EIGER – HŘEBEN MITTELLEGI 01/2017

ZMĚNA PLÁNŮ – A TAK TROCHU MAJSTRŠTIK
Náš původní plán zněl: Kompletní traverz Matterhornu, jenže … Jenže po skvělé aklimatizační přípravě na Monte Rose se nám sny začaly pomalu rozpadat. Začalo to už ze středy na čtvrtek, kdy můj milovanej Wallísek obdržel první sněhové příděly a my jsme ráno museli za vichřice sestupovat z nejvýše položené chaty v Evropě pouze na GPSku … Situace se ale zhoršovala. Páteční předpověď počasí dokonce popisovala nějakých 30 – 40 cm nového sněhu na vrcholu Matterhornu!!! Hlavní alpský hřeben na tom byl podobně. A tak jsem začal hledat dál od něj A v oblasti EIGERU - TOP OF EUROPE zatím panovaly luxusní podmínky s tím, že předpověď ještě není tak zlá. Samozřejmě i na pátek byly hlášené na večer nějaké srážky, ale ty se pohybovaly řádově někde jinde.

Ok, jdeme do toho SEM!!!
 

EIGER (3 970 m)
Vyrážíme do Bernských Alp do Grindelwaldu. Čeká nás výjezd vláčkem tou samou horou, na kterou na konec polezeme, výstup z tunelu, přechod na chatu a navíc to musíme trefit do cca 2 hodinové mezery mezi deštěm a bouřkami Celý náš postup tentokrát jedeme na radary, jinak to dnes prostě nelze.

Výstupová trasa na chatu Mittellegi Hütte (3 355 m) je ledovcem zatím dobře průchozí. Navíc se zlehčil samotný nástup na skalní pasáž. Dříve se lezlo cca IV. stupněm obtížnosti přímo stěnou od ledovce. Dnes, jak ledovec postupně ubývá, vznikla pohodlná rampa. Radši bych si zalezl, ale tlak přibývajících mraků byl velmi výmluvný Dvacet minut po našem příchodu na chatu dorazila i předpovídaná buřina , luxusní timing!

Při nástupu z tunelu vláčku na ledovec nás přivítá přistávající vrtulník, že by záchranná akce? Ne to jen místní guid nastupuje do práce Jde si do tunelu pro japonského klienta. Když se míjíme, říká, že jdeme pozdě. S úsměvem mu říkám, že my jdeme přesně

Ráno chceme vyrazit v 5.00, ale při pohledu na pocukrovanou horu start posouváme dál. Potřebujeme sluníčko, aby nám pomohlo rychle sušit skálu. Francouzský guid s klientem vyrazil podle plánu a místní dva guidi vyčkávají … My nastupujeme v 5.40 a Slunce už olizuje vrcholky hřebene. Pak ale potkáme francouzského guida s klientem, jak se vrací. Nelíbí se mu počasí. Ubezpečuji ho perfektní předpovědí i radary, ale jdou zpět ... Švýcaři ještě vyčkávají na chatě. Pro mne je to celkem prekérka , věřím ale předpovědi, radarům a svým zkušenostem. První metry nám rychle ubíhají. Jdeme si své tempo a užíváme si zatím naprosto dokonalé podmínky a téměř vyhřátou vápencovou skálu Brzy docházíme asijský tříčlený tým (Hong Kong, USA, Korea), který od půlnoci kramařil v kuchyni Ti nás pak chvíli zdržují, ale není kam spěchat, potřebujeme ještě dost práce od slunečních paprsků a brzy jsme na namrzlé skále. Podmínky jsou takový na hraně, ještě nééé mačky, ale sem tam by se hodily Jistím radši poctivě a současný pohyb na krátkém laně si nechám na jindy. Jedná se o velmi delikátní lezení i když s neskutečnými výhledy. Od chaty vyrážejí místní guidi a koukám, že se i francouzský guidík nechal ukecat

Výhledy jsou neskutečné, svítí slunce, vítr nefouká, ale skála je suchá jen na sluníčku, všude jinde nemilosrdný poprašek sněhu a ledové vrstvy. Mačky dáváme až skoro pod vrcholem, na sněhovém hřebenu. Pod námi Kleine Scheidegg, Grindelwald, ... a za chvíli vrchol. Paráda!!! Úžasný zážitek …

Sestup je rychlý i když v počátku na mačkách. Pak jen na botách rychle do sedla a už se pouštíme do závěrečného lezení, které je zaplať pánbůh v břidle, protože je tady ještě fůra nového sněhu.

A pak už jen pozdní oběd na Jungfraujochu a sjezd vláčkem dolů k autům.

A opět pohled směrem do této obrovské hory. Jo, byli jsme tam, vše jsme přelezli, ale odsud se tomu nedá uvěřit …

Martine, obrovská gratulace!!!

TROCHA HISTORIE
Nedá se nic dělat, ale je nutné si opět připomenout historii výstupů. Celý tento výstup je totiž úzce spjatý s ohromnou historií kolem této vyhlašené hory. Grindelwald, pohled do severní stěny, výjezd vláčkem, z tohoto všeho na vás dýchá nezměrné úsilí lidí, kteří se zde pokoušeli o nemožné ...

Pokus o prvovýstup tímto hřebenem se datuje již z 6. července 1874 – J.W. a F.C. Hartley a švýcarští vůdci Peter Rubi a Peter Kaufmann. Další pokus uskutečnili slavný horský vůdce z údolí Saastalu Alexander Burgener a jeho klient Moritz von Kuffner v roce 1885. Dostali se až k místu zvanému Grossen Turm.

Další pokus uskutečnili 8. srpna 1894 Claude A. MacDonald a Christian Jossi a Peter Bernet z Grindelwaldu. Tehdy dosáhli výšky 3 500 m a sestoupili odtud cestou Lauper-Route!!!

Spoustu velmi zajímavých informací ohledně prvního úspěšného výstupu hřebenem Mittellegi najdete na internetu. Japonský horolezec Yuko Maki a horští vůdci Fritz Amatter, Samuel Brawand a Fritz Steuri ho uskutečnili již 10. září 1921!!! A právě Yuko Maki stojí za chatou postavenou na „nejširším“ místě hřebene, přímo u nástupu tohoto famózního hřebene. Tehdy věnoval 10 000CHF vůdcům z Grindelwaldu na vybudování chaty a ta byla v roce 1924 také postavena. K tomuto prvovýstupu mohu dodat, že vylézt ho po tomto velmi uzkém vápencovém hřebenu s poměrně velmi obtížnými skalními pasážemi, bez možnosti výraznějšího jištění a hlavně BEZ FIXNÍCH LAN, byl na svoji dobu obrovský počin!!! Použití 6ti metrové hole s hákem tento zážitek určitě umocnil :-)))

Potom se odehrálo spousta dramat přímo pod touto úzkou hranou, přímo v severní stěně. Já se poprvé setkal s informacemi o této stěně ve velkolepé knížce pana Radana Kuchaře Deset velkých stěn.

Historicky první úspěšný průstup severní stěnou proběhl 21. - 24. 7. 1938 Anderl Heckmair, Ludwig Vörg, Heinrich Harrer , Fritz Kasparek. Celý dnešní výstup jsem myslel, s jakým vybavením do tohoto šíleného podniku vlastně šli ...