Alpy 4000

Dent Blanche

4357 m C
Horská oblast
Matterhorn
Horská skupina
Walliské Alpy
Země
Švýcarsko
Souřadnice
46°02′03″N 7°36′43″E
613461 / 97992
Prominence
898 m
Col d'Hérens (3 459 m)
Izolace
7,4 km
Matterhorn
Prvovýstup
18.07.1862
vůdce Jean-Baptiste Croz, Thomas Stuart Kennedy, vůdce Johann Kronig, William Wigram, C. Wigram
ÚVOD

Dent Blanche je mohutná hora symetrického tvaru. Má 4 hřebeny, které při pohledu shora tvoří téměř kříž, a 4 stěny. Dala jmého celé tektonické desce z pevné ruly, která se jako původní součást Afriky nasunula před sto miliony lety na euroasijsou desku. Na této desce, též zvané východoalpská, leží i Matterhorn, Weisshorn, Zinalrothorn, Obergabelhorn a Dent d'Hérens. Z lezeckého pohledu naprosto dokonalá směsice, protože cesty na zmíněné vrcholy patří i díky kvalitní a pevné skále k tomu nejlepšímu v Alpách.

Východní hřeben, zvaný též Viereselgrat neboli Hřeben čtyř oslů, vděčí za svůj název jednomu z prvovýstupců. Ulrich Almer tehdy po celodenním drsném lezení na pokraji sil ke svému týmu poznamenal: 'My jsme ale čtyři oslové'. A už mu to zůstalo.

Západní hřeben (Ferpecle) je zase zajímavý tím, že byl napřed použit pro sestup. Skupině s jednou ženou to tehdy trvalo dva dny. Výkon je to ale oslnivý, jelikož nahoře nemohli vědět, do čeho jdou a určitě bylo snazší sestoupit jižním hřebenem.

Severní hřeben má od prvovýstupu pro změnu hořkou příchuť. Vydalo se na něj 5 zkušených horolezců, ale 4 se zřítili a zahynuli. To ale neotřáslo posledním z nich natolik, aby nepokračoval a nevystoupil na vrchol sám. Tam ho zastihla bouře a proto musel po nouzovém bivaku sestoupit až další den. Fyzicky přežil ve zdraví, o stránce duševní se historie nezmiňuje.  

CHARAKTER:
- Dent Blanche patří k nejimpozantnějším alpským čtyřtisícovkám
- jeho kulisa, především při pohledu z údolí Hérens, je nezapomenutelná
- hora se prezentuje jako strmá pyramida z ledu a skály, kterou nezakrývá žádný jiný vrcholek
Dent Blanche však rozhodně není snadná hora
- všechny výstupy jsou náročné a velice dlouhé a vyžadují solidní alpské znalosti

HORSKÝ VŮDCE

Obyvatelům měst ležících daleko od hor hrozí, že podlehnou běžnému klišé. Horský vůdce, není to ten postarší muž se staromódním kloboukem a dlouhým, šedivým vousem, dýmkou v ústech, jasným pohledem a kůží zhnědlou od slunce? V kostnaté ruce drží cepín a přes rameno má přehozené umělecky smotané konopné lano. Záda mu zdobí zcela neergonometrický batoh, který je zhruba třikrát širší než on. Představu završuje bílá košile, kravata, vesta, oblek z hrubé látky, onuce a vyšlápnuté, dobře promaštěné kožené boty pobité trikunami. Je to reminiscence na horského vůdce z průkopnických dob dobývání Alp, na dávno odváté lovce kamzíků, kteří vodili neohrožené lordy a lady ze sportem posedlé ostrovní říše Velké Británie na částečně ještě panenské vrcholy. Přívětivě, jindy na slovo skoupě ukazovali hrdě ve svém vůdcovském deníku vázaném v kůži zápisy prominentních hostů, které směli doprovázet. Tento obraz zvěčněný v alpských muzeích a starých knihách částečně
na několik hodin ožívá při tradičních slavnostech vůdců. I zvuk jejich jmen stále lehce připomíná hudbu: Almer, Anderegg, Bohren, Taugwalder, Launer, Lochmatter, Kronig, Perren, Zurbriggen, Schlunegger, Knubel, Klucker, Burgener, …

I dnes jsou vůdci – řada z nich mladých a sportovních a samozřejmě všichni s nejmodernějším vybavením pro obyvatele měst a nováčky velice důležití a ve své podstatě nepostradatelní. S kompetentností a trpělivostí předvádějí, jak se přivázat na lano a jak udělat jednoduché uzly. Učí budoucí vysokohorské turisty, že túra končí až dole v údolí, ne na vrcholu. Po cestě jim ukazují podezřelé muldy, zející trhliny a jiná rizika, kterým se bezpečně vyhýbají. V neposlední řadě otevírají městskému člověku zcela nové dimenze naší země: hory. Při našich výstupech jsme se s naším vůdcem vždy radili o dalších túrách, které bychom mohli podniknout. Jednoho krásného dne jsme za úplného bezvětří seděli na načervenalých skalách Zinalrothornu a dívali se na protilehlý Dent Blanche. „To by taky šlo,“ poznamenal vůdce. Dent Blanche? Mohutný skalní štít obklopený ledovci. Jeho hlavní osa probíhá severojižním směrem. Dlouhý, mírně strmý jižní hřeben poněkud kontrastuje se třemi dalšími, strmými a krátkými hřebeny: hřebeny Ferpècle, Nordgrat a Viereselsgrat. Všechny čtyři hřebeny vedou přímo na vrchol. Dent Blanche dal ostatně jméno tektonické desce, která vyzdvihla některé z nejkrásnějších vrcholů Penninských Alp. Jedná se o mohutný blok zemské kůry z tvrdé ruly, který se jako část africké litosférické desky nasunul na spodní euroasijskou desku.

SAMOTNÝ VÝSTUP

Z Zermattu se nejprve vyrazí přes Zmutt vzhůru k chatě Schönbiel. Na moréně poněkud nad chatou se pak konečně objeví skalní hřeben Dent Blanche, připomínající předimenzovanou hřbetní ploutev kanice. Jeho tmavá, tichá silueta působí za časného rána poněkud odmítavě. To je ale hora! Nebudí sice takový rozruch a není tak obrovská jako Matterhorn, ale je mohutná a vzbuzuje respekt. Slabé, kruhovité světlo čelovky ozařuje cestu. Všude kolem vládne chlad a tma. Vůdce kráčí zvolna a obezřetně před námi a my si vychutnáváme rytmus jeho kroků. Svaly se zvolna zahřívají. Traverzujeme přes ledovec Schönbiel směrem k Wandflue. Tato hora má něco do sebe, připomíná labyrint, komplikovaný systém žeber, polic a kuloárů. Bez vůdce se tu už určitě hodně horolezců vydalo nazpět nebo vyčkávalo, až se trochu rozední. Po několika dalších „rozcvičkách“ a kuloáru plném sutě stojíme v širokém sedle. Od chaty Dent Blanche vede další stopa k tomuto průsmyku.
Horolezci, kteří ji udělali, měli za sebou podstatně náročnější výstup na chatu, a tak jejich dnešní výstup do sedla byl kratší a jednodušší. Ale Dent Blanche je stále stejně vysoký, ať se na něj vystupuje z kterékoli strany. Stoupáme výš po jižním hřebeni s vynikající skálou, přelézáme několik bloků, obcházíme pár věží, až hřeben začne znovu klesat. Jsme na vrcholu Dent Blanche. Rozhled, který se nám otevře, doplní velkolepý výhled, jenž se nám nabízel už z hřebenu, o severní panorama. 

TROCHA HISTORIE

Když stojíte na vrcholu, tak pod sebou uvidíte Viereselsgrat (Hřeben čtyř oslů), mimořádně atraktivní, zajímavý a klasický výstup na Dent Blanche. Říká se, že prvovýstupci Stafford Anderson, Baker a vůdci Ulrich Almer a Aloys Pollinger se sami označili za čtyři osly, protože se odvážili podniknout tak smělý výstup. Takřka neuvěřitelně zní historie hřebene Ferpecle, který se pod námi příkře řítí do údolí Hérens. Přesto paní Jacksonovou a pana Schulze s vůdci Aloysem Pollingerem a J.-J. Trufferem na vrcholku Dent Blanche napadlo, že by jím mohli sestoupit. První přechod tohoto velice obtížného hřebene byl vlastně sestupem. Trvalo jim to dva dny, což naznačuje, že to byla skutečně odvážná akce, která si od účastníků vybrala všechny jejich síly.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED

8. 7. 1862 - J hřeben (Wandfluegrat), dnešní Normálka
S. Kennedy, W. Wigram, J. Croz, J. Konig  
11. 8. 1882 - V hřeben (Viereselgrat)
John Stafford Anderson, G. P. Baker, vůdci Alois Pollinger, Ulrich Almer
1884 - Z hřeben (Ferpecle) - sestupem!!!
E. P. Jackson (žena), Karl Schulz, Aloys Pollinger, J. J. Truffer 
1889 - Z hřeben (Ferpecle)
Waiter Grobli, Aloys Pollinger 
28. 8. 1899 - S hřeben (Nordgrat)
F. W. Hill, při výstupu zahynuli spolulezec O. G. Jones a vůdci E. Furrer, C. Zurbriggen, J. Vuignier
27. 8. 1932 - S stěna
K. Schneider, F. Singer
12 .7. 1966 - S stěna, přímá varianta
Michel a Yvette Vaucher

MAPA
Členství v:
Spolupráce s:
Partneři