POSOUZENÍ STABILITY SVAHU

Rozhodujícím kritériem, aby se mohla desková lavina mohla sesout, je přítomnost nestabilní vrstvy s jejím dostatečným rozšířením. Pro vytvoření nebezpečných lavin s výškami odtrhů více než 10 cm musí existovat uvnitř sněhového profilu souvislé a nepřerušované nestabilní vrstvy o plochách 10 x 10 m2 a více. Pokud mají oblasti nestabilních vrstev jen několik čtverečných metrů a sněhová pokrývka nevykazuje v bezprostřední blízkostí žádnou další poruchovou vrstvu, nemůže vzniknout žádná lavina ze sněhové desky vázaného sněhu, protože prostě není možné pokračování zlomu.

Na svahu je nestabilní vrstva sněhu uložena často v rozdílné výšce. Obzvláště, když je rozmístění sněhu ovlivněno větrem. Potom budou rozhodně existovat místa, ve kterých je nestabilní vrstva schována buďto hlouběji nebo naopak blíže k povrchu. Čím blíže je nestabilní vrstva u povrchu sněhu, o to větším tlakem, na ní může lyžař působit.
Stabilita sněhové pokrývky je dána poměrem pevnosti nestabilní vrstvy k napětí na ní působící. Při stejných vlastnostech nestabilní vrstvy je tedy stabilita významnou měrou závislá na tom, jak vysokou vrstvou sněhu je zakrytá.

A) ZJEDNODUŠENÝ SNĚHOVÝ PROFIL A MALÝ TEST STABILITY
Pod zjednodušeným sněhovým profilem rozumíme cílené hledání nestabilních vrstev. Jednou z možností je rozbor sněhového profilu, kdy rukou jemně přejíždíme po jednotlivých vrstvách a hledáme nestabilní vrstvičku. Nic nezapisujeme, nevykreslujeme, jen pátráme. Jenže za určitých podmínek nám takto ty nejjemnější vrstvičky mohou uniknout!

B) KROK 2 - BLOKOVÝ TEST, HLEDÁNÍ VELMI TENKÉ NESTABILNÍ VRSTVY
Nejvhodnější se pak jeví jednoduchý test pomocí lopaty – BLOKOVÝ TEST. Nejprve opatrně oddělíme od okolního sněhu cca 40 x 40 cm velký sloupec. Lehkým klepáním lavinovou lopatou shora ze svahu (zboku) směrem dolů (ve směru svahu) zkoušíme, zda se objeví nestabilní vrstvy či nikoliv. Do jaké hloubky má být tento blok odkryt, závisí na sněhovém profilu. Normálně postačuje, kopat do cca 1 (vynímečně do1,5 metru). Tento test je zpravidla uděláme v několika minutách a může se také provést i v rovinatém terénu. Pozor, je nutná jemná a opatrná práce! Můžeme takto zjistit nestabilní vrstvy blízko povrchu a to dokonce i při měkkém sněhu.

C) KROK 3 - TESTY STABILITY
Reprezentativní stabilita kompletního sněhového profilu se ale takto dělat nedá. Jediná další možnost pro praxi, jak odvodit stabilitu, je pak pomocí dalších normovaných testů stability:
KLUZNÝ BLOK (RB) nebo ROZŠÍŘENÝ SLOUPCOVÝ (kompresní) TEST (ECT).

Blokový test

Kluzný blok (RB)

Rozšířený sloupcový (komperesní) test (ECT)

Rozbor nestabilní vrstvy spočívá především v porovnávání tvaru zrn a jejich vzájemné vazby. Přitom nemusí rozbor sněhových krystalů být velmi podrobný a může být proveden klidně I bez lupy nebo jiných pomocných prostředků. Stačí pouze zjistit, zda se jedná o tvary zrn, které by měly být přiřazeny spíše k výstavbové přeměně, bortící či tavící.

Dále je vhodné sledovat, zda jsou nalezené krystaly opravdu velké nebo zda se dá zjistit příznak silného provlhnutí a s tím spojené ztráty vzájemných vazeb.

PŘEMÝŠLENÍ V SOUVISLOSTECH

Dalším krokem rozboru je porovnání důležitých parametrů v terénu a jak mohly tyto parametry ovlivnit stabilitu sněhu:

• nadmořská výška
• orientace, expozice ke světovým stranám (sluneční a stinná strana, vliv větru)
• teplota (působící nejen přes den ale i v noci)
• tvar terénu (terénní zlom, poloha hřbetu, žlabu nebo muldy, okraje svahu, ...)
• napětí ve sněhovém profilu

Často ježděný svah
Také otázka, zda byl nebo nebyl svah často sjížděn, může výrazně velmi ovlivnit výsledek tohoto našeho rozboru.

Jedna nebo více nestabilních vrstev
Je ve sněhovém profilu k dispozici více nestabilních vrstev? Nepůsobí spíš jako tlumící vrstvy, když se jedná po druhé při zatížení rozpadnou? A není tak šance, aby v rámci těchto nestabilních vrstev vznikla souvislá trhlina.

Průběh napětí ve sněhovém profilu
- sesedání, plazení, usmyknutí

B) KRITICKÁ NESTABILNÍ VRSTVA JE TENKÁ
Sněhová pokrývka má snahu se pohybovat, na základě zemské gravitace, směrem dolů po svahu. Přitom „se plazí“ vrstvy blízké povrchu rychleji než vrstvy, které jsou blíže k zemi. Z pohybu těchto jedné uložené sněhové vrstvy po druhé, vyplývají samozřejmě vzájemná smyková napětí, která se pak mohou projevit v nestabilní vrstvě ležící pod nebo mezi nimi.

Účinky tohoto směrovaného smykového napětí (po svahu směrem dolů) na dvou různě silných nestabilních vrstvách jsou odlišné. Vlevo je nestabilní vrstva silná 1 cm, vpravo 10 cm. Napětí vzniklá díky překrývající vrstvě (po svahu dolů se plazící) mohou být v 10 centimetrech mnohem lépe zachycována (tlumena) než v tenké nestabilní vrstvě. U cca 65 % zkoumaných lavinových neštěstí ve Švýcarsku měly nestabilní vrstvy sílu < 2 cm.

C) ČÍM BLÍŽE JE NESTABILNÍ VRSTVA K POVRCHU, TÍM SNADNĚJI SE MŮŽE BÝT NARUŠENA
Nestabilní vrstva leží až jeden metr pod povrchem sněhu. Síly, které lyžař přenáší na sněhovou pokrývku, klesají uvnitř sněhové pokrývky s hloubkou. Čím hlouběji nestabilní vrstva leží, tím větší musí být zatížení, aby bylo schopné ji ještě narušit. Podle poznatků výzkumu činí v 80 cm hloubky síla způsobená lyžařem jen přibližně čtvrtinu té, která působí 20 cm pod povrchem. Je-li svrchní vrstva dvakrát tak vysoká, snižuje se (při jinak stejně zachovalých poměrech) dodatečné zatížení na úrovni nestabilní vrstvy přibližně na polovinu. Statistické zpracování lavinových nehod ve Švýcarsku udává, že 97% sněhových desek mělo výšku odtrhu menší než 100 cm.

Průměrná výška odtrhu je přitom 45 až 50 cm. Na základě těchto dvou výsledků rozboru stačí obvykle, test sněhových pokrývek provádět do hloubky 100 cm.
Různé účinky zatížení sněhové pokrývky při měkkém a tvrdém sněhu

D) SVRCHNÍ VRSTVA JE MĚKKÁ
Čím měkčí svrchní sníh je, tím hlouběji se člověk proboří. A hlubokým propadnutím se člověk může dostat blíže k nestabilní vrstvě a působit tak na ní větším tlakem, než kdyby se neprobořil. V měkkém sněhu působí navíc síly vycházející od lyžaře jen v ohraničeném okolí lyží a působení tlaku jde převážně právě do hloubky a nemá šanci se rozložit do větší plochy.

Čím tvrdší jsou naopak svrchní vrstvy, o to více se síly rozkládají do šířky. Při zatížení povrchové krusty či tvrdé ubité desky je působení do šířky obzvláště výrazné. To pak vede ale k tomu, že zatížení na sněhovou pokrývku, od více osob, které se pohybují v terénu bez dostatečných rozestupů, se více či méně sčítají.

E) KRYSTALY NESTABILNÍ VRSTVY JSOU VELKÉ
Čím větší jsou krystaly ve nestabilní vrstvě, o to méně vykazují dotykových ploch. Podle statistiky, podporují šíření zlomu sněhové krystaly od velikosti >1,25 mm

Pokud při rozboru sněhového profilu postupujete systematicky, je nutné takto systematicky postupovat i při dalším posuzování lavinového nebezpečí v okolním terénu.
K tomu se právě můžete nejlépe dostat na základě informací, které jste získali z vašeho sněhového profilu, z přítomnosti nestabilní vrstvy, ...

Máte možnost si nyní krok za krokem odůvodnit možný vznik lavin a člověk si pak může položit i následující otázky:

1. OTÁZKA:
Jaké jsou předpoklady pro laviny z volného sněhu nebo laviny ze sněhových desek?
Dá se to zodpovědět Lopatovým testem. Je-li vrstva nad nestabilní vrstvou kyprá, tzn. sníh se rozpadá při třesení na lopatě, lze vyjít z toho, že sníh nevytvořil žádné plošné napětí. Tento stav se označuje jako sypký či kyprý sníh a vyskytuje se velice často v rámci dlouhých chladných period nebo při silném provlhčení. Pokud se sníh při třesení nerozpadne, jedná se o vázaný sníh a vychází se z toho, že plošná napětí uvnitř sněhové pokrývky vzniknout naopak mohou. Vázaný sníh vede k lavinám ze sněhových desek.

2. OTÁZKA:
Může vzniknout desková lavina nebo lavina z volného sněhu samovolně?
Na tuto otázku lze samozřejmě odpovědět „ano“ a tím spíš, pokud k tomu nahrává celková situace ve sněhovém profilu. Tím je samozřejmě především přítomnost nestabilní vrstvy v kombinaci s jejími výše uvedenými nevhodnými vlastnostmi. Sněhová vrstva, která na ní leží, má určitou mocnost a celkové podmínky, které dokresluje především průběh počasí, mohou vézt k tomu, že napětí ve sněhové pokrývce bude narůstat.

Stabilní pokrývka starého sněhu je překryta vrstvou dvou centimetrů povrchové jinovatky. Nad tím leží 80 cm nového sněhu. Ten padal při působení větru a proto je provázaný.

ROZBOR MĚŘENÍ:
Blokový test nabízí pro tuto nestabilní vrstvu tento výsledek:
  - nestabilní vrstva se láme lehce / hladký zlom
  - nestabilní vrstva je tenká
  - nestabilní vrstva se nachází do cca jednoho metru hloubky
  - zřetelně rozeznatelné krystaly v nestabilní vrstvě
  - vázaný sníh nad nestabilní vrstvou

DALŠÍ ROZVAHA:
Protrhají-li se po období sněžení mraky, dá se očekávat narůst slunečního svitu a spolu s ním bude následovat i zahřátí svrchní vrstvy. V tento moment se dá také očekávat pohyb sněhové pokrývky směrem po svahu dolů a tak se samozřejmě zvýší napětí. Uvolnění samovolných lavin se dají zcela jasně předpokládat. Samozřejmě také při dalším sněžení nebo dešti by mohlo v předloženém příkladu vzrůst výrazně smykové napětí ve sněhové pokrývce a způsobit tak samovolné utržení lavin.

OTÁZKA:
Jakou roli hraje lyžař? Může jednotlivý lyžař uvolnit v tomto případě deskovou lavinu?
V příkladu k předchozí otázce se musí brát jako vysoce pravděpodobné, že zatížení lyžařem povede k uvolnění laviny.
Kdy ale lze situaci vyhodnotit tak, že se sice žádné samovolné lavin neočekávají, ale již malé dodatečné zatížení jednotlivého lyžaře může odstartovat odtrh sněhové desky?
V zásadě při stejné struktuře sněhové pokrývky, jen s rozdílem, že výška překrývající vrstvy a následné povětrnostní podmínky nezpůsobí žádný další nárůst přirozených napětí ve sněhové pokrývce.

Podobná situace jako v předchozí otázce, místo 80 cm, nasněží jen cca 30 cm, ale také s působením větru. Sněhová pokrývka leží na severním svahu bez působení slunce.

ROZBOR MĚŘENÍ:
Blokový test dává stejná vyhodnocení jako předtím:
  - nestabilní vrstva se láme lehce / hladký zlom
  - nestabilní vrstva je tenká
  - nestabilní vrstva se nachází do cca jednoho metru hloubky
  - zřetelně rozeznatelné krystaly v nestabilní vrstvě
  - vázaný sníh nad nestabilní vrstvou

DALŠÍ ROZVAHA:
Samovolné uvolnění sněhové desky se v této situaci neočekává, ovšem je možné se z této konstelace provést závěr, že již při nepatrném dodatečném zatížení, tedy například jednotlivým lyžařem, se může uvolnit sněhová deska.

OTÁZKA:
Je možné uvolnění deskové laviny při velkém přídavném zatížení?
Lavinová situace, při které k uvolnění deskové laviny je nutné velké dodatečné zatížení se většinou vyznačuje mohutnou a zpevněnou svrchní vrstvou nebo nestabilní vrstvou, která není tenká a/nebo se v ní jen tak nebude šířit případný zlom.

Nad narostlými krystaly hranatozrnitého sněhu se nachází cca 5 cm silná vrstva tvrdé krusty. Na ní leží provázaný nový sníh, který se s touto tvrdou krustou dobře spojil.

ROZBOR MĚŘENÍí:
Blokový test nabízí pro tuto kombinaci tento výsledek:
  - nestabilní vrstva se láme lehce / hladký zlom
  - nestabilní vrstva je tenká
  - nestabilní vrstva se nachází do cca jednoho metru hloubky
  - zřetelně rozeznatelné krystaly v nestabilní vrstvě
  - ale: tvrdá, nosná vrstva a provázaný sníh nad nestabilní vrstvou

DALŠÍ ROZVAHA:
Uvolnění sněhové desky při malém dodatečném zatížení je v tomto případě spíše vyloučeno, protože samotný lyžař nevykazuje požadované dodatečné zatížení, aby se nestabilní vrstva, která je schovaná pod tvrdou krustou, příslušně porušila. K uvolnění sněhové desky by mohlo dojít až při velkém dodatečném zatížení, například po pádu lyžaře nebo skupinou lyžařů bez rozestupů je to naprosto možné.

Také pěší vykazuje ve srovnání s lyžařem výrazně velké dodatečné zatížení, protože působí na sněhový profil výrazně menší plochou a tím hlouběji se proboří. Kromě toho pěší skrývá další nebezpečí, a to že prorazí i tu tvrdší nosnou vrstvu. Tento moment pak může způsobit zlom v nestabilní vrstvě. Toto nebezpečí platí obzvláště při sestupu.

Ukazuje se, že právě moment, kdy je na povrchu velmi tvrdá až kompaktní vrstva, která kdesi pod sebou schovává nebezpečnou nestabilní vrstvu, třeba i jen pár centimetrů pod sebou. Toto kritické „přiblížení“ se odehrává především v místech boků hřbetů, na okraji terénních zlomů, muld, žlabů či okrajů svahů. Může pak dojít k takzvanému „nastřižení“ celého svahu, které může mít nedozírné důsledky

OTÁZKA:
Existují opravdu bezpečné lavinově poměry?
Lavinově bezpečné podmínky panují především tehdy, pokud se ve sněhovém profilu nevyskytuje žádná nestabilní vrstva či vrstvička. Když není případně existující pokrývka nového sněhu nebo povrchová vrstva mokrého sněhu moc vysoká a i na základě teplotních poměrů je vyloučen i sesuv sněhu přímo po povrchu podloží.

Na sesedlé pokrývce starého sněhu přechází déšť pomalu do sněhu. Přírůstek nového sněhu činí 30-50 cm.

ROZBOR MĚŘENÍ:
Blokový test nabízí pro tuto kombinaci tento výsledek:
  - nemůže být vytvořen zlom případně není nalezena žádná nestabilní vrstva
  - vrstvy starého sněhu jsou na zemi dobře fixovány

DALŠÍ ROZVAHA:
S uložením nového sněhu od 30 do 50 cm může dojít ve velmi strmém terénu k malým, povrchovým lavinám volného sněhu. Uvolnění deskových lavin není při této konkrétní situaci možné, neboť: bez nestabilní vrstvy není žádná sněhová deska! Na základě tohoto „systematického rozboru sněhové pokrývky „ může lavinový expert, ale také zimní horolezec se základními znalostmi o sněhu a lavinách dojít ke kvalifikovaným posouzením nebezpečné situace, obzvláště tehdy, když jeho znalosti nepocházejí z jediné diagnózy sněhové pokrývky, nýbrž z více pohledů na sněhový profil. Právě vícenásobné užití blokového testu a na to navazující analytický přístup zabraňují jednostranným nebo náhodami ovlivněným rozhodování.