Dom

Horská oblast

Mischabel

Horská skupina

Walliské Alpy

Země

Švýcarsko

Souřadnice

46°05′42″N 7°51′36″E

632330 / 104856

Prominence

1046 m
Neues Weisstor (3 449 m)

Izolace

16,6 km
Nordend

DOM A VÝHLEDY NA NĚJ

Všichni znají snímky Matterhornu, Weisshornu, Mont Blancu, Eigeru a Biancogratu, ale snímek Domu? Je těžké vzpomenout si na Dom, dokud ho člověk neviděl na vlastní oči. Mnoho lidí ho poprvé spatří ze Saas Fee nebo přesněji řečeno z poštovního autobusu, který je veze do Saas Fee. Silnice nejprve vede z údolí Saas dvěma serpentinami modřínovým lesem. Krátce před vesnicí stromy postupně mizí a objeví se skály obroušené ledovci v době ledové. Pak se po mírné zatáčce doprava náhle otevře celé panorama vesnice ležící na úpatí ledovce. Najednou jsou všichni tady: Allalinhorn, Alphubel, Täschhorn, Dom, Lenzspitze, Nadelhorn, Ulrichshorn. Pod nimi stéká do údolí mohutný ledovec. Ty, co cestují vlastními auty, spolkne podzemní garáž ještě před touto zatáčkou. Navíc vysoká zeď na pravé straně silnice připravila zatáčku o značnou část jejího kdysi fenomenálního okamžiku překvapení. A tak se dnes dá jedinečné panorama za vhodného počasí vychutnat nejlépe z náměstíčka před budovou pošty.

Dom v pozorovateli vzbuzuje zvláštní pocit, jakousi podivnou směsici zklamání a bezbřehého úžasu. Přesněji řečeno, ze Saas Fee nevidíme horu, ale neuvěřitelně strmou a vysokou skalní stěnu, prostoupenou kuloáry a firnovými policemi, která jako by temně a hrozivě vyrůstala z obrovských ledovcových kaskád a končila ostrým hřebenem posetým štíty, věžemi a vrcholy: skupinu Mischabel, kterou tvoří Täschhorn, Dom a Lenzspitze. Celá skupina vyvolává dojem jediné hory, neuvěřitelně mohutného výšvihu ve výškách vzbuzujících závratě. Mischabel je skupinou obrů a jedním z nich, tím prostředním a největším, je Dom. Ze Saas Fee vypadá jako dvojvrchol, protože mohutný Grosser Gendarme opticky dominuje vlastnímu vrcholu.

Za šťastlivce se mohou považovat ti, kteří Dom obdivovali z Nadelhornu. Odtud skutečně vypadá jako hora! A ne jen tak ledajaká! Jako by do Alp zabloudil jeden z himálajských obrů. Dokonale tvarovaná pyramida se zubatými hřebeny a severní stěnou s krajně impozantním, silným ledovcovým pancířem. Vrchol se zvedá k obloze jako elegantní firnová kopule. Z obou stran ho harmonicky lemují zleva Gendarme a zprava Gabel a další skalní palice. Z této perspektivy může Dom definitivně ztratit nimbus nebezpečí a hrůzy.

POPIS VÝSTUPU

"Jednoho dne jsem se konečně odhodlal zařadit tuto horu úplně nahoru do seznamu svých přání. Už byl sice konec září, ale ideální podmínky – svítilo slunce a bylo teplo jako v létě –, a tak jsme zvolna vyrazili z Randy serpentinami příjemným modřínovým lesem, který se s postupující výškou stále výrazněji barvil dožluta, na Lärchenberg a ke skalám, kde zjevně začíná „obtížná a nebezpečná cesta k chatě“. Jenže skutečnost se diametrálně lišila od našich představ ovlivněných předsudky. Skála byla teplá a neklouzala, cesta kvalitní a všechna obtížnější místa zajišťovala lana, řetězy a stupy. Pak se objevila chata Dom a my byli u cíle. Jenže správce chaty už sestoupil do vesnice.

Chata byla prázdná a zůstala prázdná. To jsou samozřejmě zvláštní situace, které mohou na začátku a na konci sezony nastat i dnes. V Alpách v podstatě všichni ve stejnou dobu usilují na stejném místě o stejné vrcholy. Z hlediska místa a času však přece jen nějaký volný prostor existuje. Zamířit na čtyřtisícovku na konci září je spíš neobvyklé, ale za dobrých podmínek a ideálního počasí se o to člověk může alespoň pokusit a být případně i odměněn – a přesně to se stalo. Počasí bylo velkolepé a na druhé straně údolí jsme mohli obdivovat impozantní siluetu Weisshornu.

Asi ve čtyři hodiny ráno jsme chatu Dom opustili. Ledovec Festi byl rozeklaný a nezasněžený, čerstvý sníh skrýval jen některé menší trhliny. Odvě hodiny později jsme už za svítání seděli v sedle Festi a snídali. Poté co náš vůdce dalekohledem pečlivě prozkoumal podmínky, prohlásil, že bychom to měli zkusit přes hřeben Festi. Kdysi to bývala Normální cesta. Slavný J. L. Davies, který odvedl excelentní výkon výstupem na Täschhorn přímo z Randy, vytvořil tuto variantu společně se třemi vůdci v roce 1858 – notabene také v září. Až později se zjistilo, že na vrchol se dá prostoupit i severní stěnou. Tato túra se stala „normálkou“, ačkoli je v dolní části vystavena pověstnému padajícímu ledu, kterého se horolezci právem obávají. Riziku se dá elegantně vyhnout tím, že se na ledovec Hobärg vystoupí širokým obloukem. Obloha je modrá, slunce pálí. Na začátku hřebene Festi překonáváme několik skal a pak se ocitáme na krásném, rovnoměrně strmém firnovém žebru. Vpravo rázně spadá k ledovci Festi, vlevo vidíme zvlněné firnové svahy severní stěny. Sníh neklouže, traverz je snadný a brzy dorážíme na Gabel, markantní zářez mezi vrcholem a firnovou ostruhou, která je na mapě označena jako kóta 4 479. Ještě pár kroků, a už vidíme kovaný kříž na vrcholu. Pohledem zabloudíme k Saas Fee. Vesnice leží tak hluboko pod námi, že je úplně nepatrná. Vítr nefouká, všude vládne naprosté ticho, nikde ani živáčka. Vzduch je křišťálově čistý."

Na východě je vidět skupinu Bernina, na západě Mont Blanc a mezi nimi tisíce a tisíce vrcholů, známých i neznámých. To je vyhlídka, kterou může nabídnout jen obr.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED