Lavinová šňůra - účinnost, historie

Princip je jednoduchý. K opasku dotyčné osoby je připevněna přibližně 15 metrů dlouhá červená šňůra (podobná jako šňůra padáku). Při lyžování, jízdě na snowboardu nebo při chůzi je šňůra táhnuta za osobu. Předpokládá se, že pokud je osoba zasypána v lavině, výrazně barevná šňůra zůstane na povrchu sněhového nánosu. Právě kvůli výrazné barvě by šňůra mohla být snadno patrná pro kamarády. Komerční lavinové šňůry mají kovové označení každý jeden až tři metry, které navíc ukazují směr a vzdálenost k oběti.

Eugen Oertel (1867 - 1944)
Jeho lavinové studie prohloubily kromě pádu kamenů i znalosti nejnepředvídatelnějšího a nejasnějšího nepřítele turistů. Jedním z plodů těchto dlouhotrvajících pozorování je vynález lavinové šňůry pojmenované po něm. Oertel samozřejmě zveřejnil své zkušenosti ve prospěch všech, kteří se dokážou bránit proti přírodním silám v horách v četných spisech a pojednáních, v novinách a časopisech a v kompaktním, ale jasném a jasně uvedeno v prvním svazku knihovny Bergwacht.

Lavinové šňůry se staly součástí výbavy rakousko-uherských alpských jednotek během První světové války. Během 1. světové války byl Oertel jedním ze zakladatelů prvního bavorského praporu se sněžnicemi (bayerischen Schneeschuhbataillons).

JAK JE UŽITEČNÁ LAVINOVÁ ŠŇŮRA?
Lavinové šňůry byly populární ve své době populární a tyto šňůry byly považovány za účinné, přestože nikdy nebylo prokázáno jejich pozitivní využití!

Sám Colin Fraser v knize The Avalanche Enigma, 1966 , napsal bez jakýchkoliv statistik tezi: „lavinová šňůra zachránila mnoho životů“.

Je ale zajímavé, že jím uvedené případy byly právě opačné:
Člen horské služby byl zavalen lavinou a uvolnil přitom lavinovou šňůru, zachráněn byl jen díky tomu, že mu nad sníh trčela jedna rukavice, zatímco šňůra samotná byla celá pod sněhem

Starší příklad člena horské služby, který byl stržen lavinou s vypuštěnou lavinovou šňůrou, on sám zůstal zasypán částečně, zatímco lavinová šňůra byla celá pod sněhem.

MELCHIOR SCHILD, SLF
V 70. letech minulého století Melchior Schild ze Švýcarského federálního institutu pro výzkum sněhu a lavin (SLF) přezkoumal 30 let švýcarských lavinových nehod a záchrany v letech 1944/45 až 1973/74. Z celkového počtu 2042 lavinových obětí našel pouze sedm případů, kdy byly použity lavinové šňůry. V pěti případech byla část šňůry viditelná na povrchu, ale také i části těl obětí. V šestém případě byla oběť zcela zasypána, ale část šňůry byla viditelná. Tato oběť bohužel zemřela na zranění. V sedmém případě byla oběť zasypána úplně včetně lavinové šňůry. Tu nakonec nalezl lavinový záchranný pes, ale šňůra byla od oběti oddělena. Její tělo bylo nalezeno až mnohem později.

DALŠÍ DVĚ LAVINOVÉ NEHODY VE STÁTECH
Ve Spojených státech došlo ke dvěma lavinovým nehodám s pěti zasypanými oběťmi, které měly všechny lavinové šňůry.

• při jedné nehodě zůstala lavinová šňůra na povrchu laviny
• při druhé nehodě uvolnilo lavinu pět skialpinistů vybavených lavinovými šňůrami. Jeden lyžař byl částečně zasypán, ale jeho čtyři přátelé a jejich lavinové šňůry byly zasypáni zcela. Nevýrazný sníh a ztráta brýlí přeživších situaci jen zhoršily. Hledání bylo o několik dní později zrušeno. Tito čtyři zasypaní byli nakonec nalezeni o mnoho měsíců později poté, co roztál sníh kolem jejich těl s připojenými šňůrami. U jedné oběti byla šňůra pevně ovinutá kolem těla.

Lavinové šňůry jsou nyní považovány za zastaralé, protože lavinové přístroje jsou k dispozici a jsou mnohem a mnohem účinnější.