Úpská jáma (Obří důl)

Úpská jáma, Obří důl (mapa)

Úpská jáma, Obří důl (zákres)

Lavinová dráha - základní rozdělení

ÚPSKÁ JÁMA, OBŘÍ DŮL
    2) ŽLAB ÚPIČKY
    3) ÚPSKÁ HRANA
         3A) Úpská stěna
         3B) Úpská rokle 
    4) SNĚHOVÝ ŽLAB
         4A) Úpský okraj
         4B) Střední část
         4C) Sněhový most
    5) LAVINOVÝ ŽLAB
         5A) Studniční stěna
         5B) Májový závod
    

Charakteristika

ÚPSKÁ JÁMA
Lavinovým terénem jsou všechny svahy tohoto Sv, V a JV orientovaného ledovcového karu. Sníh je sem převíván především při Z a SZ větrném proudění z náhorní roviny Równia pod Śnieżką, z Úpského rašeliniště a Bílé louky. Převěje často přečnívají i několik metrů přes hranu.
 
Při samovolném nebo uměle vyvolaném odtržení z nich vznikají buď pouze malé laviny (po svahu se přemisťuje jen hmota převěje), nebo (častěji) pád převěje vyvolává uvolnění další deskové laviny ze sněhu nahromaděného na svazích karu. K lavinám zde dochází i bez pádu převějí nebo jejich částí. Laviny jsou v této oblasti velmi časté. Během jedné zimní sezóny dochází až ke čtyřem pádům na téže lavinové dráze, tzn. v průměru zde sjede 8–12 lavin za zimní sezónu. Při velkém množství sněhu nebo při současném pádu několika lavin a jejich spojení v jednu velkou může čelo laviny dosáhnout až pod Dolní Úpský vodopád. V horních částech svahů, v odtrhové zóně i pod odtrhovou zónou, se tvoří vlivem plazení sněhu nátrže.

Lavinová dráha - podrobný popis 

2) ŽLAB ÚPIČKY

Nachází se v SV části Úpské jámy. Při vichřicích ze SZ směru dochází v jeho horní části k velkému usazování sněhu. Navátý sníh vytváří velký sněhový polštář až menší převěje – zde pak dochází k odtrhu laviny. Lavina se soustřeďuje do jakéhosi ”hrdla” a projíždí menším žlabem širokým 40–50 m až na dno Obřího dolu. Odtud směřuje do protisvahu – do lavinové dráhy č. 5, po níž sjíždějí laviny ze Studniční hory. Lavinová dráha žlabu Úpičky není příliš dlouhá, protože ji zaráží právě tento protisvah. V dolní části dráhy v délce 200–300 m roste smrkový porost, který je neustále sjíždějícími lavinami ”ustřiháván” ve výšce zhruba 2 metry. V horní části (od poloviny do horní třetiny svahu) je lavinová dráha uprostřed zarostlá klečí, levá část při pohledu ze dna Úpské jámy je travnatá a skalnatá, pravou pokrývají travní společenstva, kleč a skála. Zvětšení či rozšíření lavinové dráhy v současné době nehrozí.

Největší lavina zde spadla 8. 3.1956. Další velké laviny sjely v letech 1976, 1986, 1987 a 1996.



3) ÚPSKÁ HRANA
     3A) Úpská stěna
     3B) Úpská rokle  

Je to nejčinnější a nejdelší lavinový svah v Krkonoších, za zimu dochází až 4x k pádu laviny. Roklí protéká říčka Úpa a tvoří zde Horní Úpský vodopád. V horní části svahu se usazuje při Z až SZ proudění velké množství sněhu ve tvaru polštáře a na něm se pak postupně ukládá dlouhá, obrovská převěj, která někdy dosahuje délky přes 250 m a výšky 7–8 m. V kritické situaci dojde buď k utržení převěje a následně k pádu laviny, nebo sněhové masy z přetíženého svahu samy sjíždějí ve formě laviny až na dno Obřího dolu. Někdy se lavina zastaví až pod Dolním Úpským vodopádem. Koryto Úpy je každoročně z jara zaneseno nánosem sněhu z lavin. Pod Horním Úpským vodopádem dochází v dubnu k opadávání velkých kusů ledu ze skalních stěn do žlabu. Příčinou je rychlé tání v důsledku jižní orientace žlabu.

Dodnes si Úpská rokle udržuje původní lavinovou dráhu, která se ani nerozšířila, ani neprodloužila. Celý svah se dá rozdělit do dvou logických částí se svými specifickými lavinovými vlastnostmi: Úpská stěna a Úpská rokle. Horní část lavinové dráhy Úpská stěna je travnatá, místy s porosty kleče, směrem po svahu se objevuje skála, skalní práh, který je v zimě pokryt ledem - Mazáček. Žlab, kudy stéká Úpa: Úpská rokle, který je sevřený a je otočený čistě na východ. Laviny jsou tady plošné a žlabové.

Největší lavina zde byla zaznamenána 8. března 1956 – projela 150 – 200 m pod Dolní Úpský vodopád a zničila zde starý smrkový porost. 



4) SNĚHOVÝ ŽLAB
    4A) Úpský okraj
    4B) Střední část
    4C) Sněhový most

V horní části tohoto lavinového svahu, který je široký asi 300 m, dochází k velkému ukládání sněhu a vytváření největších převějí v Krkonoších. Děje se tak zvláště na levé straně (při pohledu ze dna jámy), kde převěje někdy přesahují přes hranu 4–5 m a dosahují výšky 8 až 12 m. K pádu lavin dochází tak často, jak často se převěje odtrhávají. Laviny menšího charakteru, kde se padající převěj zastaví pod karovou stěnou, ani nejsou zaznamenávány. Větší laviny sjíždějí až do řečiště Úpy a končí zhruba 200 m nad Dolním Úpským vodopádem. V části zvané ”sněhový most” dochází k jedné z největších sněhových akumulací v Krkonoších a sníh zde vytrvává relativně dlouhou dobu – v průměru do konce června (ŠEBESTA 1978). Opět je proto logické rozdělit tento lavinový svah na menší samostatné části: Úpský okraj, Střední část a Sněhový most.

K velkému pádu laviny došlo 8. března 1956, kdy lavina sjela až pod Dolní Úpský vodopád.



5) LAVINOVÝ ŽLAB 
    5A) Studniční stěna
    5B) Májový závod

Jde o velmi činný lavinový svah v Krakonošově zahrádce, na němž za zimu sjede několik lavin. Horní část, kde dochází k odtrhu, je převážně skalnatá, částečně ji tvoří i travní porost. V zimě se zde vytvářejí mohutné převěje a pod nimi se ukládá velké množství sněhu. Vrstva bývá až 4 m mocná. Největší množství se ukládá, když padá sníh a současně fouká silný vítr od J–JZ a Z. V roce 1996 převažovala situace opačná, převládal vítr severní – ten způsobil, že v odtrhové zóně byly převěje mizivé. Proto zde také sníh odtál daleko dříve než jiné roky, už kolem 20. května (naproti tomu na severním svahu Luční hory se v důsledku převažujícího sněžení při severním proudění sníh udržel velmi dlouho). Dráhu lze rozdělit na pravou a levou stranu (při pohledu ze dna jámy) nebo z protisvahu terénní elevací v dolní části Krakonošovy zahrádky - Studniční stěna a Májový závod. Z obou stran se můžou uvolňovat samostatné laviny, dochází však i k odtrhům celé plochy najednou – pak jde o velkou lavinu, která se soustřeďuje do žlabu níže Krakonošovy zahrádky. (V levé části, která současně představuje počátek žlabu, se hromadí nejvíce sněhu. V pravé části směrem k bývalému srubu HS je sněhu méně. Obě části se směrem dolů do žlabu spojují a pak už sjíždějí do údolí spolu.) Prachové laviny nabírají při pádu obrovskou rychlost, v dolní části vyjíždějí ze žlabu a proletí až do protisvahu Čertova hřebínku. To lze poznat i podle stromů, které zde ohraničují lavinovou dráhu. Laviny větších rozměrů pak pokračují dál do údolí a zastaví se až nad Dolním Úpským vodopádem.

Takovéto laviny padají velmi málo (naposledy v roce 1956) a pravděpodobně se bude jednat o tzv. stoleté laviny.
V roce 1994 došlo v levé části dráhy pod Limprichtovou skálou k uvolnění základové laviny. Strhla s sebou zeminu, kamení, kleč i zákrsky smrku jak z odtrhové zóny, tak i ze svahu 20 m pod ní. Lavina neměla rychlost a zaplnila pouze střední část žlabu sněhem s příměsí zeminy, kleče, kamení do výšky 4 m – 5,5 m. Sníh pod nánosem zeminy vydržel až do začátku července (viz. Krkonoše č. 7/1994).

Do Lavinového žlabu ústí z Čertova hřebínku několik malých murových drah, které vznikly po velkých dešťových přívalech. Sněhové laviny zde nesjíždějí, ale dochází k plazení sněhu, který deformuje porosty dřevin na okrajích murových drah. 

NEBEZPEČÍ PRO TURISTY

Ačkoli Úpskou jámou ani po její hraně neprochází žádná turistická cesta, častokrát se lyžaři ze zvědavosti přibližují ke hraně karu. Zde hrozí nebezpečí odříznutí převějí hranami lyží a následného pádu do Úpské jámy. Totéž nebezpečí hrozí při pohybu mimo značené turistické cesty, pokud nastane rychlá změna počasí – ztráta orientace na rozlehlé zasněžené pláni je velmi snadná. 

SESUVY LAVIN, NEHODY, TRAGÉDIE

1456
Jakýsi Benátčan, který se vydal z Vrchlabí pralesem za zlatem a drahým kamením do nitra Krkonoš, prý nalezl v Obřím dole vymýcenou paseku a na ní mnoho lidských koster, z nichž některé měly mezi kostmi prstů zlatý písek a drahé kameny, vydolované z úbočí Sněžky. Tragédii mohl způsobit sesuv laviny. 
(Vrba 1969)

1666 
Fuss 1791, p. 36-37 popisuje vznik sněhových lavin v Úpské jámě a konkrétně popisuje lavinu z r. 1666, která údajně smetla 2 horalské boudy s 8 obyvateli 500 kroků po svahu dolů. 
(Jeník 1961, p. 138)

1. 5. 1928
Májový závod 
Ze Sněžky je krásný kruhový rozhled. Nejúchvatnější scenérii vytváří hluboký Obří důl a strmé srázy protější Studniční hory. Až budete stát na vrcholu, dobře si prohlédněte protisvah v ledovcem vytvořené Úpské jámě. Tady se v průběhu třiceti let jezdil lyžařský závod, který svým profilem nemá v České republice obdoby.

Soutěž, která se jezdila vždy první květnovou neděli, vymyslel vrchlabský továrník Quido Rotter jun., který společně s hospodářem z Luční boudy Herbertem Beutelem pořádal pod hlavičkou Spolku německých lyžařů všechny ročníky před 2.světovou válkou. První závod se jel v roce 1928 za účasti jedenácti předních krkonošských jezdců z obou stran hor. Vyhrál Gerhard Zinecker z Petrovky a přišli se sem podívat dva diváci.

1976 
V Obřím dole v Úpské rokli bylo zasypáno šest horolezců. 
(Kovařík, HS ČR)

zima 1985–1986 
V Obřím dole na Mazáčkově pilíři lezli horolezci Miroslav Šmíd a Josef Rakoncaj. Spadla přes ně velká lavina. Oba přežili, jen ztratili horolezecké vybavení. 
(Kovařík, HS ČR)

okolo 15. března 1993 
Došlo k sesuvu laviny v Obřím dole v Úpské rokli. Tři skialpinisté postupovali vzhůru v pravé části (z pohledu od spodu). Dva vystoupili na hranu a se třetím se uvolnil svah. Naštěstí zůstal nezasypán, pouze ztratil z batohu jednu lyži, která byla nalezena až v létě v korytě Úpy. 
(Kořízek)

24. březen 1996 
V tůni pod Dolním Úpským vodopádem byl skialpinisty z boudy Děvín nalezen mrtvý běžkař, z tůně vytažen P. Kovaříkem jun.
(Kořízek)

okolo 21. ledna 2002
Spadla lavina v Obřím dole v Úpské rokli. V tu dobu lezl jeden horolezec na ledech Úpského vodopádu a lavina ho přeskočila. Sebrala mu jen materiál, který si nechal pod stěnou.
(Kořízek)

17. duben 2005
Ve 13:55 je hlášen sesuv laviny v Obřím dole, který měl smést dva skialpinisty. Pomocí vrtulníku začali být transportováni na místo neštěstí záchranáři včetně tří psovodů Mikuláše Sitteho, Roberta Hýči a Karla Nováka. Na hraně Obřího dolu byli spatřeni dva skialpinisté. Jednalo se o záchranáře z GOPR, kteří byli v momentě sesuvu laviny spatřeni poblíž lavinové dráhy, ale lavina je minula a oni se začali vracet zpět do Polska. Akce byla ukončena. Ve stejném momentě se poblíž v lese skrývali další vyděšení skialpinisté, kteří se ale báli, že se jedná o policejní zásah proti nim.
(HS ČR)

FOTOGALERIE

MAPA