Aletschhorn

Horská oblast

Jungfrau

Horská skupina

Bernské Alpy

Země

Švýcarsko

Souřadnice

46°27′54.36″N 7°59′37.18″E

642633 / 146125

Prominence

1020 m
Lötschenlücke (3 173 m)

Izolace

13,5 km
Finsteraarhorn

POPIS TRAS, TIPY NA TÚRY

I stěny Aletschhornu jsou obaleny tlustou vrstvou ledu. Jen na jihu se pod zaledněným oblým vrcholkem ukazují skalní stěny a hřebeny. Celá severní stěna je zhruba pět kilometrů dlouhá. Je strmá a pokrytá ledovcem. Stěna sahá od Sattelhornu až k Dreieckhornu. Touto severní stěnou vede řada výstupů, ale vylézt se dá jen jedna přímá cesta, tedy pokud se člověk chce z oblasti lámavých séraků dostat se zdravou kůží. Méně přímou, ale krásnou túru nám nabízí známé Haslerovo žebro (Haslerrippe). Tato cesta je vlastně po Gustavu Haslerovi pojmenována neprávem. Prvovýstupcem byl C. Lüscher s vůdci  v roce 1888. Na Haslerův účet se však připisuje první zimní výstup v lednu 1904. Kombinované žebro je sice rok od roku skalnatější, ale přesto patří stále ke klasickým výstupům na Aletschhorn. Přes výrazný charakter severní stěny je žebro objektivně bezpečné. Některým horolezcům vadí, že nevede přímo k vrcholu, ale pouze na kótu 3718, což je víc než kilometr východně od vrcholu. Jiným to zase vyhovuje. Mohou si vyzkoušet atmosféru severní stěny, ale ze studené strany už po dvou až třech hodinách odlezou a vychutnají si zasloužený odpočinek na slunečném severovýchodním hřebeni. Severovýchodní hřeben je cesta prvovýstupce F. Tucketta s vůdci z roku 1859, relativně snadná firnová túra s několika skalními partiemi. Neleze se často, nejspíš proto, že výchozí bod – bivak Mittel - aletsch – nemá správce a neumožňuje vaření. Přístup k tomuto bivaku je sám o sobě ledovcovou túrou. Ať se začne na hřebeni Bettmer nebo u plesa Märjelen, vždy je nutné traverzovat přes ledovec v oblasti poseté trhlinami. I při následujícím nástupu přes ledovec Mittelaletsch je nutné vybírat trasu s rozvahou. Na blízkou spoustu lanovek člověk brzy zapomene a nechá se postupně okouzlit nádherou světa z ledu a skal. Vysoko v kotli ledovce Mittelaletsch stojí na skalní kazatelně bivak. Odtud se dá prohlížet další trasa a těšit se na následující den.

Radost z výstupu však rychle pomine, když v nekřesťanskou hodinu zazvoní budík. První kroky v chladném svítání jsou těžké. Ale malomyslnost rychle přejde, když se na svět takřka nepozorovaně vrátí světlo. Z tmavofialové se zvolna stává svítivá oranžová, špička Aletschhornu začne doutnat a najednou jako by celý vrchol stál v plamenech. Červánky na firnové čepici Aletschhornu jsou nezapomenutelným zážitkem. Krátce nato se z prvních tep lých slunečních paprsků těšíme i my. Severovýchodní hřeben začíná ostře. Překračujeme bod, k ně muž vede Haslerovo žebro. Hřeben se rozšiřuje a vede strmě přes předvrchol na plató. Posledních šedesát výškových metrů kráčíme po exponované části hřebene, která vyžaduje maximální soustředění. Nejvyšším bodem je široká kopule, kde konečně můžeme upřít zraky do dálky.

Zvláštností výhledu z Aletschhornu je pohled na rozvětvený systém ledovce Aletsch. Z žádného jiného vrcholu nejsou tři obrovská ramena, Ewigschneefäld, Jungfraufirn a Grosser Aletschfirn, spojující se na plató Konkordia v ledovec Grosser Aletschgletscher, tak dobře viditelná. Severovýchodní hřeben je nejsnazší túrou na Aletschhorn. Za Normální cestu je však považováno poněkud obtížnější jihozápadní žebro. Cesta začíná od chaty Oberaletsch, která stojí na skalním masivu asi 150 m nad ledovcem Oberaletsch. Příchod k chatě z Belalp není obtížný. Ledovec Oberaletsch v dolní části tvoří spíš suť než led. Výstup skalní stezkou podél řetězů a žebříků však vyžaduje jistý krok a žádné závratě. Zvláštní opatrnost se doporučuje, pokud se vyráží v noci. Jihozápadní žebro vyrůstá z ledovce Oberaletsch ve výšce asi 2700 m. n. m. jako kamenitá ostruha a v polovině výšky ho znovu zalévá led. Až poté vlastní žebro vede přímo k vrcholu. Zajímavé jsou vrstvy hornin, které po cestě potkáváme. V oblasti Belalp putujeme ještě přes vápencové sedimenty, které se tu usadily takřka před 200 miliony let, když po Alpách nebylo ani památky a krystalická primární hornina byla zaplavena tropickým oceánem.

V oblasti Oberaletsch se nacházíme v západním výběžku masivu Aar, kde se objevuje střídavě kompaktní aarská žula a středně pevná rula. Vrchol a horní část našeho žebra tvoří právě tato rula. S žulou jsme se setkali i v dolní části ostruhy a u chaty, kde se rula a granit dotýkají. Trochu větší podíl solidní žuly mají okolní vrcholy, jako Schinhorn, Breithorn a Nesthorn. S nádhernou žulou očekávají horolezce i vrcholky poblíž chaty, například Torberg nebo Distelberg. Zvláštní lahůdkou je Grosser Fusshorn, jehož západní hřeben začíná hned za rohem, protože chata Oberaletsch stojí na úpatí tohoto hřebene.

Kdo navštíví oblast Oberaletsch v zimě, neměl by se kvůli úspoře kilogramů vzdávat dostatečně teplého oblečení. Aletschhorn má pověst velice studené hory. Přesto je hodnotným zimním cílem, i když ti, co přicházejí od ledovce Oberaletsch, musí uschovat lyže už ve výšce asi 3700 m n. m. Od bivaku Mittelaletsch se to dá na lyžích zvládnout až do výšky asi 4100 m n. m. Na nové objevení čeká kromě dominantního vrcholku po celý rok řada dalších hor, průsmyků a přechodů.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED