Alpy 4000

Liskamm (W / West) / Lyskamm occidentale

4479 m B
Horská oblast
Liskamm
Horská skupina
Walliské Alpy
Země
Itálie, Švýcarsko
Souřadnice
45°55'35'' N 7°49'24'' E
629837 / 86165
Prominence
62 m
sedlo k Liskamm (E / Ost) / Lyskamm orientale
Izolace
1,1 km
Liskamm (E / Ost) / Lyskamm orientale
Prvovýstup
19.08.1861
Sir Leslie Stephen, Edward N. Buxton, vůdce Jakob Anderegg, vůdce Franz Biner (kompletní traverz)
ÚVOD

Liskamm West je nižším sousedem hlavního vrcholu. Oba Lyskammové leží na stejnojmenném samostatném masivu. Jeho hřeben je dlouhý 5 km a pokud vyjde počasí, nabízí jedny z nekrásnějších výhledů v Alpách vůbec. Přechod masivu je velmi oblíbenou túrou, avšak nikoliv jednoduchou. Hřeben je totiž exponovaný a podemletý nebezpečnými převějemi. Často zde dochází i k napředvídatelným změnám počasí.

Samostatný výstup na Lyskamm West ze sedla Felikjoch je zhruba stejně obtížný jako výstup na hlavní vrchol z opačné strany, ze sedla Lysjoch. O menším významu Liskammu West svědčí i to, že prvovýstup proběhl jaksi mimochodem, v rámci prvního přechodu celého masivu.
CHARAKTER:
- Liskamm je hřeben ve velké nadmořské výšce, mohutné délky a dimenzí
- na sever spadá do hloubky více než tisíc metrů, na jihu jen několik set metrů až k ledovci Lis
- výstup na jednotlivé vrcholy Liskamm východ a Liskamm západ je relativně snadný
- oba výstupy probíhají ve velehorském prostředí a nabízejí nádherný výhled i pohledy do hlubin Oberwallisu
- přechod Liskammu představuje náročnou a dlouhou hřebenovou túru, která za dobrých podmínek není technicky náročná

LISKAMM - HORA LIDOŽROUT

„Nebi přísahal, se zemí se oženil.“
Těmito patetickými slovy charakterizuje Liskamm walliský autor knih o horách Ernesto Perren. Kdo překročí tento hřeben, který je cílem každého horolezce, ten si skutečně musel počínat jako provazochodec na visutém laně. Balancovat jednou na jižní, ale většinou na severní straně hrany hřebene bez záchytné sítě nad hlubinou vzbuzující závrať. Dole, daleko pod pohraničním ledovcem, leží chata Monte Rosa a údolí Mattertal. Za zády masiv Monte Rosa, Signalkuppe a chata Margherita. Vybrat si tuto nejvýš položenou horskou chatu jako výchozí bod pro přechod Liskammu se vyplatí. Ladí s grandiózním prostředím, v němž se pak celé hodiny pohybujeme, když se krok za krokem prodíráme vpřed po hřebeni delším než pět kilometrů. Délka hřebene naznačuje i dimenze této hory. Pět kilometrů ryzího požitku z panoramatu sahajícího od sedla Lis až k sedlu Felik, více než pět kilometrů vysoko nad severní stěnou z firnu a ledu prostoupenou strmými skalnatými žebry z nejlepší žuly tektonické desky Monte Rosa. To však současně znamená pět kilometrů tance nad převějemi, neustále tvrdě na hraně zlomu. Už několikrát celá lanová družstva zmizela, jako by je jižní stěna spolkla. Při největší tragédii v roce 1877 zahynuli společně se dvěma anglickými alpinisty Williamem Arnoldem Lewisem a Noelem Patersonem hned tři vůdci z jedné rodiny: Niklaus, Johann a Peter-Joseph Knubelovi ze St. Niklausenu. Jak daleko může být zlomová hrana vzdálená od koruny převěje, to Švýcarům ukázala tragická smrt maratonské běžkyně Franzisky Rochat-Moser v zimě 2001/2002: záběry zlomové hrany ukázaly, že ležela ještě za vlastní linií hřebene. U Liskammu je důležité, aby síly vytvářející převěj působily stejnou silou ze severu i z jihu. Severní vítr vyhlubuje převis zdola. Nahoře na hřebeni je vše hlaďoučké a lesklé – nejspíš proto se hora jmenuje Liskamm (italsky liscio znamená „hladký“).

KOMPLETNÍ TRAVERZ OBOU VRCHOLŮ

Nejlépe se dá linie, kterou se jde po hřebeni, prozkoumat z Ludwigshöhe. Odůvod víc přenocovat na chatě Margherita, protože odtud je Ludwigshöhe prakticky na cestě dolů do sedla Lis. Právě tam se doporučuje ještě jednou prověřit podmínky pro přechod hřebene: vydrží počasí následujících šest hodin? Jak výškový test v chatě Margherita (4 554 m) zapůsobil na zdraví? Jaké jsou sněhové podmínky na hřebeni? Postačí kondice a technické schopnosti pro plynulý postup v této nadmořské výšce? Prvovýstupci si v roce 1861 mohli dovolit postupovat expedičním stylem, vynaložit spoustu času a po cestě odložit spoustu nejrůznějšího materiálu. Pro osm Britů a šest švýcarských vůdců totiž byl západní vrchol konečnou stanicí. Jinak plánovat museli vůdci Jakob Anderegg a Franz Biner, kteří se se sirem Lesliem Stephenem a Edwardem N. Buxtonem zaměřili na přechod celého hřebene. Jakob Anderegg a Leslie Stephen se dobře znali a společně udělali prvovýstupy už na několik čtyřtisícovek, např. na Alphubel. Ale to, co dokázali v srpnu 1864, bylo prostě senzační. Po přechodu Liskammu 16. srpna přešli do oblasti Mountet, kde vystoupili jako první na Zinalrothorn krajně exponovaným severním hřebenem, a jen o něco později stanuli na Jungfrau, kam dorazili západním kuloárem sedla Rottal. V té době dvaatřicetiletý sir Leslie Stephen, profesor teologie z Cambridge, přišel, viděl a během několika let dobyl Švýcarské Alpy; pak se oženil a zmizel stejně náhle, jako se objevil. Doma napsal knihu o svých zážitcích s názvem „The Alps – play - ground of Europe“. Jako by to byla hračka…

SEVERNÍ STĚNA

Další příběh: Přímo na východním hřebeni, který je současně i hlavním vrcholem, končí nejznámější cesta severní stěnou vysokou 1100 m. Je přímá, logická a současně relativně bezpečná. Prvovýstupci Josef Reinstadler, Ludwig Norman-Neruda a jeho legendární vůdce Christian Klucker z Engadinu měli před prvovýstupem 9. srpna 1890 spoustu času na studium stěny, jak tvrdil vůdce a autor knihy Michel Vaucher. Přehlédl však, že Klucker a Norman jen devět dnů předtím prostoupili jako první Obergabelhorn ze strany Rothornu! Věž pojmenovaná po Christianu Kluckerovi mezi Wellenkuppe a hlavním vrcholem tento prvovýstup dodnes  připomíná. Celá severní stěna Liskammu je prostoupená záludnými ledovými balkony. Výstup pod těmito séraky je nemyslitelný. I když je naprostý klid, led pracuje, dochází k pnutí a náhlému vzniku trhliny, zlomu, a labilní rovnováha celé věže je během sekundy ta tam. Může k tomu dojít jak v létě, tak i v zimě, čtyřiadvacet hodin denně. Proto se všichni vůdci drží v klasických severních stěnách na skalních ostruhách a žebrech, jež na několika místech prostupují stěnu. Už pouhý přístup na úpatí stěny přes krajně složitý hraniční ledovec – jeden z nejnebezpečnějších v Alpách – je akce, která vyžaduje spoustu zkušeností s ledovci. Kdo chce po hřebeni přejít z východního k západnímu vrcholu, toho to příliš netrápí. Horizontální vzdálenost mezi oběma vrcholy je jeden kilometr. Široké sedlo mezi nimi zve ke krátkému odpočinku, protože krátce před západním vrcholem leží klíčové místo v podobě přechodu přes více či méně zasněžené skály. Když je sníh rozměklý, na nejužším místě jsou dva až tři kroky, které je nejlepší překonat obkročmo. Ze západního vrcholu (4481 m) se snadno pokračuje přes vedlejší vrchol (4447 m) dolů do sedla Felik. Za dobrých podmínek a s rychlým družstvem se dá současně překročit i Castor a stihnout poslední lanovku z Klein Matterhornu dolů do Zermattu.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED

19. 8. 1861 - Liskamm (E / Ost), Normálka
vůdce Jean-Pierre Cachat, William Edward Hall, J.F. Hardy, vůdce Karl Herr, J.A. Hudson, vůdce Franz Lochmatter, vůdce Josef-Marie Perren, vůdce Peter Perren, C.H. Pilkington, A.C. Ramsay, T. Rennison, F. SibsonR.M. Stephensonvůdce Stefan Zumtaugwald
16. 8. 1864 - Liskamm (W / West), Kompletní traverz obou vrcholů (východ - západ)
sir L. Stephenem, Edward N. Buxton a vůdci J. Anderegg a F. Biner
9. 8. 1890 - S stěna
Josef Reinstadler, Ludwig Norman-Neruda, vůdce Christian Klucker

MAPA
Členství v:
Spolupráce s:
Partneři