Mönch (německy - mnich) je prostředníčkem v populárním bernském trojlístku Eiger, Mönch a Jungfrau.
Tato parádní sestava je vidět již od Bernu a a nad údolím Interlakenu tvoří
impozantní skalní hradbu.
V centru pozornosti horolezců byla odjakživa spíše Jungfrau a Eiger.
O Mönch se nikdo v podstatě nezajímal a prvovýstup proběhl jaksi mimochodem jako náhradní
program. Z horolezeckého pohledu ale Mönch nabízí celou škálu různých druhů a obtížností
výstupů. Normálka vede z chaty Mönchsjochhütte, pěkná a převážně skalní
hřebenovka z JZ. Mohutnou, 1800 m vysokou severní stěnou vedou hodnotné výstupy, které se vám vryjí hluboko
do paměti a to nejen kvůli nádhermý kulisám 😊
CHARAKTER
- Mönch má tři výrazné hřebeny a stěny, kterými vede mnoho objektivně bezpečných
cest nejrůznějšího charakteru
- je jednou z nejrychleji dosažitelných čtyřtisícovek, a proto i oblíbeným a často podceňovaným cílem
velehorských túr
- Normální cesta je sice poměrně snadná, ale za určitých podmínek může být značně
nepříjemná (holý led, převěje)
- i za dobrých podmínek Mönch vyžaduje absolutně bezpečnou chůzi a lezení s mačkami
„Když se Eiger brání, vystoupíme na Mönch!“ Čtyři horolezci se obrátili srdnatě
k Mönchu poté, co po bivaku na ledovci Eismeer vzdali svůj původní cíl
- Eiger. Prvovýstup na Mönch coby náhražka! O Mönch se vlastně nikdo
nezajímal. Z Grindelwaldu skutečně není vůbec vidět. Zdá se, že hned vedle Eigeru trůní Jungfrau. Údajně
nedobytná hora dráždila hrdost horolezců nejvíce. Na jejím vrcholu stanul člověk už v roce 1811. Zato
na Mönch vystoupil až v roce 1857. Strůjcem výstupu byl Vídeňák Sigismund Porges.
Doprovázeli ho grindelwaldští vůdci Ulrich Kaufmann, Christian Kaufmann a
slavný Christian Almer. Nejprve měli v plánu vystoupit na Eiger. K jižní
straně Eigeru se přiblížili přes dolní část ledovce Grindelwald a přes
ledovec Fiescher. Bivakovali na skalním výstupku na ledovci Eismeer, nejspíš poblíž místa,
kde dnes stojí chata Bergli. Následující ráno jim bylo jasné, že z této strany je Eiger
nepřístupný.
Najednou jim připadal docela zajímavý dosud nepovšimnutý soused Eigeru: Mönch. Sněhový
vrchol, jehož hřebeny vypadaly schůdně. Ihned se dohodli a vyrazili k novému cíli. K Mönchu dorazili
přes severovýchodní rameno východního hřebene. Po trojkovém lezení následovalo sekání stupů v ledu. Ve
tři hodiny odpoledne oslavili na vrcholu své vítězství. Pro sestup si vybrali jižní rameno východního
hřebene, dnešní Normální cestu, a v devět hodin večer se vrátili zpět do bivaku. Kvalitní
útěcha za neúspěch na Eigeru. Už o rok později se jim na něj podařilo vystoupit, tentokrát
západní stěnou. A znovu pod vedením Christiana Almera (1826–1898). Mnoho jeho anglických
„pánů“ ho označovalo za nejlepšího vůdce všech dob. Vedl ještě řadu dalších družstev na nepokořené vrcholy,
např. na Wetterhorn, Nesthorn, na Droites a Grandes
Jorasses v masivu Mont Blanc.
Masiv Jungfrau proslavila i horská železnice, vedoucí z údolí až na sedlo Jungfraujoch ve
výšce 3454 m. Zdejší stanice je nejvýše položeným evropským "nádražím"'. Uvozovky jsou na místě, protože
dnes už se jedná spíše o rozsáhlý turistický komplex s názvem Top of Europe s restauracemi,
ledovým palácem, ... Výtahem se dostaneme ještě o 117 m výše na vyhlídkovou terasu vědecké observatoře Sphinx do
nadmořské výšky 3 571 m.
Železnice se začala budovat již v roce 1896 a jednalo se o výkon na hranici tehdejších technických možností.
Masivem Eigeru a Mönchu bylo třeba prorazit tunel o délce 7100 m. Celý
projekt byl dokončen po průtazích až v roce 1912. Původní záměr byl železnici vést až na vrchol Jungfrau,
z čehož však naštěstí sešlo.
Časy se mění. Zatímco dřívější vůdci stoupali celé hodiny po rozeklaných ledovcích a sekali stovky stupů
do stěn k sedlu Jungfrau nebo k jižnímu sedlu Eigeru, dnes se pohodlně
posadíme do lanovky a necháme se vyložit takřka na začátku hřebene na ledovci. Také proto patří Mönch k
často navštěvovaným vrcholům. Navíc je považován za jednu z nejsnazších čtyřtisícovek. Ale to je omyl!
Statistika úrazů mluví za vše: Mönch obsadil druhé místo v počtu úrazů ve Švýcarských
Alpách, hned za Matterhornem. I údajně snadná skála vyžaduje um a zkušenosti,
natož v takové výšce. Jako cvičná skála se Mönch opravdu nehodí. A už vůbec ne, když ho někdo chce rychle
zdolat jako jednodenní túru z údolí. Z Interlakenu do sedla Jungfrau musí překonat za
krátkou dobu tři tisíce výškových metrů. To je velká zátěž i pro dobře trénované tělo. Horolezec se pak
vydává na vlastní túru unavený a ta se mění v utrpení a zbytečné riziko. Je škoda, když si člověk na vrcholu
sáhne na dno. A ještě k tomu vrcholu: dle aktuální mapy měří Mönch 4 107 m. Předchozí mapa však udávala
pouhých 4 099 m. Zdálo by se tedy, že se Alpy znovu daly mocně do pohybu. Mönch skutečně roste, ale z
jiných, neméně dramatických důvodů. Kvůli oteplování klimatu už sníh v těchto výškách nepadá v podobě
jemného prášku, ale bývá stále častěji mokrý a těžký, a tak ho vítr neodfoukne. Zůstává ležet na vrcholku Mönchu jako
sněhová čepice, a tak vrchol zvolna roste.
Kdo se nechce s tucty dalších horolezců tlačit na Normální cestě, ten zvolí jen o něco
obtížnější variantu na jihozápadním hřebeni. Stěny nabízejí cesty nejrůznějšího typu: od firnové túry
severovýchodní stěnou přes hřeben Nollen, extrémní klasickou cestu okořeněnou špetkou
kolmého ledu, až po Lauper Route, nádherné kombinované lezení pro nejlepší horolezce.
Centrální severní stěna je členěná řadou žeber a žlabů, kterými a přes které vede mnoho krajně obtížných
cest. Zatímco někteří hazardéři „spytlíkují“ své výtvory po několikadenním pachtění, prvotřídní světoví
horolezci Stephan Siegrist a Ueli Steck vykouzlili ve stěně superdiretissimu (kolmí ledoví hadi a lezení
6+) za pouhých sedm hodin. Své dílo z léta 2001 nazvali „Mönchexpress“.
15. 8. 1857 - SV rameno V hřebene, sestup J rameno V
hřebene, dnešní Normálka
vůdce Christian Almer, vůdce Christian Kaufmann, vůdce Ulrich Kaufmann, Sigismund Porges |
13. 7. 1866 - SZ hřeben, cesta Nollen route Edmund von Fellenberg, Christianem Michelem, Peterem Eggerem |
1938 - S stěna
Anderl Heckmair, Lukas Vörg, Heinrich Harrer, Fritz Kasparek |
2001 - S stěna, superdirettissima
Uli Steck, Stephan Siegrist |