Studniční jámy (Obří důl)

Studniční jámy (mapa)

Studniční jámy (zákres)

Lavinová dráha - základní rozdělení

ČERTŮV HŘEBÍNEK
6A) Čertova zahrádka
6B) Čertova rokle
6C) Murová dráha

STUDNIČNÍ JÁMY
7) Malá Studniční jáma 
8) Velká Studniční jáma 

Charakteristika

ČERTŮV HŘEBÍNEK
Čertova zahrádka, Čertova rokle, Murová dráha
Úzké skalnaté rokle (dráhy č. 6A, 6B) na východním až jihovýchodním svahu Čertova hřebínku dovolují vznik lavin žlabových, které končí na osypových kuželech a při větším objemu sjíždějí do smrkového porostu na úrovni toku řeky Úpy. Menší laviny zde padají téměř po každém intenzivnějším sněžení. V létě 1974 se v blízkosti Čertovy rokle uvolnila mura a v její dráze v zimě 1996 došlo poprvé k vysypání drobné sněhové laviny.

STUDNIČNÍ JÁMY
Nacházejí se ve východní a jihovýchodní části Studniční hory, v minulosti je vyhloubil vysoko ve svahu vyvinutý tzv. visutý ledovec. Lavinové dráhy jsou vázány na svahy a žlaby těchto jam.

Malá Studniční jáma
Ze skalnatých žlábků sjíždějí menší laviny délky do 100 m (zastaví se nad skalním stupněm), při velkém množství sněhu se může uvolnit lavina v celé šíři svahu, tj. až 250–380 m. Sjíždí velkou rychlostí, „přeskočí“ v délce asi 150 m skalní stupeň, zasahuje les v dolní části svahu a dojíždí až k toku Úpy v blízkosti kapličky v Obřím dole, nebo vyjede i do protisvahu. Tyto laviny délky až 1 300 m byly zaznamenané např. v březnu 1962, únoru 1970, březnu 1988 a v únoru 2012. Potenciální nebezpečí hrozí návštěvníkům v prostoru kapličky v případě uvolnění podobné velké laviny.

Velká Studniční jáma
Lavinová oblast je rozdělena skalním žebrem na dvě části – levou a pravou (při pohledu ze dna jam nebo z protisvahu). Pravá strana představuje hlavní lavinový svah, na němž laviny dosahují délky až 800 m a na dojezdu prolamují smrkový les. V březnu 1999 došlo k uvolnění velké základové laviny z celé JZ skalnaté stěny. Důsledkem obnažení skalního podloží byl pád obdobně velké základové laviny v březnu 2002, 2005 a v dubnu 2012.
V levé části jámy (při pohledu zdola) se tvoří poměrně ostré převěje. Neustále se odlamují, ve stěně s sebou strhávají čerstvě napadlý sníh a ve formě malé laviny ho transportují do spodní části lavinové dráhy. Mocnost sněhu zde tak postupně narůstá, aniž by došlo k pádu větší laviny.

Lavinová dráha - podrobný popis 

ČERTŮV HŘEBÍNEK
6A) Čertova zahrádka (Čertův žlab)

Odtrhovou zónu tvoří malé, klečí částečně zarostlé murové dráhy ve tvaru písmene ”Y”. Sníh nebo lavina, která se odtud utrhne, se ve žlabu rozbije na drobné části a sjíždí do nízkého porostu smrkového lesa na osypovém kuželu. Nezpůsobí zde ale žádnou škodu, protože je rozbitá a pouze se rozptyluje. Deformace smrků zde způsobuje převážně plazivý sníh. Pro vznik mohutnější laviny chybí i sběrná plocha. Menší laviny, které se ani nezaznamenávají, vyjíždějí každým rokem, někdy až 2x za sezónu. 



6B) Čertova rokle (Ledový žlab)

Má podobný charakter jako dráha č. 6A. V odtrhové zóně se nevytvářejí převěje, ale sníh se ukládá volně. Laviny se utrhávají v horní části hřebene a padají skalnatým žlabem, kde prakticky nepáchají žádné škody. Ve žlabu se rozbijí a zůstanou stát v dolní části v nízkém starém smrkovém porostu na osypovém kuželu. Menší laviny, které se ani nezaznamenávají, padají téměř po každém intenzivnějším sněžení. 



6C) Murová dráha

Dráha je totožná s murovou dráhou, která zde vznikla v létě 1974. V zimě 1996 poprvé došlo k vysypání drobné sněhové laviny.


STUDNIČNÍ JÁMY
7) Malá Studniční jáma

Patří k méně aktivním svahům. Lavinové nebezpečí vzniká při intenzivním sněžení, kdy se v odtrhové zóně zaplní skalnaté zářezy (na obr. jsou označeny šipkami) a po zarovnaném terénu pak sjíždějí menší laviny.
Sníh se ukládá v horní části v odtrhové zóně bez větších převějí. Většina spadlých lavin jsou laviny do 100 m délky, které se zastavily v horní části svahu – nad terénním zlomem. Při velkém množství sněhu se uvolňuje svah v celé šíři (až 250 m), vzniklá lavina sjíždí velkou rychlostí přes výše zmíněný práh, přeskočí ho v délce asi 150 m, dopadá na mladý smrkový porost a sjíždí až k řečišti Úpy nebo vyjede i do protisvahu na turistickou cestu.
To se stalo např. 8. 3.1956 a 10. 3.1962 . V posledních letech zde k pádu velké laviny nedošlo, všechny laviny se zastavily v horní části nad skalním prahem.
Sběrnou oblast Malé Studniční jámy tvoří vrchol a JZ strana Studniční hory směrem k Modrému dolu. Když proudí západní vítr a současně sněží, velká část tohoto sněhu se hromadí pod vrcholem Studniční hory v mělké terénní depresi (na jaře zde zůstává charakteristické sněhové pole – viz ŠEBESTA 1978) a další část sněhu se uchycuje na lavinovém svahu Malé Studniční jámy.
V pravé části odtrhové zóny (při pohledu ze dna Obřího dolu) v minulosti rostlo několik smrků dosahujících výšky až do 3 m; v období let 1965–1985 tyto smrky uschly, což pravděpodobně vedlo k rozšíření odtrhové zóny zhruba o 50 metrů. Znamená to, že laviny v současnosti sjíždějí i z boku. Odtrhová zóna se již nemůže rozšiřovat, protože nemá kam – vpravo se téměř spojuje s odtrhovou zónou dráhy č. 6A (Čertova rokle), vlevo s odtrhovou zónou dráhy č. 7 (Velká Studniční jáma). Do Lavinového žlabu ústí z Čertova hřebínku několik malých murových drah, které vznikly po velkých dešťových přívalech. Sněhové laviny zde nesjíždějí, ale dochází k plazení sněhu, který deformuje porosty dřevin na okrajích murových drah. 

8) Velká Studniční jáma

Vykazuje menší lavinovou aktivitu než svahy v Úpské jámě. K pádu lavin dochází maximálně jednou za zimu. Při velkém sněžení – především při západním a SZ proudění – dochází na hraně k ukládání sněhu a narůstání převějí. Lavinový svah je rozdělen skalní stěnou na dvě části− levou a pravou (při pohledu ze dna jam nebo z prostisvahu – viz. obr.) Pravá strana představuje hlavní lavinový svah, po němž laviny sjíždějí až
daleko dolů do smrkového porostu. Na levé straně (blíže Modrého dolu) se vytvářejí poměrně ostré převěje. Ty se neustále odlamují, ve stěně s sebou strhávají čerstvě napadlý sníh a ve formě malé laviny ho transportují a usazují do spodní části lavinové dráhy. Mocnost sněhu v dolní části dráhy tak postupně narůstá, aniž by zde spadla nějaká větší lavina.

NEBEZPEČÍ PRO TURISTY

Pouze v případě Malé Studniční jámy určité potenciální nebezpečí návštěvníkům hrozí v prostoru kapličky v případě uvolnění výše zmiňované podobné velké laviny.
Nebezpečí v rámci ostatních lavinových drah pro návštěvníky nehrozí, z důvodu ochrany přírody oblastí neprochází žádná turistická cesta.

SESUVY LAVIN, NEHODY, TRAGÉDIE

1456
Jakýsi Benátčan, který se vydal z Vrchlabí pralesem za zlatem a drahým kamením do nitra Krkonoš, prý nalezl v Obřím dole vymýcenou paseku a na ní mnoho lidských koster, z nichž některé měly mezi kostmi prstů zlatý písek a drahé kameny, vydolované z úbočí Sněžky. Tragédii mohl způsobit sesuv laviny.
(Vrba 1969)

1666
Fuss 1791, p. 36-37 popisuje vznik sněhových lavin v Úpské jámě a konkrétně popisuje lavinu z r. 1666, která údajně smetla 2 horalské boudy s 8 obyvateli 500 kroků po svahu dolů.
(Jeník 1961, p. 138)

1. 5. 1928
Májový závod
Ze Sněžky je krásný kruhový rozhled. Nejúchvatnější scenérii vytváří hluboký Obří důl a strmé srázy protější Studniční hory. Až budete stát na vrcholu, dobře si prohlédněte protisvah v ledovcem vytvořené Úpské jámě. Tady se v průběhu třiceti let jezdil lyžařský závod, který svým profilem nemá v České republice obdoby.

Soutěž, která se jezdila vždy první květnovou neděli, vymyslel vrchlabský továrník Quido Rotter jun., který společně s hospodářem z Luční boudy Herbertem Beutelem pořádal pod hlavičkou Spolku německých lyžařů všechny ročníky před 2.světovou válkou. První závod se jel v roce 1928 za účasti jedenácti předních krkonošských jezdců z obou stran hor. Vyhrál Gerhard Zinecker z Petrovky a přišli se sem podívat dva diváci.

1976
V Obřím dole v Úpské rokli bylo zasypáno šest horolezců.
(Kovařík, HS ČR)

zima 1985–1986
V Obřím dole na Mazáčkově pilíři lezli horolezci Miroslav Šmíd a Josef Rakoncaj. Spadla přes ně velká lavina. Oba přežili, jen ztratili horolezecké vybavení.
(Kovařík, HS ČR)

okolo 15. března 1993
Došlo k sesuvu laviny v Obřím dole v Úpské rokli. Tři skialpinisté postupovali vzhůru v pravé části (z pohledu od spodu). Dva vystoupili na hranu a se třetím se uvolnil svah. Naštěstí zůstal nezasypán, pouze ztratil z batohu jednu lyži, která byla nalezena až v létě v korytě Úpy.
(Kořízek)

24. březen 1996
V tůni pod Dolním Úpským vodopádem byl skialpinisty z boudy Děvín nalezen mrtvý běžkař, z tůně vytažen P. Kovaříkem jun.
(Kořízek)

okolo 21. ledna 2002 
Spadla lavina v Obřím dole v Úpské rokli. V tu dobu lezl jeden horolezec na ledech Úpského vodopádu a lavina ho přeskočila. Sebrala mu jen materiál, který si nechal pod stěnou. 
(Kořízek)

17. duben 2005
Ve 13:55 je hlášen sesuv laviny v Obřím dole, který měl smést dva skialpinisty. Pomocí vrtulníku začali být transportováni na místo neštěstí záchranáři včetně tří psovodů Mikuláše Sitteho, Roberta Hýči a Karla Nováka. Na hraně Obřího dolu byli spatřeni dva skialpinisté. Jednalo se o záchranáře z GOPR, kteří byli v momentě sesuvu laviny spatřeni poblíž lavinové dráhy, ale lavina je minula a oni se začali vracet zpět do Polska. Akce byla ukončena. Ve stejném momentě se poblíž v lese skrývali další vyděšení skialpinisté, kteří se ale báli, že se jedná o policejní zásah proti nim.
(HS ČR)

FOTOGALERIE

MAPA