(ŠVÝCARSKO, ITÁLIE, Pontresina 27. - 28. 7. 2017)
Asi nejtěžší (určitě fyzicky) horský přechod co chodím!!! Bernina - Biancograt (4 049
m) – nádherná sněhová linie, která je proslavená po celém světě. A když už se máme pohybovat ve vrcholových
partiích Berniny, tak se pokusíme přejít ještě přes Piz Palu (3 901 m) ...
Tentokrát jsme náš výstup na Piz Berninu přes Biancograt naplánovali
tak, že se pokusíme ještě navíc o kompletní traverz Piz Palu. Vše pak zakončíme sestupem
na Diavolezzu a Tony přespí tady v Berghausu Diavolezza a druhý den
sjede lanovkou do údolí. Já budu muset dolů v každém případě, protože další kopečky volají
Hned ráno vyrážíme okolo 3.30 jen v tričku do tmy. V dolních partiích je teplo a tak se nám jde dobře.
Pod sedlem je znát, že chybí sníh, jde se tedy přes „ferrátku“. Jedná se o temný, převislý kout do kterého
totálně prší voda z rozbředlého sněhu nad ním … Voda na skále a kramlých okamžitě namrzá, ale kdo chce
vzhůru přes Biancograt, nemůže se nechat odradit jen tak něčím
Naopak od sedla výš je znát vycházející sluníčko a svět je hned veselejší. V sedle je také vidět celá
naše dnešní neskutečná plánovaná trasa . Tudy, tamhle taky a ještě tady taky a až semka (přes 2 500 m
jen do kopce), TO VŠE PROSTĚ MUSÍME DNES PROJÍT
Během výstupu od chaty se snažím držet rozumné tempo. Před námi je ve svahu již celá řada funících čelovek.
Za chvíli se pak ale pohybujeme už jen na prvních třech pozicích Lezení
od sedla je luxusní a jdeme jen v pohorkách. Vyhřátá skála, parádní výhledy, první paprsky slunce, … Pak
jdeme do maček a celý zbytek dne je již nesundáme (teda až na polívce u Bianca).
Výstup samotným Biancogratem je v perfektních podmínkách, super stopa, minimum ledu. Funíme, jeden výšvih
za druhým, předcházíme uvadající tým před námi, který nás vzápětí nechtěně pomůže chránit od dalších dotírajících
skupin. My si pak jdeme a lezeme na druhé pozici úplně v klídku bez stresu a samozřejmě naprosto na pohodu
Vrcholové partie jsou celkem vysněžené, ale na mačkách se tady leze perfektně. Rychlá vrcholová fotografie
a už míříme dolů. Zbytek hřebínku samozřejmě také na mačkách. Šlapeme celkem rychle a tak jsme již v 10.20
na krátké pauze na polívku a kolu na chatě Rifugio Marco e Rosa a za chvíli se vydáváme
rychle dál. Míříme k hřebínku vedoucímu na Piz Palu. Parádní lezení na skalním uvodním hřebínku za chvíli
měníme za uzoučké sněhové vrcholové partie. Počasí se vylepšuje, čas poslední lanovky se neúprosně přibližuje
a my opatrně postupujeme dál
Sestup je nakonec v klidu bez větších problému s trhlinami. Na konci se potkáváme s naším týlovým týmem, který nám jde naproti a vysupěl taky pěkných 1 000 m převýšení. Přicházíme k restauraci a objednáváme si pivka a pak večeři s ubytováním pro Tonyho. Do poslední lanovky máme ještě dost času.
Parádní túra s obrovským převýšením (přes 2 500 m jen do kopce) a úžasnými rozhledy ...
Tonymu musím vyseknou pořádnou poklonu!