Aiguille du Jardin

Horská oblast

Aiguille Verte

Horská skupina

Masiv Mont Blank

Země

Francie

Souřadnice

45°56′02″N 06°58′33″E

564110 / 87064

Prominence

37 m
sedlo ke Grande Rocheuse (3 998 m)

Izolace

,2 km
Grande Rocheuse

Aiguille du Jardin byla stejně jako Grande Rocheuse dlouho považována za pouhý vedlejší vrchol Aiguille Verte. Za velký alpský vrchol byla uznána až v roce 1914, kdy jí tento atribut ve svém průvodci masivu Mont Blanc přisoudil C. Diener. Tvar této hory se dá skutečně rozeznat až z kotliny ledovce Talèfre. Vrcholek, který od Grand Rocheuse odděluje působivé sedlo Armanda Charleta, se zvedá více než pět set metrů nad ledovec a dále jižně se opírá o hřeben vedoucí k Droites.

Není úchvatně krásná jako Drus nebo Aiguille Verte, v jejichž stínu stojí. Z kotliny ledovce Argentière se takřka nedá rozeznat. Ztrácí se mezi kuloáry a pilíři, skalnatými a firnem pokrytými stěnami, zvedajícími se k vrcholu Aiguille Verte, který vše kolem ovládá.

TROCHA HISTORIE

První známý výstup se zdařil 1. srpna 1904 Emilu Fontainovi, Jeanu Ravanelovi a Léonu Tournierovi. Emile Fontaine byl jedním z mála francouzských amatérů, kteří na počátku dvacátého století soupeřili s Angličany. Jean Ravanel, vůdce pocházející z Argentière a bratr „Rudého“ (Josepha), byl jedním z nejlepších vůdců v Chamonix. Trasa jejich prvovýstupu vedla východní stěnou a východním hřebenem. Dnes se leze jen zřídka. V šedesátých letech byly vytvořeny novější cesty po pilířích jižní stěny, ale i na těch lze horolezce potkat jen vzácně. Většina z nich vystupuje po jižním hřebenu, Arête du Jardin, který je společně s přechodem Grande Rocheuse považován za jednu z nejkrásnějších cest v žule na Aiguille Vert, jež se dá srovnávat jen s hřebenem Grands Montets a ArêteSans Norm. Je to velkolepá túra, u níž rozhoduje nalezení správné trasy. Začíná kuloárem, který se však velice brzy opouští, a pokračuje se po ostří hřebene (úseky 4b) vedoucího přímo k vrcholu.

Prvovýstup z 10. srpna 1926 provedl Armand Charlet (po prozkoumání při sestupu). Slavný vůdce vystoupil na tuto horu více než stokrát a vytvořil přitom osm nejvýznamnějších prvovýstupů v oblasti Aiguille Verte. Charlet se narodil roku 1900 ve vesničce Argentière a brzy se stal významnou osobností mezi vůdci v Chamonix. Na počátku dvacátého století se většina jeho kolegů spokojovala s klasickými túrami. O velké prvovýstupy nejevili vůbec zájem (s výjimkou prvního místa V+ v masivu Mont Blanc, které překonal na Gréponu Joseph Knubel, slavný vůdce ze Saint-Nicolas). Charlet, jehož poznávacím znamením byl „béret“ na hlavě, se stal zakladatelem nové éry „horského vůdcování“ a za několik let zářným příkladem pro své kolegy. Podílel se na zimních přechodech, např. Gréponu, a prostoupil některými nejkrásnějšími ledovcovými cestami v masivu Mont Blanc, např. Nant Blanc, a přímým kuloárem Couturier, ale své stopy zanechal i na Aiguille du Diable.

Jeden z jeho zákazníků, Dimitri Platonoff, ho popsal takto:
„Armand je především umělec. Pro něj je každá túra uměleckým dílem. Napadá mě srovnání s hudbou a její nekonečnou rozmanitostí nuancí. Ale jedno je neúnosné: tematická vulgarita a fušerství při provedení.“ Horští vůdci bývali nezbytnými pomocníky při velkém dobrodružném prozkoumávání Alp, stejně jako Mozart a Haydn byli jen hudebníky salcburského biskupství. S Charletem získala profese horského vůdce zcela nové dimenze, vůdce se stává partnerem. Jeho dokonalost se projevuje nejen v jednoznačném zvládání situace, znalosti pohoří a v jeho intuici, ale i v něčem zvláštním: v perfektnosti pohybu. Když člověk zatají dech při pohledu na jeho
virtuózní traverz při volném lezení nebo ho sleduje při sekání stupů během sestupu takřka šedesátistupňovou stěnou a obdivuje jeho zázračný smysl pro rovnováhu, dokáže vydechnout jen dvě slova: Skutečný umělec!“

Jeho kariéru narušil jediný mollový tón: mezi prsty mu proklouzla severní stěna Grandes Jorasses. Po mnoha Charletových pokusech prostoupili pilíř Croz roku 1935 Němci Meier a Peters. Aby byl Charlet zvěčněn, nese jeho jméno nejnižší bod oddělující Aiguille du Jardin od Grande Rocheuse. Sedlo Armanda Charleta je jedním z nejpůsobivějších míst v celé horské skupině.

Při této příležitosti bych chtěl připomenout další vynikající osobnost, s níž se Armand Charlet při této túře málem setkal: Karla Blodiga. Charlet udělal prvovýstup této cesty 22. července 1932 s P. Dillemanem a Julesem Simondem. Aniž by o tom věděl, Rakušan se vydal o pět dnů později překonat tento 900 metrů vysoký kuloár se sklonem 50°, aby jím, jak se domníval, prostoupil jako první. Nenašel nikoho, kdo by se do toho chtěl pustit s ním, a tak se rozhodl pro sólo výstup. Blodig nebyl jen tak někdo. Šlo o velice nadaného horolezce, kterému vděčíme za vynikající prvovýstupy, např. za první přechod Stříbrného sedla na Monte Rose nebo Brouillardova hřebene na Mont Blanc. Brzy se z něj stal sběratel alpských čtyřtisícovek a v roce 1914 vystoupil už takřka na všechny vrcholy. Když byly na počátku třicátých let Aiguille du Jardin a Grande Rocheuse oficiálně přijaty mezi čtyřtisícovky, oční lékař z Bregenze sáhl po cepínu, aby oba chybějící vrcholy začlenil do své sbírky. Přitom je nutno poznamenat, že měl za pár dnů oslavit třiasedmdesáté narozeniny! Devět hodin stoupal strmou ledovou cestou křížem krážem a vysekával jeden stup za druhým. Když dolezl do zářezu a na vrchol, rozhodl se na vrcholu bivakovat a neriskovat zrádné trhliny na ledovci Talèfre. Zcela vyčerpaný napsal: „Prsty jsem měl tak ledové a ztuhlé, že jsem nedokázal otevřít sklenici se zavařenými broskvemi. Celé hodiny jsem se těšil, jak si na nich pochutnám, ale musel jsem si nechat zajít chuť!“ Následující den stál na Grande Rocheuse a poté sestoupil velkým kuloárem po stupech, po nichž den předtím vystoupil nahoru. Po více než šedesáti letech lezení ukončil svou kariéru tímto neuvěřitelně bravurním kouskem, při němž jen tak mimochodem překonal obě čtyřtisícovky, které mu v jeho deníku výstupů ještě chyběly. Blodig se dožil 97 let. Je autorem pravidelně vydávaného standardního díla „Alpské čtyřtisícovky“. V mnoha lidech dokázal vzbudit lásku k horám. Náhoda chtěla, aby svou horolezeckou kariéru ukončil právě na Aiguille du Jardin.

PRVOVÝSTUPY, KRÁTKÝ PŘEHLED