Řetěz je tak silný jako jeho nejslabší článek. Lanové družstvo je tak silné jako jeho nejslabší účastník.
To platí i pro dvojice na laně. Na počátku června, kdy už v nižších polohách naší země vládne léto, v
Alpách se ještě nabízí několik atraktivních lyžařských vrcholů, např. Gross Grünhorn. Gross
Grünhorn tvoří jižní pokračování Fiescherhornů. Na jeho vrcholku samozřejmě
neroste žádná tráva, jak by mohlo jeho jméno naznačovat (Grünhorn = Zelený štít). Za název spíš může nazelenalá
barva skal. Gross Grünhorn totiž na rozdíl od Fiescherhornů okouzlí
svým převážně skalnatým terénem. Jeho mohutná, zubatá, tmavá silueta ční nad ploché ledové pustiny, které
ho obklopují, a kontrastuje s nimi. Po namáhavém týdnu a krátké noci s pouhými 2½ hodinami spánku se šlo
cikcak do sedla Jungfrau, kde jsme si dali kávu a hned pokračovali na Jungfrau.
Kolem třetí odpoledne jsme vylezli na vrchol a strávili tam za bezvětří a značného tepla dvě klidné hodiny.
Pak jsme sjeli dolů a těšili se na báječnou večeři v chatě Konkordia. Jenže k našemu
velkému úžasu už chata nebyla v provozu. Kromě trochy čokolády, sýra a chleba jsme neměli nic k jídlu.
Pár německých turistů se nad námi smiloval a nabídl nám polévku, z níž nejdříve vylovil tučné klobásky.
Tak co, průměrně dobře živený člověk přece něco vydrží!
Jenže stres z minulého týdne a pak náhlé lezení ve velké nad mořské výšce bez předchozí aklimatizace,
to vše dalo rezervám pořádně zabrat. Na snídani jsme žvýkali chleba se sýrem a uvařili si čaj ze sáčků,
které jsme někde vyhrabali. Na celý den nám kromě naplněných termosek zbývala pro dvě osoby jediná tabulka
čokolády. Měli jsme v plánu přetraverzovat na Gross Grünhorn přes Grünegghorn,
vrátit se na plató Konkordia a odtud vystoupit do Lötschenlücke a sjet do údolí
Lötschen..Což si určitě pár kalorií vyžádá. Vyrazili jsme časně ráno, dobře naladění, protože
počasí bylo nádherné a na ledovcích jsme zahlédli jen pár skialpinistů. Stoupali jsme vzhůru ke Grünegghornu po
příjemně teplém jižním svahu vedoucím do sedla. Tam, na strmém svahu, se ohlásil hlad. Síly mě opouštěly,
batoh byl najednou příliš těžký. Po krátké přestávce, hltu čaje a kousku čokolády to zase šlo. Ale nahoře
na hřebeni jsme museli lyže nést. Můj průvodce pochopil, jak na tom jsem, a připevnil si spontánně na
batoh i moje lyže, a tak jsme se bez dalších potíží dostali na Grünegghorn. Odtud jsme
sestoupili do sedla a následoval poslední výstup na Gross Grünhorn. Teď došly síly kamarádovi
a zdálo se, že se nedokáže hnout z místa. Počkal jsem na něj a tentokrát jsem mu vzal lyže já. Dalších
pár hltů čaje a zbytek čokolády – naše poslední rezervy byly ty tam. Rozvážným tempem jsme konečně dorazili
na vrchol. Měli jsme horu sami pro sebe. Sjezd na plató Konkordia a výstup po spíš rovinatém
terénu do sedla Lötschenlücke už nás oproti očekávání nevyčerpal. A tak jsme se rozhodli,
že něco sníme v chatě Hollandia, a zabočili doprava do kopce k chatě. Tam jsme se definitivně
vzpamatovali. Jedno jsme se na Gross Grünhornu naučili: jen zelenáči se zapomenou ujistit,
zda už neskončila sezona a zda správce je ještě na svém místě.
PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED
7. 8. 1865 - JZ stěna přes ledovec, dnes Normálka
vůdce Peter Egger, vůdce Peter Inäbnit, vůdce Peter Michel Edmund von Fellenberg |
26. 8. 1913 - SV hřeben D. von Bethmann-Hollweg, O. Supersaxo |
1950 - Z stěna
G. Van der Leck |
27. 8. 1967 - Z pilíř
C. Blum, U. Frei |