postupně vytrácela a východ slunce u Schreckhornu bral dech. Dech bral i neustálý pohled do severní stěny :-))) Lezli jsme postupně, Ivoše jsem pevně jistil a snažil se tu nádheru neustále dokumentovat. Ivoš se postupně rozlézal a prvotní „ostych“ se zakrátko změnil v pohodové lezení okolo IV. stupně obtížnosti. Samozřejmě k pohodovému výstupu pomáhala i fixní konopná lana :-), ale i na nich jsme museli celkem makat. Celý hřeben je maximálně exponovaný a fotogenický!!! Vše navíc po ránu umocňovala až neskutečná inverzní oblačnost pod námi!!! Pojďte se tedy pokochat s námi :-)))

Pak se dostáváme k závěrečnému sněhovému hřebínku :-))) Byla tady samozřejmě možnost jít v klídku téměř po pěšince a bez pocitů závartě, ale ... však mne znáte :-), když už si něco vychutnávat na POHODU, tak ale se vším všudy!!! Takže žádný široký chodníček, ale velmi ostrý sněhový hřeben přímo nad severní stěnou!!! Ivoš jen nevěřícně zalapal po dechu a už jsme lezli :-))), samozřejmě jsme dávali bacha na přednost z prava, kdyby se kolem nás prohnal zase nějakej Uli!!! Dimenze tohoto postupu byly neskutečné a za pár dalších okamžiků jsme se mohli radovat ze samotného vrcholku Eigru. Krásná viditelnost, parádní podmínky, výstup na POHODU a my dva s Ivošem!!!

Tady se můžete pokochat krátkým videem přímo z vrcholu :-)

Následoval sestup Jižním hřebenem na Jungfraujoch. V tomto případě jde o náročnou akci. Sestup na krátkém laně střídají úseky se slaňením a v samotném záveru ještě lezete celkem slušný mixový hřeben. Dole v sedle před tímto výstupem se také mění skála a my se dostali na skály, které známe tady ve Wallisu :-) Celý postup chvíli trvá a tak se dostáváme na ledovec již trochu unavení a k vláčku už jdeme úplně krokem. Ivoše navíc začal trápi v botě poraněný malíček a tak jsme moc rádi, když si můžeme dát pivo (samozřejmě opět s Eigrem!!!) v restauraci u nejvýše položeného nádraží v Evropě :-))) Parádní túra, parádní počásí a skvělý parťák!!!

Matterhorn nám snad neuteče :-)))