Lavinová dráha

S SVAHY KOZÍCH HŘBETŮ
18) Lavinová jáma (1 380–1 100 m n. m.)
19, 19A) Bílá jáma (1 350–1 175 m n. m.)
20) Bílá stráň (1 350–1 175 m n. m.)

JV A J SVAHY ČERTOVA NÁVRŠÍ 
21) Stříbrná stráň (1 400–1 350 m n. m.)
22) Suťová stráň (Zrcadla) (1 275–1 120 m n. m.)
23) Čertova jáma (1 350–1 200 m n. m.)

Charakteristika

Údolím protéká Bílé Labe a prochází jím letní turistická cesta spojující Špindlerův Mlýn (Dívčí lávky, Bouda u Bílého Labe) s Luční boudou. Do údolí ústí z obou stran sedm lavinových drah. Lavinovými terény jsou především severní svahy Kozích hřbetů (dráhy č. 18, 19, 20) a dále jihovýchodní a jižní svahy Čertova návrší (dráhy č. 21 a 22).
Severní svahy jsou po celé zimní období relativně málo osluněné (zástin Luční horou), tzn. že sněhový profil je více promrzlý a často se v něm tvoří vrstvy nesoudržného plovoucího sněhu. Při větším zatížení svahu, ať vahou přefoukaného sněhu, nebo vahou člověka, dochází k poruše stability sněhové pokrývky a ve vrstvě nesoudržného sněhu dojde k odtrhu laviny.
V celé šíři této části severních svahů Kozích hřbetů jsou po celé sledované období zaznamenávány náznaky nátrží v terénu a menší sněhové sesuvy. Dne 30. 1. 1986 se východně od Lavinové jámy otevřela nová lavinová dráha č. 18A. Příčinou bylo odumírání smrků v horní části svahu v důsledku poškození imisemi. Do té doby stromy působily jako protilavinová zábrana. Potenciálně lavinózní je ze stejného důvodu celý prostor mezi Lavinovou a Bílou jámou. Řada lavin se zde uvolnila i při výjimečné sněhové situaci v březnu roku 1987.

S SVAHY KOZÍCH HŘBETŮ
Lavinová jáma
Jedná se o strmý, do oblouku modelovaný severní svah Kozích hřbetů, který je ideálním závětrným prostorem pro větry z J, JZ a Z směru. Odtrh může nastat v šíři až 300 m, ve střední části svahu se lavinová dráha zužuje do 150metrového koridoru a v místě kamenného jezu a tůně vjíždí lavina do toku Bílého Labe. Náraz na vodní hladinu způsobuje vyvržení vody a ledových ker až 50 m na protisvah do smrkového porostu. Od roku 1987 vyjíždějí do protisvahu i laviny z dráhy č. 18A – Levý žlábek. Zvláště deskové a prachové laviny pokračují po stočení v protisvahu dále tokem Bílého Labe ještě v délce asi 200–300 m. V roce 1993 po vydatných deštích sjela v pravé části dráhy (při pohledu z protisvahu) zemní lavina (mura), zatarasila letní turistickou cestu a částečně tak rozšířila původní lavinovou dráhu..

Bílá jáma, Bílá stráň
Leží v místech, kde se Důl Bílého Labe začíná pozvolna otevírat v náhorní plató Bílé louky. Nahromadění většího množství sněhu nastává při prudkých JV přepadavých větrech, které doslova rvou sníh ze sběrné oblasti mezi Luční boudou a bývalou Rennerovou boudou. Laviny mají odtrh vysoký až 2 m, projíždějí přes tok Bílého Labe až 70 m do protisvahu. Obě laviny č. 19 a 20 mohou vyjet i současně, a to tak, že pád jedné dává impuls k pádu druhé – viz 10.1.1970.

TRAGÉDIE
V Bílé jámě 1. dubna 1969 odřízl lavinu lyžemi poštovní doručovatel pan Kobr, ale sám se z ní uvolnil. Dne 1. 2. 1985 zde byli zasypáni tři turisté. Na Bílé stráni zasáhla lavina 10. 1. 1970 tři lyžaře (dva byli zasypáni a zachráněni). O dvěstě metrů dále proti toku Bílého Labe (asi 150 m SV od elektrárny) dochází k pádu malých lavin, či spíše odlomení nafoukaných sněhových polštářů, které se tvoří z navátého sněhu nad hranou
levého břehu Bílého Labe. Hrozí nebezpečí jejich odříznutí hranami lyží. Tímto způsobem zahynul 2. 2. 1970 poštovní doručovatel Podhola. Případný pohyb v terénu je proto doporučován v této části pouze po pravém břehu Bílého Labe.

JV A J SVAHY ČERTOVA NÁVRŠÍ
Stříbrná stráň 
Leží v JV části pravého břehu dolního toku Stříbrné bystřiny. Zde dochází ke hromadění sněhu převívaného při SZ větrném proudění z oblasti Stříbrného návrší, Čertovy louky a z okolí bývalé Scharfovy boudy. Jeho výška dosahuje 5–6 m. Lavina může sjet až do Bílého Labe. V lednu 1887 byli lavinou od Stříbrného potoka zastiženi čtyři lyžaři z Jilemnice, jeden z nich, průkopník lyžování v Krkonoších Jan Buchar, byl částečně
zasypán, ale vyvázl bez zranění.

Suťová stráň (Zrcadla)
Zrcadla představují skalní plotny, které vystupují v protisvahu serpentin letní turistické cesty. Sjíždějí z nich prachové laviny z čerstvého sněhu nebo laviny ze sněhu přemrzlého.

Čertova jáma
Leží na jižním úbočí Malého Šišáku a lavina dojíždí do horní části toku Čertova strouha. Je široká v odtrhu asi 250 m, délkou však patří k menším lavinám, neboť kosodřevina a smrky na náhorní rovině zachytí až 30 % převívaného sněhu. Teprve poté, kdy jsou dřeviny celé zafoukané a žádný sníh již nezadrží, se vytváří postupně na hraně Čertovy jámy sněhová převěj. Ke hrazenářským dílům na Čertově strouze byla roku 1987 po kótu 1 150 m n. m. pouze pro letní sezonu zpřístupněna naučná stezka. V zimním období je tato cesta uzavřena.
V závěru Čertovy strouhy (vpravo od zimní cesty na Luční boudu) se občas tvoří větší sněhové polštáře, které jsou někdy s nátržemi. V roce 2004 zde sjela menší lavina.