Castor je hrdý a současně půvabný, Pollux je oblejší s poněkud méně
ostrým profilem. Oběma horám je společná poloha uprostřed částečně mimořádně rozeklaného ledovce. Výstup
od chaty Monte Rosa přes ledovec Zwillinge je sám o sobě dobrodružstvím
a není bez rizika, zatímco dnes běžně využívaný přístup od stanice lanovky Klein Matterhorn je
sice technicky nenáročný, ale probíhá přesně paralelně s mohutnými trhlinami ledovce. Samotný výstup na
oba vrcholy je méně náročný, u Polluxe se k tomu přidává menší skalní lezení, na Castora se
vystoupí čistě firnovou a sněhovou túrou.
Hermann Biner píše ve výběrovém průvodci SAC „Hochtouren in Wallis“ k
úvodu ke Castoru a Polluxovi, že patří k méně obtížným čtyřtisícovkám,
ale při výstupu je nutno věnovat zvláštní pozornost povětrnostní situaci, protože orientace na plató
Breithornu může být za určitých podmínek značně obtížná. V průběhu léta, kdy ledovec roztává, se na jižní
straně Breithornu objevuje řada nebezpečných trhlin, podél kterých je mnohdy nutné kráčet. To vyžaduje
bezchybné vedení na laně a od vůdce znalosti improvizované záchrany při pádu do trhliny a znalosti samozáchrany.“
Oba vrcholy jsou typickými příklady „snadných“ čtyřtisícovek, které však přesto nejsou vhodné pro začátečníky
nebo přehnaně statečné.
Ačkoli Pollux s 4 092 m patří spíš k menším čtyřtisícovkám, vzdalo mu čest několik slavných
horolezců. K prvovýstupcům patřil v roce 1864 i Peter Taugwalder starší, který rok poté
stanul s Edwardem Whymperem a dalšími druhy jako první na Matterhornu.
Jiný nadšený horolezec vylezl na Polluxu svou poslední velkou cestu: John Percy
Farrar, bývalý prezident renomovaného britského Alpine Clubu, udělal roku 1910
se svým vůdcem přechod přes severní hřeben, který dodnes patří k nej velkorysejším na této hoře, aby se
rozloučil s lezením. A ještě něco k malým vrcholům a slavným horolezcům: walliský horolezec a vůdce Michel
Vaucher – jeho manželka Yvette byla kromě jiného známá svým prostupem severní
stěny Matterhornu v době, kdy ženy věnující se extrémnímu horolezectví ještě byly vzácností –
popisuje ve své knize „Walliser Alpen. Die 100 schönsten Touren“ velký přechod začínající
na severním konci (Monte Rosa), vede přes všechny čtyřtisícovky masivu Monte Rosa, přes Liskamm, Castora a Polluxe, Roccia
Nera i všechny ostatní vrcholy Breithornu a končí u Klein
Matterhornu. Tuto túru umožňují chaty v různých nadmořských výškách. Liskamm se západním a východním
vrcholem ležící východně od Castora a Polluxe. Jak obě hory Walliských
Alp přišly k názvu z řecké mytologie? Souvisí nějak se stejnojmenným souhvězdím? Při chůzi přes rozlehlé,
třpytící se sněhové plochy plató Breithornu zbývá na takové myšlenky dostatek času.
PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED
1. 8. 1864 - Z stěna Jules Jacot, vůdce Josef-Marie Perren, vůdce Peter Taugwalder sen. |
18. 8. 1910 - S hřeben Captain John Percy Farrar (budoucí President Alpine Clubu), Wylie Lloyd, vůdce Josef Pollinger |
28. 7. 1919 - komplet hřeben ze Schwärze G. Finch, M. Liniger |