EXPEDICE PERU 2013 - POKRAČUJEME :-)))

(PERU, Cordillera Blanca 1. - 21. 6. 2013)  

Výstupy na kopce: Urus (5 495 m), Ishinca (5 530 m), Pisco (5 732 m), pokus o Chopicalqui (6 354 m) a další snění pod Jižním křížem.

V roce 2009 se nám podařilo při naší první expedici do této nádherné horské oblasti Cordillera Blanca vystoupit na údajně nejkrásnější kopec světa - Alpamayo (5 947 m) „La montana mas bella del mundo“. Tady naleznete podrobnosti.

Hned další rok jsme sem vyráželi znovu. Bylo tomu tehdy právě 40 let, kdy na nádherném místě pod Huascaránem v oblasti jezer Llanganuco zahynula celá československá horolezecká expedice – 31. 5. 1970. A mne osobně lákala představa výlezt na jejich počest právě jejich poslední cestu, na kterou jim už bohužel nezbyl vůbec žádný čas ...

V krásném článku Lubomíra Vejražky (National Geographic Česko, 31.7.2003) Huascarán, osudová hora si můžete přečíst o posledních okamžicích této nešťastné expedice.

Na stránkách Expedice Peru 1970 se můžete dočíst o dalších podrobnostech této tragické události.

A tady je popis naší poslední úspěšné expedice PERU 2010, kdy se nám podařilo právě na Huascarán Sur (6 768 m) vystoupit ...


Naše expedice přes půl zeměkoule právě začíná. Máme za sebou první týden v pohoří Cordillera Blanca v Peru. Právě toto pohoří se vyznačuje vrcholky asi s nejúžasnějšími tvary na světě. Ostré hrany, sněhové převěje, skvostné a fantasticky vymodelované strmé žlaby a to vše ve výškách přes 6 000 m!!!

DALŠÍ VYNUCENÁ PAUZA :-) A VÝLET DO CHAVÍNU
Vše se začíná trochu komplikovat. Počasí je velmi nestabilní a i další přepověď nevěstí nic dobrého. Navíc Martin s Jindrou hlásí zdravotní problémy, dá se říct, že se nemůžou vzdálit od záchodu. Vše je navíc komplikované teplotou u obou z nich. S ostatními se rozhodujeme, že na ně počkáme a o den déle vyrazíme znovu do hor.

Nucenou pauzu trávíme výletem do Chavínu, naleziště historických artefaktů. Samotný výlet je okořeněn nucenou výměnou pneumatik taxíku. Nevím, kdy měníte pneumatiky vy, v Peru se s tím zase tak moc nemažou :-)))

Ve volných chvílích pijeme speciální aklimatizační čaj z koky, kterou si tam můžete zcela legálně koupit :-))) Dokonce prodávají i přímo dělaný pytlíkový čaj z koky, ale stejně si ho domů do Čech nesmíte přivézt o čemž nás nenápadně převědčoval i celník na pražském letišti při návratu. Ptal se nás velmi velkým obloukem, co z takové země vlastně dovážíme :-))) A jestli pak náhodou nedovážíme něco přírodního, třeba ... třeba například "takový jeden" čaj :-))) A my přitom přivážely baťohy plné platených čepic :-)

VÝSTUP NA NEVADO PISCO (5 750 m)
10. 6. 2013 – ráno vyrážíme směr Pisco. Průjezd okolo jezer Llanganuco bere dech. Jejich barva je nádherná, ale my se zatím nemůžeme příliš zdržovat, vyrážíme pomocí oslíků do BC Pisco. Ještě předtím ale narážíme na vstupní prostor do tohoto Národní parku Huascarán. Tam po mne, jako po guidovi chtějí papír, který mi předtím místní guidové UIAMG nevydali :-))) Jenže bez tohoto papíru prostě nikam dál nesmíme. Klasická situace v podobných zemích, ale nakonec podepisujeme všichni ještě nový třetí papír a najednou je vše ok. V Peru MUSÍ být všechny skupinky i jednotlivci vedeni vůdci UIAGM!!! Bez toho máte velký problém!!!

Tábor je výšce okol 4 600 m a tak se zde musíme pohybovat krapet pomalu :-) Je tady navíc celkem zima, počasí prostě není ideální a dokonce potkáváme i českou skupinku, která výstup na tento vyhlášený vrchol raději přímo vzdala ...

My jsme si ale již odpoledne domluvili nosiče, který nám měl pomoci nalézt v noci za naprosté tmy cestu přístupovou morénou, ale to jsme vůbec netušili, že tento nosič půjde touto cesto úplně poprvé v životě :-))) Cestu naštěstí, alespoň v základu znám a tak ji pak, až na jeden moment, celkem trefujeme :-)

Už při nástupu na ledovec je zřejmé, že počasí nebude dobré, zataženo a vítr nevěstí nic dobrého. Nakonec jsme se probojovali až na vrchol a užívali si chvilku momenty štěstí na takto vysokém kopci. Šlo se nám o poznání lépe než minule, právě díky předchozí aklimatizaci. Vše je na dobré cestě. Cestou dokonce předcházíme několik družstev, které mají od rána skoro hodinu a půl náskok :-))) Jsme prostě draci :-), a naše výstupové tempo udržíme až na samotný vrchol :-))) Sestup jsme zvládli také dobře a za moment sedíme znovu u stanů a odpočíváme.
Vše vypadá celkem idylicky téměř pro všechny, tedy až na Martina ... Jemu se bohužel ozvaly zuby :-((( Jeho program na příští dny je jasný, i když v Peru si to nedokážu dost dobře raději vůbec ani představit :-)))

Při cestě zpátky se ještě zastavujeme u památníčku Expedice Peru 1970. Chvilku se zamyslíme nad jejich osudem a pak se ještě přemisťujeme do Yungay. Do památníku ještě daleko větší katastrofy ...

ČEKÁNÍ NA POČASÍ A ... A HLAVNĚ NA ZUBY :-)
Ještě odpoledne vyráží Martin k zubaři. Jde s ním i Ondra, náš společník a neunávný tlumočník. Bohužel první doporučená klinika nefunguje, protože zubaři (dokonce až z Limy!!!) ještě nedorazili :-))) Na doporučení naší hotelové ubytovácí "báby" (pojem "recepční" by byl tak trochu nepatřičný :-))) vyrážejí kluci jinam a tam se jich vřele ujímají. Nejprve jemné odvrtání, rentgeny a pak hned ráno následuje další a další kolo :-)))) Martin dokonce strávil na křesle přes 4 1/2 hodiny!!!! Ondra se vrátil celý zděšený, když viděl jak používají takové ty skleněné velké stříkačky na umrtvení ...

Když se Martin vrací (po svých) vypadá sice trochu otřeseně, ale o poznání mu je lépe. Nikdo mu nezávidí ale alespoň s ním soucítíme :-) Nakonec vše vydžel a mohli jsme tak následující dny vyrazit znovu vzhůru do velkých hor ...

VÝSTUP NA NEVADO COPPA (6 188 m)
Dlouho jsem váhal, kterým směrem se po tom všem vydat. Ve hře bylo především Chopicalqui (6 354 m), jeden z vrcholů Huascaránu. Jenže podmínky v horách nebyly vůbec dobré. Při výstupu právě na tento kopec by hrozilo, že kousek za půlkou můžeme náš výstup předčasně ukončit kvůli nebezpečí lavin. Poslední tečkou pro mne v mém rozhodování byly dva rakušané, ktéré jsme poznali již na samotném počátku pod Ischinkou. Chtěli mermomocí vylézt znovu na vrchol Toclaraju (6 035 m). Jenže ve výšce cca 5 900 m se museli kvůli sněhu po stehna raději otočit a sestoupit dolů do údolím ...

Rozhodl jsem se tedy o výstupu na velký kopec, který se jmenuje Nevado Coppa (6 188 m). Obrovská a velmi krásná hora poblíž Huarázu. Cesta na ni není tak frekventovaná jako na jiné zdejší vrcholy, ale samotný výstup je za dnešních podmínek výrazně bezpečnější. Běžně se na ní chodí 3 - 4 dny. My máme díky výše uvedeným různým zpožděním právcě ty 4 - 5 dní maximálně. I předpověď počasí nám dává právě tento prostor. Jenže ...

Jenže, když přijedeme do Vicozu, výchozí vesničky, nemůžeme sehnat oslíkáře ... Vracíme se proto sem druhý den a to už zahajujeme výstup do našeho BC ve výšce cca 4 700 m. Čeká nás tento den 1 600 m převýšení se čtyřmi oslíky, dvěma psy a oslíkářem, který se tváří jako mistr světa v oslíkaření :-)))

BC je na nádherném místě s výhledem na západ na Cordilleru Negru a do jižní stěny Nevado Coppy. Druhý den hodláme zaútočit až na samotný vrchol a tak se budíme před druhou hodinou ráno. Je ale výrazně teplo a natahují se nad nás zlověstné mraky. Vracíme se tedy do spacáku a o něco pozdějí už bubnuje na stěny stanů déšť a kroupy. Okolo 7.00 je již zase jasno, ale to už je příliš pozdě někam vyrážet :-)

Nabalíme tedy jen nutné věci a vyrazíme na průzkumnou cestu k ledovci. Tam si necháme schované lano, mačky, cepíny, přilby, boty na ledovec, ... a pohodlně se vrátíme zpátky ke stanům. Oslířkář zmizel pryč, podle jeho slov do údolí, ale tam určitě nedorazil.

Další den vyrážíme na ostro již v noci a vše klape podle plánu. Dokonce i počasí nám přeje a hvězdy jsou tady opravdu krásné :-) Brzy jsme u schovaných věcí a ještě za tmy vyrážíme do nástupového žlabu, kde nás čeká úsek s ledem na přední hroty maček a později pak firn 55 stupňů strmý. Vše zdárně přelezeme a spolu s námi i jeden z pejsků, na které se oslíkář vykašlal ... Je nás tedy o jednoho více a postupujeme směle dále. Držíme se při hraně a ve výšce okolo 5 800 m odbočujeme traverzem do závěrečné západní stěny. Kluci se teď začínají střídat v prošlapávání nepříjemně hlubokého sněhu ...

Bohužel nás brzy zahaluje neproniknutelná mlha a zesiluje i vítr. Když už jsme téměř navrcholu, tak zjišťujeme, že stojíme uprostřed velmi nepříjemných trhlin a séraků. Další postup je za těchto podmínek příliš riskantní. Nerozeznáváme vzduch od sněhu a každou chvíli šlápneme do volného prostoru. Musíme točit, docházejí síly a nedá se čekat nějaká rychlá změna počasí ...

Po sestupu do středních pásem se počasí vylepšuje a my vidíme, že jsme se vrcholu téměř dotýkali :-))) To jsou prostě hory ... Pohledy, které se nám ale nyní nabízejí jsou úchvatné a jsou pro nás dostatečnou náhradou. Pomalinku se odsvlékáme a brzy stojíme u závěrečného sestupu z ledovce. Chtěl jsem si sestup v rizikovém terénu zkrátit, ale netrefil jsem přesné místo lehčího traverzu a tak se raději vracíme do naší původní výstupové trasy jdeme opatrně dolů po našich stopách. Pejskem s tím má celkem problému a tak mu pomáháme a brzy stojíme všichni mimo sníh, na bezpečně cestičce. Jsme dole a teď se jen dostat ke stanům.

Večer si vychutnáváme plně rozzářenou hvězdnou oblohu i s Jižním křížem. Je to nádhera, je to krásný konečně zase takhle vidět hvězdy, mléčnou dráhu ... Jindra se pokusí o noční snímky, aby nám tuhle nádheru uchoval až na věčnost :-)))

SESTUP DOLŮ, DO HUARAZU
Když už jsme si říkali, že je vše ok, netušili jsme, co nás ještě čeká :-))) Oslíkář, který měl dva dny volno měl dorazit okolo 9 hodiny ranní sice dorazil, ale našel pouze jednoho jediného oslíka. Nechápali jsme, proč se no to vykašlal, ale to je prostě Peru :-) Zničehonic zase odběhl a cca dvě hodiny jsme o něm neslyšeli. Když znovu dorazil, tak jsme na toho jediného oslíka naložili těžší věci a zbytek jsme dolů nesli my :-(((

Kupodivu dole chtěl ale zaplatit i za ty dva dny, co jsme o něm nevěděli a kdy se vykašlal na své oslíky ... Nedostal nic navíc, zaplatili jsme mu pouze za to, co opravdu odvedl. Navíc díky jeho informaci, že je nahoře signál (a ve skutečnosti nebyl), tak na nás v první možný den sestupu čekal taxikář a my ho nemohli zavčas odvolat ... Tuhle jízdu jsme museli zaplatit i když by ji spíš měl hradit ten pomatený oslíkář ...

Večer jsme v Huarazu v hotelu a jdeme se vzpamatovat na večeři :-))) Počasí se na tento večer totálně kazí a tak jsme moc rádi, že jsme už dole ...    

POSLEDNÍ DEN V HUARAZU A ODLET
Ráno každý vyráží na poslední nákupy dárků, na jídlo, prostě se s tímhle horským městečkem rozloučit. Večer si dáváme sraz a společně vyrážíme do jedné ze zdejších vyhlášených restaurací. Dokonce vyrážíme i o něco dřív, aby se to tam "trošku" rozjelo :-))) Jenže v momentě kdy usedáme, doráží dovnitř asi celá místní škola a je tam neskutečný řev :-))) Je tady tedy celkem rozjeto a my zoufale hledáme alespoň jeden klidnější stůl :-)))

Nakonec všechno klapne dobře a my se výborně najíme. Pak už jen do hotelu, rychle dobalit a pak se taxíkem vezeme k autobusu.

Při vstupu do něj jsme nadšeni. Jedná se opravdu o luxus!!! Tohle v Evropě prostě nemáme, opravdu ... Bohužel řidič byl asi totální idiot a tak místo poklidné osmihodinové jízdy v měkkých postelích se zmítáme kvůli jízdě BRZDA/PLYN od stěny ke stěně a já se určitě vůbec nevyspím. Chvílemi se mi dokonce zdálo, že jsme snad letěli místy i vzduchem :-))) V Limě jsme o hodinu a půl dříve. Je nám to ale úplně k ničemu, protože venku je ještě naprostá tma a všechny krámky a restaurace jsou samozřejmě zavřené :-) No, hlavně, že jsem kupoval autobus s co nejzašším odjezdem :-)))

V autobusovém terminálu v Limě nacházíme jakousi VIP zónu, kam se na tu chvíli uchýlíme i s našimi batohy a počkáme, až bude možné vyrazit. Pak vyrazíme každý za svým cílem. My k terasám nad oceán a kluci míří do Michelínské restaurace na předem domluvený oběd. Společně se pak setkáváme až na letišti chvílku před odletem ... A pak nás čeká jen velmi dlouhý let domů ...

Na letišti se vlastně odehraje ještě jeden celkem zajímavý moment. Spolu s námi do prostor k odbavení přichází jakýsi načesaný chlapík. Jde on a těsně za ním já, pak dlouho nikdo, když najednou začne dav okolo naprosto šílet a fotí si nás :-))) Tedy samozřejmě jen jeho, já jen davu kynu pravicí jako na rozloučenou :-))) Vůbec nevím o jakou VIP personu to jde. Vyfotil jsem si ho hodně zblízka a tak bych vás chtěl poprosit, jsetli ho někdo znáte, dejte prosím vědět, co je to za hvězdu, díky moc :-)))

S pozdravem
Tým Alpy4000.cz