Bishorn je severním výběžkem Weisshornu a přesto jde o samostatnou
horu, která má od severu a od východu dvě zcela odlišné tváře. Výstup od chaty Tracuit je
relativně snadný i v zimě na skialpech.
CHARAKTER:
- Bishorn je severním výběžkem Weisshornu
- a přesto jde o samostatnou horu, která má od severu a od východu dvě zcela odlišné tváře
- výstup od chaty Tracuit je relativně snadný i v zimě na lyžích
Bishorn má dva vrcholy, jak už latinské slovo "bis" v jeho označení napovídá.
Hlavní vrchol odsunul stranou Pointe Burnaby s výškou 4 134 m. Jméno skrývající příběh.
Příběh Angličanky Elisabeth Fred Burnaby. Tehdy třiadvacetiletá žena provedla prvovýstup
na tento vrchol 6. srpna 1884 společně s vůdci Josephem Imbodenem a Peterem Sarbachem. Není sice jisté,
zda z vrcholu ještě tentýž den sestoupili. Ať je to jak chce, čtyřtisícovkou je i Pointe Burnaby,
čímž se podnikavá Angličanka zapsala do velice krátkého seznamu žen, které jako první vystoupily na některou
z alpských čtyřtisícovek. Patří do něj třeba i Eleonore Hasenclever, která stanula roku
1909 společně se třemi vůdci na Pointe Croz v Grandes Jorasses. Elisabeth
Fred Burnaby (později dvakrát změnila manžela a tím i jméno) patřila v roce 1907 k zakladatelkám
londýnského ženského klubu alpinistek „Ladies Alpine Club“. Pro srovnání: Švýcarky dokonce
musely čekat až do roku 1918, než se v Montreux zrodil ženský SAC. A teprve v roce 1980 se ženy
a muži spojili do jednotného SAC.
Proč byl Bishorn zdolán až tak pozdě, to se nedá s jistotou říci. Prakticky všechny ostatní
čtyřtisícovky byly už v té době dobyty, k prvovýstupu na Matterhorn došlo před devatenácti
lety, což je celá věčnost. Možná to způsobila skutečnost, že Bishorn jako výběžek severního
hřebene Weisshornu leží zcela ve stínu o 346 metrů vyššího Weisshornu.
Z geologického hlediska vyznačuje společně s tímto ledovým obrem konec tektonické desky Dent Blanche.
Působivý je i pohled z Bishornu na východní stěnu a severní hřeben Weisshornu se slavným Grand
Gendarme, kterého mnozí považují za samostatný vrchol. Při pohledu ze severu a z východu ukazuje Bishorn
dvě zcela odlišné tváře; každá z nich je markantní a charakteristická. Mohli bychom je označit jako tvář
od chaty Tracuit a tvář z údolí Turtmann. Od chaty Tracuit vypadá Bishorn jako
mírný, sněhem pokrytý kulatý vrchol, který přímo vyzývá k tomu, abychom ho sjeli na lyžích. Cesta od chaty
není ani příliš dlouhá: po zahřívacím úseku kotlinou ledovce Turtmann stačí
překonat 900 výškových metrů. Za dobrých podmínek to není problém, když ponecháme stranou riziko trhlin.
Ale jak sníh na vrcholku roztaje, výstup je namáhavý a sjezd nestojí za nic. Navázání na lano je každopádně
nezbytností, protože trhliny často probíhají ve směru pochodu a jsou zákeřné. V případě nouze může správce
chaty Tracuit vypomoci sedáky a lany, pokud zůstaly v údolí.
Při příchodu ze strany Tracuit se k tomu přidává i výstup k samotné chatě, který je sám o sobě krásná
a dlouhá túra, protože první výškové metry z vesnice Zinal žádná lanovka překonat nepomáhá.
Naopak: v zimě je nutné nejprve sestoupit na dno údolí až k mostu do Le Vichiesso a až
poté začne vlastní výstup přes Roc de la Vache. Až za mostem Vichiesso –
a ne třeba dole v údolí – je na jaře kritické místo, kde je mnohdy nutné hodit lyže na rameno a nést je.
V létě se dá jít na Roc de la Vache strmým výstupem přímo z vesnice, což výstup důkladně
zkrátí. Cesta k chatě vede zajímavým, stupňovitým terénem a nabízí neustále nové pohledy na vysokohorský
svět mezi Zinalrothornem a Dent Blanche. V profilu cesty zřetelně vyniká
severní hřeben Zinalrothornu se slavnou Břitvou. Kdo nevyrazí ze Zinalu dostatečně
brzy ráno, důkladně se nahoře zapotí, protože do svahů pod sedlem Tracuit nemilosrdně
praží jarní slunce. Až nahoře na horském hřebenu u chaty začne
foukat vítr z ledovce, který jsme tam dole tak bolestně postrádali. Ale mnohdy se prudké nárazy větru
objeví už v sedle Tracuit.
Zcela jinak vypadá tvář hory z údolí Turtmann. Samotné údolí Turtmann je skryté a takřka zapomenuté mezi
údolími Mattertal a Anniviers. Cesta se kroutí podél horských stěn až k dolům, odkud to na chatu trvá
ještě tři hodiny. Z ledovce Brunegg nad chatou se seznámíme s ostatními stranami Bishornu,
které jsou zřetelně vidět od chaty Dom: mohutná skalní bariéra brání výstupu na vrchol
a o něco dál vzadu čeká odmítavá severovýchodní stěna z firnu a ledu. Každým rokem část ledu odtává a
cesta je náročnější. Když porovnáme snímky ze sedmdesátých let se současnými, rozdíl je zjevný. Dříve
se dalo po překonání dolních sněhových věží se sklonem 50° vystoupit relativně snadno k vrcholu, zatímco
dnes horolezce při výstupu zastaví několik bariér ze sněhu a séraků a skalní rozsedlina připomínající
svou hloubkou propast. Už i tak dlouhá túra (jen k úpatí stěny trvá nástup 3–4 hodiny) se stává krajně
náročnou záležitostí. Řeč je o 70–80° sklonu svahu, což lze doporučit jen zkušeným ledovcovým lezcům.
Kdo se vzhledem k obtížím rozhodne jinak, může od chaty Turtmann přes ledovec Turtmann snadno dojít k
chatě Tracuit a odtud na Bishorn. Tato túra je i v zimě stále oblíbenější, protože přístup k chatě Turtmann
je podstatně méně náročný než přístup ze Zinalu k chatě Tracuit, kdy je při výstupu nutné překonat 1600
výškových metrů…
PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED
6. 5. 1884 - Pointe Burnaby
Elizabeth Burnaby, Joseph Imboden, Peter Sarbach |
18. 8. 1884 - Bishorn G. S. Barnes, R. Chessyre-Walker, Joseph Imboden, J. M. Chanton |