Mont Blanc de (di) Courmayeur

Horská oblast

Mont Blank

Horská skupina

Masiv Mont Blank

Země

Itálie

Souřadnice

45°49′44″N 6°52′10″E

CH 555748 / 75383

Prominence

18 m
Col Major (4 730 m)

Izolace

,6 km
Mont Blanc

Frêneyská strana se skládá ze čtyř pilířů mezi hřebeny Peuterey a Innominata. Ledovcový kotel Brouillard vlevo zahrnuje také čtyři pilíře. Byly překonány poměrně nedávno, protože všechny jsou obtížné. Napřed bylo nutné objevit skoby a zlepšit techniku lezení. Až poté se nejlepší horolezci mohli pokusit o překonání těchto stěn. První vážný pokus provedlo lanové družstvo vedené Giustem Gervasuttim na pravé straně Frêneyského pilíře v roce 1940. V důsledku své odlehlosti, velké výšky a nezbytného absolutního nasazení byla tato oblast považována za natolik obtížnou, že k dalším pokusům došlo až na konci padesátých let.

PŘÍSTUP

Výchozím bodem je údolí Val Veni, kde dlouhý výstup začíná u hostince Cantine de la Visaille (1 659 m). Prvním noclehem v chatě Monzino (2 590 m) se dá zkrátit. Poté se pokračuje do bivaku Eccles (3 850 m), který je základním táborem pro výstup po hřebeni Innominata, Brouillardovým a Frêneyským pilířem. Bivak leží pod velkou skálou a vejde se do něj jen šest osob, proto byl rozšířen druhou chatou o další čtyři místa. Přesto bývá v hlavní sezoně plně obsazený a doporučuje se nejprve informovat o počtu volných míst.

PRVOVÝSTUP

První výstup na Mont Blanc z jižní strany se podařil 31. července 1877 Jamesi Ecclesovi s vůdci Miechelem a Alphonsem Payotem z Chamonix; odkryli nepoznané končiny, když prostoupili jižní stranou pilíře d’Angle a na Monte Bianco di Courmayeur přes firnový hřeben tvořící horní část hřebene Peuterey. Na tehdejší dobu mimořádný výkon. Mezi lety 1877 a 1939 se ho podařilo zopakovat jen dvakrát.

TRAGÉDIE V JIŽNÍ STĚNĚ MONT BLANKU

Ale až katastrofa roku 1961 na centrálním Frêneyském pilíři proslavila tuto druhou stranu Mont Blancu a dramatičnost těchto divokých stěn a pilířů v širokých alpských kruzích. Jedním z aktérů tragédie se tehdy stal Walter Bonatti. Byl v té době na vrcholu slávy. Po prvovýstupu na západní pilíř Drus zdolal celý masiv a především Mont Blanc samotný (11 prvovýstupů). S Andreou Oggionim v roce 1959 prostoupili jako první pilířem Rouge du Brouillard. Velkolepá skalní túra. Když o dva roky později Francouzi Pierre Kohlmann, Pierre Mazeaud, Robert Guillaume a Antoine Vieille vyráželi uprostřed noci z bivaku Fourche, najednou uviděli Bonattiho, o němž se domnívali, že je v Peru, s Oggionim a jedním zákazníkem, Robertem Gallienim. Francouzi patřili k nejlepším horolezcům té doby; kromě jiného se jim podařil první zimní prostup Bonattiho pilířem. Bonatti stěnu velice dobře znal, a tak se dohodli, že půjdou společně. Večer 10. července 1961 dorazili na nejvyšší bod Frêneyského pilíře, kam se Bonatti dostal už při jednom z dřívějších pokusů. 11. července ve 14 hodin měli na dosah ruky Frêneyský pilíř, nejdivočejší alpskou výzvu. Ještě několik lanových délek a budou stát na hřebeni vedoucím k Monte Bianco di Courmayeur. Najednou vypukla bouře, prudká a nepředvídatelná. Čekali dva dny, choulili se před blesky. Hlavou tloukli do žuly, těla schoulená do klubíčka, nervy nadranc. Dva dlouhé dny, jeden jako druhý. Z nebe se snášely velké, sametové vločky, stěnu brzy pokryl led a zahalily ji cáry mlhy. Šedesát hodin vyčkávali na úpatí trhliny, ale obloha se nevyjasnila. Bonatti nařídil ústup – ústup v bouři a lavinách. Slaňovali jednu lanovou délku za druhou (Bonatti jich napočítal více než padesát). Pokoušeli se z toho pekla uniknout přes Gruberovy skály. Jenže muži byli naprosto vyčerpaní a spotřebovali i poslední rezervy sil. Jeden po druhém se hroutí. Jako první umírá vyčerpáním Vieille, jeden z nejlepších francouzských horolezců, pak Robert Guillaume, za ním následuje dlouholetý Bonattiho přítel Andrea Oggioni. Kohlmann bojuje se smrtí jen pár kroků od chaty Gamba. Křížová cesta trvala celý týden. Do údolí se dostali živí jen tři ze sedmi. Prvovýstup, jehož dokončení si Bonatti a Mazeaud odpřisáhli, se podaří o necelý měsíc později třem Angličanům pod vedením Chrise Boningtona. Ještě dvě desetiletí měla uplynout, než průstup extrémním ledovým žlabem korunuje historii této velké stěny. Dramata a vynikající výkony byly vždy základem legend a dodnes je túra v této oblasti navzdory podpůrným bivakovým chatám velkým dobrodružstvím. Místní lezení otvírá každému horolezci novou dimenzi.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED