Alpy 4000

Breithornzwillinge - O / Ost / Gemello del Breithorn orientale

4106 m B+
Horská oblast
Liskamm
Horská skupina
Walliské Alpy
Země
Itálie, Švýcarsko
Souřadnice
45°56'9'' N 7°46'14'' E
625735 / 87191
Prominence
36 m
sedlo k Zwilling West (4 070 m)
Izolace
,3 km
Zwilling West
Prvovýstup
ÚVOD

Breithorn neboli Široký vršek je hora, která má pět vrcholů. A všechny jsou uváděny jako oficiální samostatné čtyřtisícovky. I přesto, že prominenci nad 100 m má kromě hlavního vrcholu už jen Breithorn Ost a to zcela těsně.

Jednotlivé vrcholy se jmenují:
Breithorn - W / West (4 164 m)
Breithorn - Mittelgipfel / zentral / centrale (4 159 m)
Breithornzwillinge - W / West (4 139 m)
Breithornzwillinge - O / Ost / Gemello del Breithorn orientale (4 106 m)
Breithorn - Roccia Nera (4 075 m) 


Protože hranice mezi Itálií a Švýcarskem probíhá přesně po hlavním hřebenu, je jasné, že se zde bude používat více názvů. Proto jsem se snažil uvést všechny dostpné a používané názvy.

CHARAKTER
- mohutný ledový a skalní hřeben uzavírající údolí Mattertal
- celkem pět  vrcholů, které jsou všechny považovány za samostatné čtyřtisícovky
- západní vrchol - jeden z nejsnáze dostupných čtyřtisícových vrcholů v Alpách vůbec
Kompletní traverz - přechod všech pěti vrcholů je dlouhá, kombinovaná a technicky velmi zajímavá túra s neskutečnými výhledy

Hřeben Breithornu má délku 1,5 km. Je to mohutný, avšak lehce beztvarý masiv, který se trochu ztrácí ve stínu nedalekého Matterhornu. Má ale kvalitnější skálu. Je složený ze zmutované horniny serpentinitu, který vyniká tmavozelenou barvou a tvrdostí.

Breithorn má pověst nejlehčí alpské čtyřtisícovky. Na Klein Matterhorn vede lanovka a odtud je to na hlavní vrchol vlastně už jen výstup po "sjezdovce". Samozřejmě ale v řídkém vzduchu. Nicméně stále vhodný pro začátečníky i bez vůdce. Díky tomu se v sezóně táhnou na vrchol celá turistická procesí. Prvovýstup se uskutečnil již v r. 1813 jako na jednu z prvních čtyřtisícovek.

Oblíbenou túrou je už těžší přechod celého hřebene nebo tzv. poloviční traverz. A úplně jiná káva je severní strana a její hřebeny. Ta už přelidněná rozhodně není. 

TROCHA GEOLOGIE

Zermattský Breithorn stojí trpělivě, zdáli viditelný z údolí Mattertal, široký sněhový a firnový hřbet k jihu, ledem pancéřovaná skalní bariéra k severu, opřený o dva mohutné pilíře. Stojí zde a snáší kdeco – nejspíš díky svému širokému hřbetu. Třeba i svou poněkud málo uznávanou existenci ve stínu Matterhornu. Jistě, oproti chladnému, elegantnímu tvaru tohoto gigantického obelisku, tohoto k nebi čnícího obřího zubu, může Breithorn zdánlivě málo nabídnout. Snad že kvalita jeho skály je mnohem lepší než na Matterhornu. Breithorn totiž tvoří serpentinit, metamorfovaná hornina tmavozelené barvy, který je vynikající ke stavbě kamen vyložených mastkem. Navíc Breithorn nemá jeden, ale dokonce hned pět pahorků, které se zvedají nad osudnou značku čtyř tisíc metrů nad mořem, seřazené za sebou na hřebeni dlouhém jeden a půl kilometru. A kromě toho Breithorn nabídne vhodnou cestu snad skutečně každému.

ROZHLEDY

Ale konkurence slavného souseda není to jediné, co Breithorn musí trpělivě snášet. Je vydán takřka bez obrany a ochrany napospas stovkám turistů, kteří vystoupí na Malém Matterhornu nebo na Testa Grigia z lanovky a proudí na západní vrchol. Často bez jakéhokoli respektu kráčejí nenavázaní po ledovcovém poli, bez maček berou útokem dobromyslný firnový hřbet a narážejí tam na další, kteří si také vybrali snadný východní hřbet, aby mohli prohlašovat, že mají za sebou přechod čtyřtisícovky (zermattští vůdci to označují za „Giro“). Je to 345 výškových metrů při třech kilometrech horizontální vzdálenosti z Malého Matterhornu. Ale ať tato nejsnazší ze všech čtyřtisícovek umožňuje i málo zkušeným milovníkům hor ponořit se ve skupinkách s vůdcem do světa ledovce a hřbetů, trhlin a převějí, prahů a propastí. Breithorn velkoryse dopřeje každému místečko na svém vrcholu a dovolí mu, aby se kochal rozhledem, který je – jen tak mimochodem – krásnější než z Matterhornu.

Proč? Na Matterhornu se totiž nedá obdivovat Matterhorn, ale z Breithornu ano. A nejen to: celé pásmo od Dent Blanche až k Weisshornu, zubatý hřeben skupiny Mischabel a samozřejmě masiv Monte Rosy s jeho trabanty. A na jihu veškeré vrcholy mezi Adamello a Gran Paradiso.

KOMPLETNÍ TRAVERZ

Nemálo žasnoucích čekatelů na čtyřtisícovky se sem po letech vrací jako zkušení horolezci, aby překročením hřebene složili poklonu celému masivu Breithorn: od Roccia Nera (4 075 m) přes sněhový hřeben se spoustou převějí na východní Breithornzwillinge (4 106 m), odtud kombinovaným skalním a firnovým terénem na Breithorn Ost (4 141 m), než v další propadlině slaní. Pak pokračují dokonalou skálou přes tři prahy vzhůru na střední vrchol (4 160 m), odkud už je jen kousek na často navštěvovaný západní a současně hlavní vrchol (4 165 m). Dlouhá, kombinovaná vysokohorská túra, která nabízí vše, co rozbuší srdce horolezce: jako nůž ostré firnové hrany se zřetelnými převějemi, vzrušující lezecké pasáže a exponované slanění – to vše uprostřed kulisy beroucí dech. Prvovýstup této túry byl proveden roku 1884. Vůdcem skupiny byl Ulrich Almer z Grindelwaldu, kterému se společně s Michelem Augustem Crozem podařilo udělat několik vynikajících prvovýstupů na obtížné čtyřtisícovky, než Croz tragicky zahynul na Matterhornu. I zde hora ukazuje svou přívětivou tvář: do propadliny před středním vrcholem se dá pohodlně dojít z jihu, a tak se dá překonat jen polovina hřebenu nebo sestoupit dříve.

SEVER

Jen málo nezlomných jedinců se odváží k těžkým výstupům v odmítavém severu. Technicky nejsnazší je hřeben Triftji, odkud se dá vystoupit přímo na západní vrchol. Jenže k technickým potížím se přidávái tzv. objektivní nebezpečí v podobě padajícího kamení nebo ledu. Hřeben Young vedoucí na východní hřeben sice nabízí jasně danou linii výstupu, ale především v horní části Breithorn ukazuje zuby, například ve velmi strmém ledovém žlabu, jehož padesátimetrový traverz vyžaduje maximální soustředění a použití ledovcových vývrtek. Až k nástupu ze sedla Kleiner Triftji je navíc nutné přejít od chaty Gandegg celou severní kotlinu Breithornu, což lze doporučit jen za opravdu dobrých podmínek. Z bezpečnostních důvodů dává většina horolezců přednost přístupu do sedla od chaty Ayas nebo z bivaku Cesare e Giorgio přes Schwarztor a ledovec Schwärzer. Bivak Cesare e Giorgio má ideální polohu pro většinu velkých túr na Breithorn. Sedí na skalním výběžku přímo pod Roccia Nera, tam, kde začíná přechod vrcholů. Jenže malá chatička nabízí nocleh jen deseti osobám a stejně jako jinde i zde platí: kdo pozdě chodí… Aby si tuto zkušenost ušetřili, horolezci většinou vystupují z chaty Ayas na italské straně nebo se v případě přechodu pokoušejí vystačit s devítihodinovým intervalem mezi první ranní a poslední večerní kabinkou lanovky. Chata Gandegg ztratila svůj půvab jako výchozí bod až na hřeben Triftji a chata Monte Rosa je proklatě daleko. Rozumné ještě je připojit západní vrchol Breithornu k přechodu Liskammu a Castora. Místem startu je slavná Capanna Margherita, nejvýše položená chata ve Švýcarských Alpách a vlastně v Alpách vůbec!
 

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED

13. 8. 1813 - Breithorn - W / West, Normálka
Henry Maynard, Joseph-Marie Couttet, Jean Gras, Jean-Baptiste Erin a Jean-Jacques Erin
16. 8. 1884 - Kompletní traverz Breithornu 
J.Stafford Anderson, Aloys Pollinger a vůdce Ulrich Almer 

MAPA
Členství v:
Spolupráce s:
Partneři