(ITÁLIE, FRANCIE, ŠVÝCARSKO 23. - 30. 7. 2011)

ALPSKÉ PECKY s Pavlem patří již mezi naše zaběhnuté akce :-) Letos sice došlo k malé úpravě, ale jinak vše probíhalo podle podle plánu. Teda málem jsem zapomněl na vliv počasí, které si s námi letos krapet pohrálo ...

24. 7. – NEDĚLE – VÝSTUP NA CHATU REFUGIO FRANCESCO GONELLA
Včera jsme se vrátili z Monte Rosy a dnes hned ve 4.00 vstáváme a vyrážíme směr Chamonix. Máme v plánu projet tunelem a pustit se do Italské normálky na Mont Blanc. Jsme dvě dvojky a ráno dojíždíme do Chamonix, kde leje jako z konve. Zaplatíme za tunel a po jeho průjezdu, jako by někdo mávnul kouzelným proutkem a my se ocitáme v krásném dni a navíc ještě v Itálii :-))) Stavujeme se v Courmayeuru na snídani a hned vyrážíme do údolí Val Veny. Výstup ledovcem Ghiacciaio del Miage na chatu Rifugio Francesco Gonella je velkolepý. Parádní počasí nám přeje a my si tak můžeme výstup pěkně užívat. Potkáváme i další skupinku Čechů, táta, syn a dcera plnými batohy. Prý taky míří na Monte Bianco ...

Chata je úplně nová a fotky nelhaly. Moc se mi líbí. Chatička na tak malém půdorysu je dokonalá s parádními výhledy. Chatař nám na uvítanou dal buchtu a k večeři jsme si připili i šampaňským :-))) Opravdu doporučuji k návštěvě a nebudete litovat. Pro nás měl pobyt jen jedinou vadu, vstávali jsme o půlnoci :-(

25. 7. – PONDĚLÍ – VÝSTUP NA MONTE BIANCO 4 810 m (Papežskou cestou)
Vstáváme tedy o půlnoci, dal jsem budíka na 00.05, dřív bych to nepřežil :-) V 1.00 vyrážíme do tmy. Včera měli šlapat stopu nějací Rumuni, tak uvidíme. Trasa je značená odrazkami a opravdu kopírují doporučovanou trasu. Obrovské trhliny jsou ale kolem nás úplně všude. Jsem moc rád, že nyní postupujeme na jednom laně. Je to takhle výrazně bezpečnější!!! Cca po 300 výškových metrech rumunská stopa končí a od tohoto momentu razíme stopu jen my. Výstup na Piton des Italiens (4 002 m) je spestřen překonáním lavinového svahu, ale snažím se ho odhanout na BEZPEČNÝ a rychle pokračovat. Jižní svahy vypadají celkem dobře :-)

Pak nás čeká ostrý a silně nově zasněžený hřebínek. Razit stopu v takovémhle terénu je vždycky trochu riskantní a tak se snažím každou stopu pěkně utemovat. Pavel trochu koulí očima, ale je tma a tak pokračujeme rychle dál :-)))

To nejhorší nás teprve čeká. Fouká od SZ a tak se do nás za moment opře ostrý a ledový vítr. Jsme najednou úplně prokřehlí a proto se snažíme šlapat „ostosedm“. Jenže výška okolo 4 000 m nás začíná brzdit. Návštěva plechovky Refuge Vallot (4 362 m) je pro nás celkem vysvobozující. Dáváme čaj a jídlo a spolu s mnoha dalšími se vydáváme směle dál.

Jdeme sice pomalu, ale zato pravidelně.Celou zbývající cestu se mi něco nezdá, ano, přes Mont Maudit zatím VŮBEC NIKDO NEJDE!!! Na vrcholu si najdeme závětří a odpočineme si. Krásné výhledy, fotky a ještě jeden zoufalý pohled na Mont Maudit. Ne, nikdo tudy dnes neprošel. Jsou jen dvě možnosti, buď nikdo dnes odtud na Blanc nešel a nebo je tento výstup dnes lavinově nebezpečný ... Přikláním se spíš k druhé možnosti a otáčíme se na nejhrůznější cestu v Alpách, na francouzskou normálku :-(

Kousek od chaty Refuge du Gouter vidím něco šílenýho, JEŘÁB!!! Kousek pod hranou se tady staví nová chata. Tady se podívejte na projekt nové chaty. Má být otevřena v červnu 2012 a starou chatu ze 60. let mají zlikvidovat rok na to ...

Zbytek cesty je pod sněhem skoro až k vláčku a mačky sundáváme cca ve 2 800 m!!!

Timing akce je vynikající. Vláček, lanovka, za minutu místní bus z Le Houches do Chamonix, pak večeře na terásce a už přejíždíme zpět tunelem do Itálie. Aleš musí pro auto pod Monte Bianco a my si zatím dáváme další večeři. Další průběh večera vypadal dost špatně, neměli jsme žádné ubytování, ale nakonec jsme našli supr Kemp pod Grandes Jorasses a tam pro nás měli připravený půdní pokojík i s postelema za 10,- EUR na hlavu, neberte to :-)))

26. – 28. 7. – ÚTERÝ - ČTVRTEK
Ráno si pospíme a pak znovu do Courmayeuru na snídani :-) Tunelem do Chamonix, nějaké ty nákupy a pak domů do Saas Grundu. Dlaší počasí nám nepřeje a tak vyčkáváme a odpočíváme ...

29. 7. – PÁTEK – 1/2 TRAVERZ BREITHORNU
Původní plán na Weisshorn (4 505 m) jsme museli pozměnit. Dnes proto vyrážíme na Klein Matterhorn. Obhlídka restaurace a už vyrážíme :-))) Čeká nás půlka traveru Breithornů a pak výstup na Castor (4 223 m) a další sestup až na chatu Rifugio Quintino Sella (3 620 m). Jenže Breithorn nám dal celkem zabrat a tak pozměňujeme plány podruhé a míříme na chatu Rifugio Guide della Val d'Ayas (3 420 m). S ubytováním naštěstí není problém a za chvíli už si tady dáváme minestrone :-)))

To že sem české cestovky vozí své klienty je jasné, ale že jedna z největších tzv. outdoorových cestovek v ČR tady bude podnikat v rozporu s místními zákony, je až neskutečný!!! A co víc, její dva průvodcové si hrajou na gajdy tak, že se nestydí jít i na „Aperitiv pro gajdy“ před večeří, který zde chatařka pořádá ... musel jsem se za ně stydět :-(

30. 7. – SOBOTA – CASTOR, POLUX A 2/2 BREITHORNU 
Ještě za tmy se probouzíme a jako první vyrážíme vzhůru na Castor (4 223 m) (náš plán výstupu na Liskamm jsme včera vzdali). Parádní výstup v šeru, parádní východ slunce a nádherné pocity na vrcholu. Jdeme dolů, ještě toho máme hodné před sebou. Dalším vrcholem v pořadí je Polux (4 092 m). Pavel odpočívá dole. Supr výstup ledovou stěnou a dolů míříme naopak přes skalky. Postupujeme velmi rychle a tak se odvažujeme dokončit náš smělý plán, dorazit zbytek hřebene Breithornů. Parádní skalní hřebenovka, završená dvěma sněhovými vrcholy.

V sedle pod skalami se opět rozdělujeme do dvojek a začínáme si užívat zdejší parádně vrstevnatou a dnes i vyhřátou skálu :-))) Chvílema nás zahalují mraky a tak jsme si ani nevšimli, že nás doběhnula dvojka z Zermattu. Gajdíka znám z Matterhornu a on tady dnes je se svou slečnou na odpolední „procházce“. Zaráží ho naše řeč a tak se ptá odkud jsme. Před nedávnem se oba vrátili z výletu do Česka. Adršpach a Teplické skály si oblíbili, stejně jako naše jídlo a hlavně pivo!!!

Toho gajdíka byste také mohli znát. V roce 2007, přesněji 6. září udělal se svým kolegou Michaelem Lerjenem rychlostní rekord normální cestou na Matterhorn a zpět za 2 hodiny a 33 minut!!! Za 1 hodinu a 40 minut nahoru a za 53 minut dolů!!! Překonali tak rekord z roku 1953 který zde vytvořili vůdci Alfons Lerjen a Hermann Biner (tehdy 15ti letý mladý kluk z Zermattu) za téměř 3 hodiny. My u toho nového rekordu byli, jako jediní jsme ten den šli na Matterhorn také:-))) Jedná se o Simona Anthamattena. Mladý supergajd z Zermattu, který má za sebou mnoho ocenění za výstupy (Piolet d´Or 2008), za záchranu lidských životů na Annapurně v roce 2008 a je také známý tím, že leze (běhá) s Uli Steckem!!! Bylo to pro nás velmi rychlé setkání :-)))

My postupujeme mnohem rozvážněji a za pár okamžiků jsme na obou vrcholech. 

Sestup na lanovku a opět se projevil náš výborný timing a v restauraci máme cca 45 minut na čaj, vodu a ... a poslední lanovku.