Alphubel je velká, majestátní, v nejvyšším bodě široká a takřka plochá hora, která z
jihu navazuje na skupinu Mischabel. Svými spíš měkkými tvary se liší od „katedrál“ vzpínajících
se k nebi v je jím bezprostředním sousedství. Dá se rozpoznat určitá příbuznost s Allalinhornem, od kterého
ji dělí Feechopf.
Při pohledu z údolí Mattertal však vypadá jako mohutná, rozložitá, skalnatá hora s markantními
hřebeny, které vedou ke dvěma vyvýšeninám – k severnímu a jižnímu vrcholu. Ze Saas Fee ji
charakterizují mohutné ledovce plné trhlin. Na jaře se nabízejí výstupy z údolí Saas jako skialpové túry,
v létě jsou zajímavější horolezecké výstupy na západní straně.
CHARAKTER:
- při pohledu z údolí Saastalu se zdá, že plochý vrchol a svahy Alphubelu s
charakteristickými mohutnými
ledovci příliš neladí se strmými a špičatými skalními rozsedlinami masivu Mischabel
- možná právě tento kontrast dodává vrcholu zvláštní půvab
- při pohledu ze západu se Alphubel prezentuje jako široká hora s vyčnívajícími
skalními hřebeny
Alphubel byl dobyt přes výrazný ledovec na snazší východní straně. Lezecké túry v západní
stěně byly prostoupeny až později. Přesto měla historie objevování východní strany ještě další pokračování.
V ročence SAC Die Alpen z roku 1952 se objevuje poznámka: „Alphubel (4206 m). Výstup
východní stěnou 17. dubna 1949, lanové družstvo Klaus Schaefer a Jutta Lautemann. Lanové družstvo stoupalo
od chaty Täsch do sedla Alphubeljoch a zvolilo výstup západní stěnou místo Normální cestou, a to přes
skalní žebro, které při pohledu z ledovce Fee poblíž sedla Alphubeljoch zdánlivě vede přímo (ve spádnici)
na vrchol (ve skutečnosti leží o něco dál) a leží jižně od Normální cesty.“
Alphubel je vynikající horou pro skialpinisty. Existuje jen málo čtyřtisícovek, které nabízí tak dlouhý
a nádherný sjezd. Zpravidla se ještě pozdě na jaře sjíždí z vrcholu až k prvním domům v Saas Fee. Jako
výchozí bod se doporučuje chata Täsch, sympatická chata v osamělém, tichém údolí, které svou severní stranou
přiléhá k Alphubelu. Až do Eggenstafelu nás může dovézt taxi; pak budeme pohodlně klouzat
na lyžích po sněhu na cestě. Za samotou Ottavan pokračujeme vzhůru po krásné stopě k
chatě Täsch. Náš vůdce dorazí později večer. Dnes doprovázel jinou skupinu, ale musí
ještě tentýž den bez ohledu na únavu podniknout další namáhavou túru, aby se tu s námi setkal, jak bylo
dohodnuto. Takový byl a je osud horského vůdce pracujícího na plný úvazek. Většinou vystoupí na vrchol,
odpoledne sestoupí do údolí, chvíli jede do dalšího výchozího bodu a pak vystupuje – často v noci – k
další chatě, aby následující den znovu časně ráno vyrazil na namáhavou túru, za kterou nese plnou zodpovědnost.
Je to spíš malý zázrak, když může v chatě počkat na další hosty.
Ráno jsme vyrazili do sedla Alphubel. Tam nás očekával prudký vítr přinášející neklidné
cáry mlhy z údolí Saastalu. Uhnuli jsme doleva a asi po kilometru jsme uschovali batohy, protože se tudy
budeme brzy vracet z vrcholu. Výstup k nejvyššímu bodu je strmý, a tak netrvá příliš dlouho. Najednou
znovu sestupujeme na opačnou stranu – zjevně jsme dosáhli vrcholu. Počasí se trochu umoudřilo, ale studený
vítr fouká tvrdošíjně dál. Před námi stojí mohutná pyramida Täschhornu. A teď přijde to, nač všichni netrpělivě
čekáme: sjezd. Podmínky byly ideální, přestože slunce od rána svítilo na svahy Alphubelu obrácené směrem
na východ. Odvážnými obraty jsme se řítili jemným prašanem k batohům a pak dosud neznámými ledovcovými
svahy směrem k Saas Fee. Náš vůdce jel vpředu a ukazoval nám cestu. Čas od času zastavil,
abychom byli všichni pohromadě. Šikovně se vyhýbal velkým trhlinám, které se objevovaly vlevo a vpravo
od stopy. A tak jsme elegantně sjeli z ledovce Fee až k Längflue. Odtud jsme pokračovali
kolem restaurace Spielboden a ledovcové jeskyně do Saas Fee. Na tomto
úseku se citelně oteplilo, a tak jsme postupně odkládali do batohů jednu část oblečení za druhou, ale
sněhu bylo překvapivě stále dost. Na okraji vesnice jsme měli za sebou sjezd s převýšením takřka dva a
půl tisíce metrů. To je Alphubel, nekonečné klouzání do hlubin. S úsměvem jsme se ohlédli zpět k vrcholu,
kolem něhož tancovaly neklidné cáry mlhy.
PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED
9. 8. 1860 - z Täsche JV hřebenem přes Alphubeljochu Leslie Stephen, T. W. Hinchliff a vůdci Melchior Anderegg, Peter Perren a Franz Andenmatten |
29. 7. 1882 - z V strany (a možná i dříve) H. Dubi, K. Munzinger a A. Supersaxo |
1889 - Rotgrat George Broke, Adolf a Xavier Andenmatten |
29. 3. 1910 - na lyžích ze Saas Fee Dr. Alfred von Martin, Hermann Rumpelt a vůdce Oskar Supersaxo |
2010 - umístění kříže na vrcholu v tomto roce byl na vrcholu umístěn velký dřevěný kříž, který ale již během tohoto roku skoro zmizel pod sněhem, později zmizel pod sněhem úplně. V roce 2017 byl po opakovaných pokusech znovu odfrézován a umístěn na nadstavec |