(ŠVÝCARSKO, Bernské Alpy 10. - 17. 7. 2010)

Pokud se nám podaří vystoupit až na samotné čtyřtisícové vrcholky Bernských Alp a pokud zároveň budeme mít štěstí na počasí, otevře se nám pod nohami neskutečný pohled na obrovský a pravděpodobně největší ledovec v Evropě Grosser Aletsch Gletscher ...

Právě proto jsme pro vás připravili náš oblíbený horský přechod - BERNSKÉ ALPY – VELKÝ OKRUH


11. 7. - NEDĚLE
Ráno zabalíme v kempu přímo pod severní stěnou Eigru a vláčkem vyrážíme vzhůru. Náš cíl je celkem až neskromě vznostný „TOP OF EUROPE“. Je to nejvýše položené vlakové nádraží v Evropě v sedle Jungfraujoch (3 454 m). Po důkladné prohlídce celého komplexu (výborná aklimatizace :-))) se vydáváme na Mönchsjoch hütte (3 657 m). Tady nás čeká perfektní švýcarská chatařka ... A už když jsem připravoval tenhle výlet, věděl jsem, že dneska nepůjdu už na žádný blízký kopec. Odpolední vedro udělá se sněhem strašně moc a vše by se tak mohlo velmi rychle obrátit proti nám ...

12. 7. - PONDĚLÍ
Parádní den. První kopec v pořadí - Mönch (4 107 m). Není příliš obtížný, je kousek nad chatou, prostě ideální pro náš rozjezd. Když tvrdím, že není příliš obtížný, musím také dodat, že je tam celkem dost míst, kde musí být člověk velmi opatrný. Více méně se celou dobu pohybujete po úzké hraně. Přítomnost jistících tyčí na mnoha místech hovoří za vše ...

13. 7. - ÚTERÝ
Další plán - výstup na Jungfrau (4 158 m). Večer přišla bouřka, déšť se mísil s kroupami, celou noc bylo zataženo ... Pěkný začátek! Ve 4.00 vyrážíme z chaty, sníh nepřimrznul a boří se, počasí je ale zatím slušné. Pod úvodními skalkami docházíme úplně všechny, kteří byli po snídani rychlejší. Postupujeme za nimi a brzy jsme v sedle pod vrcholem. Tady se ale počasí výrazně horší. Silný vítr a mlha. Některá družstva to vzdávají, my pokračujeme samozřejmě až na vrchol :-))) Od sedla je výstup technicky trochu víc obtížný, obzvlášť za tohoto počasí a v přítomnosti jedné francouzské dvojky. Svým postupem ohrožují nejen sami sebe ale i ostatní. My stoupáme tak, jak si vyžaduje situace a v 9.00 stojíme na vrcholu.

14. 7. – STŘEDA - TRAGÉDIE TĚSNĚ VEDLE NÁS
Mám zkušenost, že nejhorší den není 13. pátek, ale právě naopak 14. sobota. Dnes sice není sobota, ale 14. je ... Téměř každodenní život na horách mne naučil věřit i ve věci, které se prostě jen tak lehce vystvětlit nedají ...
Náš plán se díky hlášenému zhoršení počasí na čtvrtek změnil. Kompletní přechod Gross a Hinter Fiescherhornů (4 049 m, 4 025 m) měníme „pouze“ na jejich dosažení s návratem zpět. Vyrážíme opět okolo 4.00 a po cca hodině dorážíme k prvnímu místu, které nás má prověřit, jak si poradíme s ledovcovým ledem. Krátký výšvih přelezu, po cestě raději zavrtám jednu vývrtku a za hranou začínám dobírat. Nejprve jde lano v pohodě vzhůru, pak slyším výkřiky a pak jde lano zase pomalu zpět :-))) Nedá mi to a vykouknu zpoza hrany a nestačím se divit ... Jirka, který šel poslední a který ještě chvilku předtím radil Davidivi jak líp zasekávat mačky, zjistil až při prvním „zaseknutí“, že někde po cestě sem ztratil mačku :-))) Jde se tedy podívat kousek dál k nástupu, ale mačka nikde není ... Slézáme tedy všichni a vydáváme se po stopě zpět, bez mačky by to dál rozhodně nešlo. Zatoulaná mačka ale leží až skoro pod chatou, a tak se rozhoduju dnešní výstup ukončit s tím, že pokud bychom vyráželi na náš plánovaný výstup až teď, bylo by to při sestupu pro nás příliš nebezpečné a ani já bych nebyl schopen na mokrém a strmém sněhu všechny perfektně zajistit ...

Tragédie na Mnichu
Vracíme se tady na chatu, kde dosnídáme a pomalu se přemístíme na vláček a jedním z prvních sjíždíme dolů k autům. Pravděpodobně se právě v tuto chvíli míjíme se třemi našimi našinci, kteří se dnes vláčkem vydávají vzhůru, s tím, že chtějí vylézt na Mnicha. Bohužel se ale právě při sestupu odehraje tragédie a dva z nich se zřítí stěnou dolů ... Podrobnosti naleznete například tady.

My se tuto informaci dozvídáme až o den později od našich blízských a teprve teď chápu telefon ze čtvrtka dopoledne od chatařky z Mönchsjoch hütte, jestli jsme v pořádku ...

15. – 16. 7. – ČTVRTEK, PÁTEK
Výstup na Mont Blanc du Tacul (4 248 m) a na Mont Maudit (4 465 m) byl jakousi náhradní variantou našeho nedokončeného okruhu. Mám ale dojem, že tenhle výstup se vyvedl se vším všudy a počasí jsme trefili úplně parádně :-)))
Nejprve výjezd lanovkou na Aiguille du Midi (3 850 m), kochání se z teras a sestup na chatu Refuge les Cosmiques (3 613 m). Pivko na nasluněné terásce a pak hurá spát :-)))
Vstáváme opět ve 3.00 a po snídani vyrážíme vzhůru. Na vrcholu Mont Mauditu jsme v perfektním čase v 7.42, pak jen bezpečný sestup do sedla a znovu se vydáváme vzhůru. A v 10.15 jsme na dnešním druhém vrcholu Mont Blanc du Tacul. Vítr fouká celkem slušně, ale to je na tomto vršku celkem klasický ... Sestup probíhá hladce, jen nás trochu potrápí až výstup zpět k lanovce a za pár dalších momentů si již pochutnáváme u Turka na výborném jehněčí :-)))