Rimpfischhorn

Horská oblast

Allalinhorn

Horská skupina

Walliské Alpy

Země

Švýcarsko

Souřadnice

46°01′23″N 7°53′02″E

634480 / 96932

Prominence

635 m
Allalinpass (3 564 m)

Izolace

4,7 km
Alphubel

JARO NA HORÁCH 

Jaro ve vesnicích ležících ve vysoké nadmořské výšce prakticky neexistuje. Zima v květnu nebo červnu přechází během pouhých dvou týdnů nebo ještě rychleji rovnou v léto. Horské louky ztrácejí svůj hnědý oděv a najednou se předvedou v sytě zeleném úboru. Pampeliška nakratičko ukáže svou žlutou krásu a ostatní luční květiny ji ihned následují. Modříny okouzlí rychle vyrážejícím jemným, něžně zeleným jehličím a na spíše vlhčích místech v lese rozkvetou rododendrony. To, co se označuje souhrnně jako jaro v horách, se týká spíš nádherně rozkvetlých horských luk nad hranicí lesa, jejichž květy se průběžně rozvíjejí po celé léto.

V horských vesnicích v nadmořské výšce 1600 metrů a výš leží většinou od listopadu kompaktní sněhová pokrývka, která se zpravidla tvrdošíjně drží až do května. Léto, a tím i vegetační období bývá krátké. A když místní mají po dlouhé zimě sněhu po krk, když dole v údolí Rhôny už dávno panují letní teploty, nahoře většinou ještě jednou důkladně zasněží. V podstatě se dá říct, že tu devět měsíců vládne zima a tři měsíce je chladno, bez ohledu na oteplování klimatu. Horolezci z městských aglomerací se často nadšeně vyjadřují o „vynikajících podmínkách“ v horách, aniž by brali v úvahu, co to znamená pro ty, kteří sedm měsíců v roce tráví den co den v chladu a bílé nádheře. Existují dokonce zimy, kdy v nižších polohách takřka nesněží, zatímco v horských vesnicích může sněžit prakticky kterýkoli měsíc v roce. Sníh v červenci a srpnu se sice neobjevuje každý rok, ale přesto se stává, že se Alpy k údivu mnoha letních turistů oblečou do zimního šatu. Sníh samozřejmě není jen břemenem. Tvoří i předpoklad hospodářského – rozuměj turistického – rozvoje mnoha údolí; a tak už lidé nežijí jen se sněhem, ale i ze sněhu. Kvůli nejistotě, zda se zima skutečně dostaví včas, se v mnoha místech staví sněhová děla, aby údolní sjezdovky byly připraveny na drahou vánoční sezonu.

RIMPFISCHHORN

Vrchol Rimpfischhornu tvoří hraniční bod tří obcí: Zermattu, Täsche a Saas Almagellu. Při pohledu ze Saasu se skrývá za Allalinhornem. Ani ze zermattské strany se nedá snadno rozeznat. Až ze Stockhornu ho můžeme obdivovat v plné kráse, společně se Strahlhornem. Kulisa Rimpfischhornu se dokonale prezentuje z doliny Täschalpen, kterou se prochází při cestě k chatě Täsch, nebo v létě při přechodu Evropské stezky ze Zermattu do Grächen. Odtud tvoří Rimpfischhorn široký, ledovcem pokrytý hřeben s takřka plochým horním koncem, který je prošpikován řadou skalnatých věžiček. Díky své poloze uprostřed mnoha dalších významných vrcholů je Rimpfischhorn ideálním pozorovacím místem. V zimě ho navštěvuje více turistů než v létě, protože nabízí báječné sjezdy. Ale jeho návštěva se vyplatí i v létě, kdy nabízí exponované lezení přes severní hřeben smnoha věžemi a věžičkami, které tvoří většinou velice kvalitní skála. Hřeben se převážně překonává při sestupu z vrcholu, protože řada výstupů na věžičky slibuje krásnější lezení. Do chaty Täsch se nejrychleji dostaneme dolinou Täschalpen, kam vede silnice z Täsche. Na jaře pomůže zkrátit vzdálenost taxi, které nám ušetří namáhavé vláčení lyží na batohu nebo na rameni. Ale může se stát, že dokonce ani v květnu nebude silnice celá otevřená. Jakmile taxi dorazí k hranici sněhu, nezbývá než opustit vozidlo a vystoupat většinou ještě hlubokými vrstvami sněhu k chatě Täsch. Rimpfischhorn je poměrně stranou od silně frekventované Haute Route, a tak tam narazíme na menší počet skialpinistů než třeba v chatě Britannia, která patří k nejnavš těvovanějším ubytovnám SAC. Velká „karavana“ Haute Route totiž dává přednost průsmyku Adler, spojujícímu Saas Fee s Zermattem. Chatu Täsch si zvolí především ti, kteří chtějí vystoupit na Rimpfischhorn a Alphubel.

Ticho při výstupu přes Chummiboden potvrzuje, že jsme dorazili do oblasti zcela nezpřístupněných velehor. Před vstupem na ledovec Alphubel se navazujeme. Přechod z ledovce Alphubel na ledovec Mellich je bez problémů a brzy následuje místo zvané Snídaně (Frühstückplatz), kde se alpinisté posilují a vychutnávají zimní horský svět. U sedla zpravidla odloží lyže a po traverzu sněhovým kuloárem a přelezu několika snadných skalek vystupují na vrchol, kam se vejde sotva deset lidí. Zde se setkávají skialpinisté, kteří vyrazili z chaty Täsch, Britannia nebo z Flue. Všechny sjezdy jsou hodnotné. Zvlášť se doporučuje přechod z jedné chaty do druhé. Osudem
lyžařů v těchto výškách je krátký sjezd ve srovnání s délkou výstupu. Velké převýšení, které namáhavě vystoupali, je za chviličku a po několika málo skocích neodvolatelně to tam. Za krátkost požitku je však často odškodní vynikající kvalita podkladu. Při příjezdu dolů je znovu obklopí jaro: rozměklý sníh střídající se s kousky louky poseté krokusy.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED